Kromě několika soutěží totiž dostaly děti včera šanci osahat si takřka veškerou vojenskou techniku, včetně aut.

„Podobné akce děláme pravidelně. Chceme lidem ukázat, že armáda zde není jen kvůli válkám a zabíjení. Pomáháme samozřejmě i v době míru, při živelných katastrofách třeba. Naposledy to bylo při loňských povodních,“ vysvětlil Karel Navrátil, náčelník operačního oddělení 31. brigády radiační, chemické a biologické ochrany. „Také bychom rádi armádu představili v dobrém světle,“ doplnil náčelník.

Jak prozradil rotný Petr Mobnacs, který v muzeu chemického vojska dětem vysvětloval, jak která technika funguje, mnozí malí návštěvníci jej svými zasvěcenými otázkami až překvapili. „Někteří mají přehled, a dokonce se více ptají děvčata než kluci. Jedna slečna chtěla třeba vědět, jak rychle se voják dostane ze zamořeného prostředí, když mu dojde kyslík,“ podotkl Petr Mobnacs. „Když vojákovi dojde v dýchacím přístroji kyslík, nasadí si filtr,“ doplnil.

Děti si také třeba v muzeu potěžkaly ruční protiletadlovou střelu. Přitom mnozí z nich poklesli v kolenou. Střela totiž váží až devět kilo. Kluci si většinu zbraní zkusili zaměřit na nějaký cíl a to, že nakonec nevystřelili, jim ani moc nevadilo. Ránu zvládli vlastními hlasivkami.

„Nám se tady líbí všechno. Jsme v kasárnách už podruhé, je tu legrace,“ prozradila za sebe i za své kamarádky Michaela Munzarová, jedenáctiletá žačka Základní školy 5. května v Liberci. „Nebojíme se zbraní, nejraději bychom tady byly celý den,“ přizvukovaly její spolužačky.

Na nádvoří kasáren si hlavně kluci prolezli několik vojenských vozidel, nahlédli do stanů a na vlastní oči se přesvědčili, jak vypadá dekontaminační sprcha. Ta dokáže vojáka očistit od nebezpečných látek, když se vrací ze zamořeného prostředí. „Nejvíc se mi líbily soutěže a ze zbraní pistole, protože jsou malé. Až budu velký, chtěl bych být jednou přírodovědcem, zkoumat přírodu. Ale kdyby to nevyšlo, asi se stanu vojákem,“ řekl jedenáctiletý Martin Dašek, taktéž žák ZŠ 5. května.