Narodil se sice v Turnově, ale soukromé podnikání jej před třinácti lety zavedlo do města pod Ještědem. Po říjnových komunálních volbách usedl dvaatřicetiletý Lukáš Martin do křesla náměstka primátora pro technickou infrastrukturu. Tak si už dva měsíce zvyká nejen na úplně jiný druh práce než dřív, ale především na to, že se stal veřejnou osobou, pod dohledem médií.

Jaké máte z náměstkování pocity teď, po dvou měsících práce?
Post náměstka je má nejvyšší dosažená funkce, které si velice vážím. Je pro mne velkou výzvou spolupodílet se na vedení a budoucnosti tohoto důstojného místa, jakým je město Liberec.

Jak se vám líbí vaše kancelář?
Je prostě ve skvostné a nádherné historické budově, ze které jsem měl vždy unikátní pocit a respekt.

Co kromě peněz vašemu resortu nejvíc chybí? Jak byste stručně pojmenoval jeho největší problémy?
Tedy pokud budu mluvit o dopravě, myslím, že dosahujeme nadprůměrného výsledku, kdy například naše jízdenky jsou pod státním cenovým průměrem, a to připomínám, že žijeme v horách. Peníze v infrastruktuře chybí, bohužel tento stav se opakuje již několikátým rokem. Na našich místních komunikacích je to již velmi znatelné. Mluví se o vysokém vnitřním dluhu na obecních komunikacích, včetně chodníků a zeleně.

Kdyby bylo v rozpočtu více peněz pro Technické služby města Liberce, jistě by došlo k nápravě. Momentálně zápasíme s nedostatkem peněz na údržbu, natož abychom měli na opravy. Naopak komunální odpad, městská policie nebo dopravní podnik poskytují podle mého názoru dobré služby. Ovšem vždy je co zlepšovat.

Věříte, že vaše koalice vydrží celé čtyři roky? Při zasedání zastupitelů se často mezi sebou nahlas dohadují i členové jednoho sdružení.
Letos chybí výrazně finance v každém resortu a všichni se s touto situací momentálně potýkají. Například jednají s řediteli všech městských organizací a pracují na sestavení plánu, vedoucímu k zachování veškerých poskytovaných služeb pro občany. Myslím, že to má kolikrát vliv na chod zastupitelstva a možná je to i příčinou naší nedokonalé komunikace ve vedení města.

Většinu zastupitelů vládnoucí koalice tvoří lidé z občanských sdružení. Co člověk, to někdy jiný názor na věc. Proto se ptám na to, jak vidíte budoucnost tak pestré koalice.
Každá koalice se může rozpadnout, ale také myslím, že všichni tuto koalici budovali zodpovědně vůči svým koaličním partnerům a nakonec to budou respektovat. Tehdy má koalice šanci na celé funkční období.

Jediným zástupcem velké strany v koalici je vaše ČSSD. Co si myslíte, že by se ostatní členové koalice mohli právě od strany s dlouholetou tradicí učit?
Máte pravdu, že strana ČSSD je velkou politickou stranou, která působí v rámci celé republiky, v podstatě i celé Evropské unie, a to je velká možnost tvořit zodpovědnou politiku, založenou na principech. Je to jedna z věcí, kterou v této koalici můžeme nabídnout. Například nyní náš člověk v Bruselu pomáhá prosadit městu Liberec titul Evropského města sportu.

Přemýšlel jste o tom, co budete dělat, čím se budete živit, až ve funkci náměstka primátora za čtyři roky skončíte?
O tom momentálně nepřemýšlím, dokud budu mít v politice co nabídnout, budu se jí zodpovědně věnovat. A pak se uvidí, možná se vrátím zpět k výrobě či obchodu.

Jaké máte koníčky, zájmy? Čemu se nejraději věnujete ve svém volném čase?
Aktivně hraji tenis, či fotbal. Samozřejmě jako občan Liberce jezdím na sjezdovkách a na bruslích. Zajímá mě motorsport a hlavně velmi rád cestuji a poznávám jiné kraje, jejich kulturu a mravy. Totiž moji prarodiče byli Židé a já bych chtěl jednou vyhledat onu židovskou větev naší rodiny, abych ji lépe poznal.

Máte nějaké oblíbené místo ve městě, kam často chodíte? A třeba místo, na které jste jako obyvatel Liberce hrdý?
Mé nejoblíbenější místo jsou Lidové sady, ale myslím, že celé město je krásné. V každém kousku a části Liberce je nějaký rozvoj, plynoucí z historie města. Mé přání je, aby i po našem nynějším vedení byl ponechán viditelný rozvoj města a nezpomalilo se jeho tempo. Měla by to být jedna z priorit města. Mimochodem přispívá k zaměstnanosti v regionu, kvalitě života, vzdělání a kultuře ve městě. Dá se říct, že je to můj osobní cíl.

Máte nějakou oblíbenou barvu, jídlo, pití, zamilovaný film, oblíbeného malíře, literárního autora nebo například písničku?
Konzumuji téměř všechno, poslouchám veškerou muziku.

Máte nějaké své osobní krédo, jímž se v životě řídíte? A jaké vlastnosti si nejvíc vážíte u lidí kolem vás?
Mé moto? Asi by jich bylo více, ale jedno mě teď napadá. Sokratova věta Vím, že nic nevím. Podle mě věta poukazuje na pokoru a skromnost člověka, a to jsou vlastnosti, kterých si u lidí vážím. Opak těchto vlastností mě kolikrát udivuje.