VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Učitel z Liberce jezdí sám za polární kruh

Liberec – Tomáš Hruš vypadá ve své pracovně na Technické univerzitě v Liberci docela normálně. Přesto se jeho výpravy vymykají tomu, co zpravidla lidé podnikají. Zvlášť ta poslední, na kterou loni v únoru odjel úplně sám. Cílem byl Polární Ural.

11.1.2010
SDÍLEJ:

Ilustrační fotoFoto: PřF MU Brno

Proč jste jel na Polární Ural v zimě sám?
Zřejmě jsem si chtěl něco dokázat. Chtěl jsem si to zkusit, měl jsem pocit, že to mám na tuhle akci v hlavě srovnané. Dopadlo to poměrně neúspěšně, protože jsem se tam zranil a musel jsem program hodně změnit.

Co se stalo?
Uhnal jsem si zánět šlachy. Ale paradoxně ne na noze, ale na ruce. Ale i na předloktí to byl trochu problém, se saněmi se nedalo moc rozumně chodit. Šel jsem asi tři dny s tím, že jsem večer usínal s trochu bolestivou rukou. Nepřikládal jsem tomu velkou váhu. Další den jsem se probudil a měl jsem pocit, že jsem si snad zlomil zápěstí. Vůbec jsem nevěděl, co se děje a kde se ta bolest vzala, až pohmatem jsem pak zjistil, že je to zřejmě zanícená šlacha. Ještě jsem jeden den zkusil pokračovat dál, ale nestálo to za nic, bolelo to čím dál víc. Strávil jsem tam další noc, pak jsem udělal čelem vzad a šel jsem stejnou trasou zpátky. Bral jsem nějaké prášky proti bolesti, když jsem si pak přečetl příbalový leták, zjistil jsem, že beru asi dvojnásobek povolené denní dávky… Bylo jasné, že to nemá smysl.

Bylo těžké, vrátit se?
Ne. Já v tomto směru nemám problém. Už jsem se kdysi otáčel pod vrcholem Pik Lenina a taky mě to nijak nebolelo. Jde asi o to, nakolik má člověk čisté svědomí, že neutíká, že to není nějaká výmluva. Mám pocit, že v obou těch případech to bylo v pořádku. Proto mě to netrápilo ani tam, ani mě to netrápí teď. Snažím se z takových příhod poučit.

Jaké počasí si vůbec máme v zimě na Polárním Uralu představit?
Den tam trval tak kolem sedmi hodin, sedm hodin bylo světlo. Zbytek času jsem trávil ve stanu. Teploty tam kolísají. Nejtepleji jsem měl asi kolem patnácti nebo sedmnácti pod nulou a nejméně jsem naměřil jednou v noci – mínus 39,8 stupňů Celsia. Což je zatím můj teplotní rekord – i když jsem tak trochu doufal, že by mohl začínat čtyřkou. Tak snad příště. Pokud nefouká vítr, dá se mluvit o docela příjemném prostředí. Zato kombinace mrazu a větru, to je opravdová hrozba.

Jak tedy vypadá den osamělého polárníka? Co tak celou tu dobu děláte?
Ráno musím navařit – což znamená rozpustit spoustu sněhu: ohřát ho nejdříve o třicet stupňů, aby vůbec roztál, pak mu přidat těch dalších sto stupňů, aby se v tom dalo něco uvařit. S jídlem si musím pospíšit, aby mi nezmrzlo dřív, než ho stačím sníst. Potom zabalit. To je trošku problém, protože balíte v palčákách. Pak už celý den zbývá jenom – jak říkal můj parťák při první výpravě – „nekecej a táhni!“ Člověk prostě sklopí hlavu a jde. A táhne ty saně. A večer naopak – vybalit, uvařit a spát.

Kolik kilogramů jste za sebou táhl?
Celkem jsem měl kolem 50 kg, z toho asi 10 kg v batohu na zádech a zbytek v saních. Člověk potřebuje hodně benzínu, plyn v takovém mrazu nehoří. Spoustu jídla, protože v takové zimě je větší spotřeba – musíte kompenzovat všechny energetické ztráty. Proto je nejvhodnější jídlo tučné. Měl jsem z domova navážené denní dávky slaniny a špeku.

Běžky máte nějak speciálně upravené?
Jsou to široké běžky s ocelovými hranami a na nich jsou napořád nalepené tulení (stoupací) pásy. To je kvůli saním, bez toho by se prakticky nedalo jít. Vázání je typu „dětská bačkora“. Špička, do které strčíte jakoukoli botu, za patou je řemínek…

Je to udělané tak, aby se to nemohlo porouchat. A když se to porouchá, aby se to dalo spravit kusem provazu. Ale to vlastně musí platit o všem, co si člověk na takovou výpravu bere. Maximální jednoduchost, účelnost, nezničitelnost a opravitelnost těmi nejprimitivnějšími prostředky.

Podle čeho se při chůzi orientujete?
Používám GPS a buzolu. GPS se snažím šetřit, aby vydržely baterky, takže jenom příležitostně zaměřím svou polohu, nastavím si azimut na buzole a jdu podle azimutu. Musím počítat s magnetickou deklinací, v téhle oblasti je to kolem 23 stupňů, takže když si to neohlídáte, kompas vás zavede dost mimo. Hlavní orientační pomůckou je samozřejmě mapa, pokud ale přijde mlha nebo vichřice, dostanete se do takzvané bílé tmy, kdy se prakticky nedá odlišit nebe od země. Potom skutečně nezbývá než se spoléhat jen na azimut.

Autor: Redakce

11.1.2010 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto

Liberec ukončil sérii Slavie a z Edenu veze výhru 2:1!

Děti pomáhají svým rodičům volit.
116

ON-LINE: Odvolili političtí lídři, hokejista i 103letá Českolipanka Anna Hejná

AKTUALIZOVÁNO

Hokejisté Zlína předvedli další famózní finiš a zdolali Liberec

Zlín - Další obrat dokonán! Hokejisté Aukro Berani Zlín dokázali dotáhnout další obrat. Tentokrát po dvou slepených gólech během 42 vteřin Liberec vedl 2:0. Jenže beranům stačily poslední dvě a půl minuty, aby vyrovnali na 2:2 Lotyši Robertsem Bukartsem a Ralfsem Freibergsem.

Zaměstnankyně herny propadla hře na automatech

Liberec – Zřejmě se na noční směně nudila, tak sedla 44letá zaměstnankyně liberecké herny k automatu a prohrála na něm 50 tisíc.

Opilá žena ukradla staforda

Liberec – Podivný případ ukradeného psa vyšetřuje v těchto dnech liberecká policie. 34letá žena z Liberce celkem třikrát vlezla do cizí zahrady a při poslední návštěvě odcizila stafordského teriéra.

Historicky první vítězství je na světě. Dukla veze výhru

Liberec – Volejbalistky liberecké Dukly si došly pro přesvědčivé vítězství. V druhém dějství ale málem připustily drama.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení