Ministerstvo životního prostředí má existenci škod a výši nákladů za povinnost nahlásit Evropské komisi a požadovat jejich náhradu. Nedávno česká ministerstva zaslala ke komisi stížnost na postup Polska při přípravě pokračování těžby v Turówě. Česká strana tvrdí, že polské úřady s nimi nekomunikovaly, nebraly v potaz jejich připomínky a porušily unijní směrnice.

V částce 1,5 miliardy jsou zahrnuté náklady, které vodárenské společnosti už vynaložily, ale také částky na opatření, která se v tuto chvíli připravují. K problémům se zásobováním domácností pitnou vodou dochází totiž už nyní. Největším a nejdražším projektem je kontroverzní plán na přivedení vody na Frýdlantsko z Jizerských hor. Dosavadní kalkulace hovoří o 769 milionech. K této variantě by muselo dojít, pokud by voda došla v obcích v těsné blízkosti dolu Turów. Nastat by ale mohla ještě horší situace, kdy bude nedostatek vody také v Habarticích, Pertolticích, Arnolticích a ve Frýdlantu. V tom případě by se muselo celé Frýdlantsko napojit na přehrady Josefův Důl a Souš v Jizerských horách.

 „To už se ale bavíme o částkách, které přesahují 1,4 miliardy, protože kromě přivaděčů by se musela řešit i otázka likvidace odpadních vod. I ta první, mírnější varianta, není levná. Počítá s investicemi ve výši okolo 600 milionů korun bez DPH,“ vysvětlil ředitel Frýdlantské vodárenské společnosti (FVS) Petr Olyšar.

Přivádění vody z Jizerských hor už v době vzniku projektu vzbudilo značnou kontroverzi. Hlavním důvodem byl fakt, že na území Jizerských hor se nachází řada chráněných území. „Mně se to také nelíbí. Uvažujeme o dalších vrtech na Frýdlantsku, ale jiná varianta bohužel zatím nevznikla. Stále čekáme na výsledky monitoringu Geologické služby ČR. Až je budeme mít, budeme přehodnocovat naše možnosti. Výsledky bychom měli mít podle posledních informací v prosinci letošního roku. Nové varianty by tak mohly být připravené v březnu 2021,“ dodal Olyšar.

Společně s ředitelem druhé vodárenské společnosti, která působí na ohroženém území, se shoduje na tom, že je potřeba přijmout taková opatření, která umožní vodárnám poskytovat dodávky pitné vody i v případě dalšího zahloubení a přiblížení těžební jámy k českému území. „Severočeská vodárenská společnost připravuje projekty potřebných opatření a od státu očekává jejich financování,“ uvedl její generální ředitel Bronislav Špičáka a doplnil, že studie dopadů rozšíření těžby, inženýrsko-projektová činnost, jednání s obcemi-akcionáři a další aktivity severočeských vodohospodářů běží už dlouho. „Financování ze strany státu je zcela zásadní,“ doplnil předseda představenstva FVS Dan Ramzer a dodal, že velkým problémem je délka přípravy a realizace jednotlivých opatření, kdy vše musí být hotovo dříve, než k možnému negativnímu vlivu na zdroje pitné vody dojde.

V obcích nedaleko hranic desítky rodin pociťují nedostatek pitné vody už nyní. Jde především o ty, kteří nejsou připojení na vodovod a spoléhají se na své domovní studny. Ty jsou však z větší části vyschlé nebo je v nich jen několik centimetrů vysoká hladina vody. Jedním z nejvíce zasažených je Michal Martin z Václavic, který sice vlastní dvě studny, ale z první si může do sklenice načepovat jen železitou tekutinu s velkým obsahem manganu. Ve druhé studni začala před 15 lety voda ubývat. Prohloubil ji na vlastní náklady, ale přesto to nestačilo. Dnes je v ní vody sotva na pití. Užitkovou vodu tak čerpá dvakrát týdně ze 100 metrů vzdálené studny na obecním pozemku.

„Natáhnu 100 metrů dlouhou hadici a 3 až 4 hodiny čekám, než se načerpá kubík vody. I když s ní pak šetřím, vydrží zásoby mojí rodině maximálně týden nebo 10 dní. Jednou jsme měli dokonce tak málo vody, že jsme ji museli do pračky nalévat zásobníkem na aviváž,“ popsal Martin.

Nedostatek vody v regionu značně komplikuje také klimatická krize a s ní spojené sucho. „Bez vlivu dolu by v území docházelo nebo hrozilo klesání hladin vlivem sucha, nicméně za stavu hladin vyšších o mnoho metrů. Dosavadní snížení hladin vlivem sucha (zvláště od roku 2014) by tedy nevedlo k přímému dopadu na možnosti zásobování místních občanů pitnou vodou tak, jak je tomu nyní,“ vysvětlil vědec Josef Datel z Výzkumného ústavu vodohospodářského T. G. Masaryka, který se vlivem dolu na české vodní útvary dlouhodobě zabývá. Připomněl, že vlivem těžby doposud došlo na českém území k poklesům hladin podzemních vod až o 64 metrů.

Polská strana zodpovědnost za úbytek vody na českém území dlouhodobě odmítá. Podle vedení polostátní společnosti PGE, která důl Turów provozuje, nemá těžba na hladinu vody na Frýdlantsku, Hrádecku a Chrastavsku negativní vliv.

Vyčíslení nákladů provedly vodárenské společnosti v návaznosti na usnesení Výboru pro životní prostředí Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky z června letošního roku. V něm poslanci vyzvali Ministerstvo životního prostředí, aby ve spolupráci s Libereckým krajem vyčíslení vyhotovilo do 30. září 2020. Otázkou však zůstává, kdo náklady na tato opatření uhradí. Část peněz čerpaly vodárny nebo kraj z dotací Ministerstva životního prostředí a Ministerstva zemědělství, zbytek ale musely uhradit ze svého. „Doposud jsme na opatření vynaložili už několik milionů. Tuto finanční zátěž nemohou nést subjekty, které problém nezpůsobily, a ani čeští daňoví poplatníci. Náklady by podle mého názoru měl hradit ten, kdo situaci způsobil, tedy těžařská polská státní společnost. Kalkulaci jsme proto zaslali na Ministerstvo životního prostředí a vyzvali ho k uplatnění nákladů u Evropské komise. Zatím jsme reakci neobdrželi. Požádali jsme o ni do 12. října letošního roku,“ vysvětlil hejtman Martin Půta.

Podle právničky Petry Urbanové ze společnosti Frank Bold by ministerstvo mělo požadovat náhradu nákladů. „Zákon o předcházení ekologické újmě stanovuje Ministerstvu životního prostředí povinnost oznámit Evropské komisi zjištění škody na životním prostředí, která má původ na území jiného státu,“ řekla Urbanová.