Nemám rád soutěže krásy. Jejich finalistky obvykle překvapí nejvíce svou prostoduchostí, když bezelstně mluví o tom, jak budou bojovat za světový mír, jak se budou angažovat v charitě a reprezentovat vlast, zatímco ve skutečnosti skončí jen jako přívěsek nějakého fotbalisty a v do novin se dostanou leda tehdy, když se na nějakém večírku celebrit opijí. Mihnou se v teleshoppingu a občas je někdo nechá moderovat sobotní výprodej v obchodním centru.

Jiné světlo

Poté, co jsem na vlastní kůži absolvoval regionální casting České Miss 2013 v libereckém Foru, musím své dojmy poupravit. Ne, že by snad naučené fráze a stokrát omletá klišé nezazněly, celou soutěž ale vidím v trochu jiném světle. A zasloužily se o to právě dívky z Liberecka, které mě překvapily svým chováním, postojem k celé soutěži a některé i věcí u miss celkem nevídanou – inteligencí. Uvidíme, zda to pro ně nebude spíš hendikep.

Čtěte také: Kobosilová: Soutěž můj život nezměnila

Nejprve k části, jež asi mužskou část čtenářů zajímá nejvíce. Vzhled. Často jsem žehral na to, že modelky v televizi jsou hubené, že by se mohly za bičem svlékat. Podivné typy bez boků a prsou ve stylu plastové Barbie byly vydávány za ideál krásy a když se náhodou do finále probojovala dívka s dekoltem větším než číslo 3, bylo to považováno za mimořádnou situaci. Těžko říct, jestli televize zkresluje, ale v Liberci jsem žádné sušinky nespatřil. Naopak, mnohé podprsenky praskaly ve švech a nejedna taška s nákupem zůstala ve Foru během promenády 
v plavkách zapomenuta! Dokonce i nějaký ten miniaturní špíček zpod plavek tu a tam prokouknul, což mě utvrdilo v názoru, že doby miss „made in koncentrák" jsou za námi.

Ke škodě nás, zastánců přirozenosti, byly jediné dvě dívky s náznakem „brazilských" mír zejména v pánevní oblasti porotou vyřazeny. I tak ale bylo na co koukat. Světová zdravotnická organizace nás rozhodně za propagaci anorexie žalovat nebude.

Radši nemluvit

Prubířským kamenem u všech soutěží miss bývá rozhovor. I u hezkého děvčete si člověk leckdy posteskne: „Ta kdyby neotevřela pusu…", což ale v Liberci platilo jen zčásti. Děvčata byla na casting připravená a porotě odpovídaly, jak když bičem mrská. Zaskočeny tak nebyly ani otázkami, kdy musely improvizovat. Barbora Hnyková z Poniklé všechny překvapila, když přiznala, že o castingu vůbec předem nevěděla – přihlásila se vlastně z hecu až na místě, absolutně bez přípravy. Odvahu štíhlé tmavovlásky ocenili porotci postupem do finále missího castingu v Praze.

Postup si vydobyla i jedna z mála blondýnek v soutěži, usměvavá Andrea Kolářová. Ta není na módních prknech nováčkem – letos se totiž stala Miss Liberec Open a má nakročeno ke slibné kariéře modelky. Působila nejvíce profesionálně a bylo vidět, že ví, co dělá.

Nejvyšší z trojice postupujících dívek, brunetka Kateřina Chládková přiznala, že loni se castingu zúčastnila, ale porota ji dál nepustila. Maminka ji od další účasti odrazovala, ale Katka se nedala. Proto zkusila štěstí zatahat za ocas znovu. A vyšlo to. Své možná sehrála brilantní příprava, kdy Katka s odzbrojující upřímností odpovídala na dotazy poroty.

Je otázkou, nakolik profesionální soukolí agentur, návrhářů, poradců a sponzorů děvčata semele natolik, že z nich dávka originality vyprchá, pokud jim ale během pražského finále České Miss vydrží, mají adeptky z ostatních koutů republiky pořádnou konkurenci.