„Často na linku 150 volají děti a bývá to v době, kdy mají prázdniny nebo jiné volno. Slýcháme, že tu „hoří v kamnech“, od těch starších volajících se operátorky střediska dočkají sem tam i nějakého toho vulgarismu,“ podělil se se zkušenostmi hasičů operační důstojník českolipských hasičů. „Ano, stává se, že na operační středisko zavolají v nočních hodinách muži, kteří si původní účel linky neuvědomují a pletou si jej s erotickou linkou. Naše operátorky jsou ale připraveny na nejrůznější typy situací, takže už jen málo co překvapí,“ řekla tisková mluvčí Hasičského záchranného sboru Libereckého kraje.

Pokud volající telefonuje z pevné linky, zobrazí se operátorce na monitoru přesné místo i s adresou. Když dotyčný použije mobilní telefon, zobrazí se výseč, ve které se volající nachází. Šprýmaře lze dohledat také podle čísla IMEI, které má každý mobilní telefon. Zákon na tuto situaci pamatuje jako na zneužití linky tísňového volání.

Pokud jsou všechny linky jednotlivých operátorek obsazené, je telefonát přesměrován na operační středisko v jiném kraji a jeho operátorka pak zprávu předává příslušnému krajskému středisku, pod kterou spadá oblast, odkud telefonát původně vzešel. „V noci ze 3. na 4. dubna jsme zaznamenali celkem 418 volání na tísňovou linku. Pouze dvaadvacet z nich musely řešit složky integrovaného záchranného systému, a to jak zdravotnická záchranná služba, hasiči, tak také policie,“ uvedla Iva Michalíčková.

„Nejčastějšími volajícími bývají děti, a to zejména v době prázdnin nebo když jim skončí vyučování ve škole. Naštěstí se ale nejedná o nijak závratná čísla,“ vyjádřila se tisková mluvčí Zdravotnické záchranné služby LK Kristýna Fejfarová. Stává se také, že sanita dojede na místo, kde se podle telefonátu má nacházet osoba například se zdravotním problémem, ale záchranáři tam již nikoho nenajdou. „Snažíme se výchovně působit na děti formou informačních akcí,“ dodala Kristýna Fejfarová.

Svou zkušenost s „vtipnými“ telefonáty z doby, kdy v České Lípě ještě fungoval dispečink, má i doktor Karel Janda z českolipské rychlé záchranné služby. „Často volají děti, které se v době volna nudí a chtějí si nějak zpestřit den. Čas od času se nám stávalo, že pacient, ke kterému nás volali, odešel a my jsme pak po dojezdu na místo nikoho nenašli,“ podělil se o své zkušenosti Karel Janda. Některé telefonáty vypadaly jako planý poplach a záchranáři pak vyjížděli znova. S telefonáty tohoto typu mají zkušenosti také policisté. „Z celkového počtu volání je zhruba 20 procent planých poplachů. Volají převážně děti a také několik psychicky narušených jedinců,“ prozradil zkušenosti operačních důstojníků Milan Bradáč z Okresního ředitelství Policie ČR v České Lípě.