“Dnešní podpora Evropské komise vyjádřená Česku je definitivní potvrzení závažnosti dopadů těžby hnědého uhlí na našich hranicích a skutečnosti, že tlak občanské společnosti měl velký význam. Věříme, že laxní přístup českého ministerstva životního prostředí a dalších úřadů se konečně změní a začnou účinně bránit škodám na české krajině, které v této chvíli rozsáhlou těžbou již vznikají. Je to také důležitý signál pro české vyjednavače, že nemáme důvod uzavírat rychlou dohodu, která je v zájmu Polska, nikoli Česka,” komentoval situaci Pavel Franc, ředitel expertní skupiny Frank Bold, která se případem dlouhodobě zabývá.  K intervenci Komisi vyzývaly v posledních dnech neziskové organizace, termín do kdy mohla do sporu vstoupit by vypršel 10. června.

„Je na zodpovědnosti Komisaře Sinkevičiuse, aby vymáhal jménem občanů unie plnění unijního práva, v tomto případě musí zajistit aby Polsko plnilo své povinnosti a ochránilo vodu, lidi a klima,“ řekla Petra Urbanová, právnička organizace Frank Bold. Nezisková organizace Europe Beyond Coal (EBC) kritizovala Evropskou komisi, že hraje pouze pasivní roli v tomto sporu. „Zatímco se Polsko chová nezodpovědně, Evropská komise nesmí dovolit, aby se přeshraniční spory dostaly do fáze, kdy se jednotlivé členské státy musí spolu soudit,“ řekla Zala Primc z EBC. Podle ní polská vláda musí poslechnout nařízení Evropského soudního dvoru a okamžitě zastavit destruktivní těžbu. “Mezitím by měli začít řešit hlavní problém Turówa, což je legálnost těžby a dopady těžby na zdroje vody. V dlouhodobém plánu je potřeba naplánovat uzavření dolu a elektrárny nejpozději do roku 2030,“ dodala Primc. Evropská komise připojením k české žalobě na Polsko získá statut takzvaného vedlejšího účastníka. To znamená, že se bude moci účastnit vyjednávání a bude hrát podpůrnou roli. Komise ale nebude mít možnost ovlivnit případné stažení žaloby ze strany ČR, o čemž se v posledních týdnech vyjednává. Podle Petry Urbanové má vstup Komise do soudního sporu "symbolický význam a podpoří rozhodnutí Evropského soudního dvora". Komise by také mohla s českou stranou koordinovat postup u soudu.

Mezinárodní spor o důl Turów v tomto týdnu eskaloval, když česká vláda oznámila, že bude chtít po Polsku 5 milionů eur (125 milionů korun) za každý den, kdy je důl Turów v provozu. Těžbu měli Poláci zastavit okamžitě potom, co to Soudní dvůr Evropské unie (SDEU) nařídil v předběžném opatření z 21. května. Práce se ale nezastavily a rypadla se stále přibližují k česko-polské hranici. Polsko se podle vyjádření premiéra Morawieckého a prezidenta Dudy odmítá podřídit předběžnému opatření a těžbu zastavit. To i přes jasné konstatování soudu, že v důsledku nelegální těžby hrozí v blízké době nevratné a nenahraditelné škody na životním prostředí a zdraví českých občanů. Poláci spoléhají na dohodu s českou stranou, na základě které uznají požadavky ČR a přistoupí na částečné kompenzace a Češi na oplátku žalobu a předběžné opatření stáhnou. Jednání mezi polským a českým premiérem ohledně možného řešení sporu dohodou začala ihned po rozhodnutí Evropského soudu. Podoba dohody je ale neveřejná. Její detaily nechtěli uvést ani zástupci ministerstev životního prostředí a zahraničí, kteří na textu smlouvy pracují.

“Pokud má být žaloba vzata zpět a předběžné opatření v podobě přerušení těžby zrušeno, může to být pouze na základě takové dohody, která je způsobilá pitnou vodu místních obyvatel před negativním vlivem těžby ochránit a vznik bezprostředně hrozících škod odvrátit. Jakákoliv jiná dohoda by byla v tuto chvíli v přímém rozporu s českými zájmy,” dodala právnička Petra Urbanová. Podle ní navíc nelze při případném vzniku mezinárodní dohody vycházet z dokumentace, kterou předkládá polská strana. Od skutečného stavu se liší například tvrzením, že za dosavadních 24 let těžby měl být odliv pitné vody v podzemních vrstvách 3 až 4 metry a v hlubších vrstvách maximálně 15 metrů. Realita je ale daleko horší. Od roku 2015, kdy uvedená polská předpověď vznikla, klesla hladina vody o téměř 35 metrů. Ve vrstvě, z níž místní obyvatelé čerpají pitnou vodu, klesá její hladina o 1 metr ročně. Vyplývá to ze studie, kterou loni v září vypracoval Výzkumný ústav vodohospodářský T. G. Masaryka. Následkem poklesu zdrojů spodní vody musí lidé v obcích na česko-polských hranicích například volit mezi sprchou nebo mytím nádobí. Někteří dokonce museli vybít část svých hospodářských zvířat, protože zvířata by neměla co pít. Nejpostiženější jsou v tomto ohledu Uhelná a Václavice. „Nejdůležitější, co by měla dohoda mezi Českem a Polskem obsahovat, je ochrana vody. Poslední věc, která ji chrání, je předběžné opatření Soudního dvora EU. Pokud dojde ke stažení žaloby a opatření nebude zdroje vody nic chránit. Je to to zásadní, co by tam mělo být. A podle všeho to vypadá, že se s tímto požadavkem nepočítá,“ řekl Deníku Milan Starec z Uhelné.

Negativní následky těžby hnědého uhlí v Polsku nicméně pociťují také Němci v okolí Žitavy. Ti jsou ohroženi hlavně možnými sesuvy půdy. Očekávalo se tak, že by se mohla německá strana připojit k české žalobě. To se nakonec nestalo. Termín totiž vypršel koncem května. „V zájmu získání větší moci pro naši věc jsme naléhavě požádali Svobodný stát Sasko, aby vyzval federální vládu na pomoc ve sporu. Tím by bylo zajištěno, že v řízení před Evropským soudním dvorem nebudou zastoupeny pouze české zájmy, ale také zájmy německé strana. Svobodný stát Sasko tuto lhůtu nechal uplynout - ačkoliv se náš pohled na právně sporný přístup na polské straně potvrdil, nebyly podniknuty žádné kroky s ohledem na možné diplomatické důsledky,“ řekl Deníku mluvčí žitavské radnice Kai Grebasch. Žitava nicméně už v lednu 2021 podalo stížnost u Evropské komise. „Tato cesta může také vést k žalobě před Soudním dvorem. Tento proces trvá ale déle a v současné době je pozastaven, protože přednost má žaloba České republiky,“ dodal Grebasch. Žitava podle něj sleduje nová jednání mezi polskou a českou stranou, a to na vládní i regionální úrovni.

“Liberecký kraj nedávno signalizoval, že pokud budou splněny jeho požadavky, především ochrana podzemních vod a transparentní posouzení vlivů na životní prostředí, bude možné žalobu stáhnout. Svobodný stát a federální vláda by měly následovat tento dobrý příklad a znovu prosadit svůj vliv - stažení do diplomatických pozic zatím nepřineslo nic. Přetrvávající pasivita státu a federální vlády je pro obyvatele Žitavy méně a méně srozumitelná,“ dodal mluvčí žitavské radnice Grebasch.

Představitelé polské vlády i společnosti, která v dole těží, neustále opakují, že zavření dolu nelze provést, protože je na něm závislá přilehlá elektrárna a na té zase celý energetický sektor Polska. Jako překvapení tak působí aktuální oznámení, že do roku 2038 skončí provoz mnohem většího dolu a elektrárny s větším výkonem v Belchatově, který stejně jako Turów provozuje polostátní společnost PGE. Těžit v dole Turów se má podle plánu polské vlády až do roku 2044.