V roce 2010 rozhýbala Liberec zpráva, že léta nevyužívaný areál tiskárny by se měl do šesti let proměnit v bytový komplex. Se záměrem přišla tehdy společnost Kristián Development, která chtěla zrekonstruovat cenné historické vily i dva prvorepublikové objekty ve stylu art deco. Ostatní budovy měly jít k zemi. Na jejich místě počítali investoři se stavbou několika bytových domů včetně dvoupodlažního podzemního parkoviště, fitness centrem, kancelářemi a restaurací. Roky ale plynuly a areál dál chátrá. „Přeměnu tiskáren na bytovou zónu zablokoval soud. Celý areál se stal předmětem soudního sporu o určení vlastnictví. S majetkem se nemohlo manipulovat. Sice už máme vydané územní rozhodnutí, ale nemůžeme nic dělat," uvedl v roce 2011 jednatel společnosti Kristián Development Josef Semrád.

POZVÁNKAČím je areál tiskáren zajímavý po architektonické stránce, jaká byla historie rodiny Stiepelů, která ji založila, co všechno tiskárna dříve produkovala a jaká je její budoucnost? To vše nabízí přednáška Aleny Říčánkové z památkového ústavu ve čtvrtek 29. 1. od 18.00 hodin v Krajské vědecké knihovně v Liberci.

V tuto chvíli už společnost areál nevlastní. Získal ho nový majitel, budoucnost pro kdysi největší tiskárenský podnik v republice se tím ale nemění. „V současné době se opět začíná mluvit o demolici areálu," říká Alena Řičánková z Národního památkové ho ústavu v Liberci. „Nový majitel chce část budov odstranit, srovnat se zemí a vytvořit tak nové, volné pozemky, které by nabídl dál k prodeji."

Nový záměr už tak nepočítá s následnou výstavbou bytů, omezuje se pouze na demolici a vytvoření volných ploch. „Je otázkou, jestli by se podařilo to uvolněné území zainvestovat tak, aby tam vzniklo něco smysluplného. Bojím se, aby to nedopadlo jako například u Textilany, kde se všechno zbouralo a teď jsou tam nevyužité plochy zarůstající nálety," neskrývá obavy Řičánková. Podle realitních makléřů je poloha tiskáren ideální. „Je to v samém centru města, hned u hlavní silnice a přitom jde o klidnou lokalitu. Šance, že by tu mohly vzniknout nové bytové domy a další služby tu je, ale otázkou je, zda se podaří rozprodat všechny zamýšlené plochy," říká makléř Jan Burda.

Areál není památka

Pro památkáře je největší ranou zamýšlená demolice. Záměr sice počítá s tím, že pět pozdně barokních a klasicistních domů do ulice 8. března zůstane zachována, stejně jako nárožní průmyslové budovy ve stylu art deco. „Srovnat se zemí se má vše ostatní, co je mezi těmito budovami, v tom dvoře. Bohužel, součástí toho demoličního území je i pozdně barokní manufaktura, v podstatě nejstarší textilní továrna v Liberci, stojí za tím středním objektem, čp. 15. Jsou tam zachované klenuté prostory, schodiště do patra, to by mělo jít také pryč. Demolice se týká i výrobních prostor, které tam vznikly během 19. století. Jde zrovna o místa, kde je dodnes patrný celý stavebně historický vývoj areálu za těch 200 let," upozorňuje Řičánková.

Památkovou ochranu přitom objekty nemají. „Leží sice v městské památkové zóně, to nám ale ale moc možností nedává, jako v případě, že by šlo o památky chráněné státem. Když magistrát povolení k demolici vydá, bude to v souladu se zákonem," vysvětluje ředitel památkového ústavu Miloš Krčmář.

Podle památkářů si ale areál, který zabírá přes sedm tisíc metrů čtverečních, zaslouží, aby se o něj někdo zajímal. Budovy chátrají a na kráse centra města rozhodně nepřidávají. „Trochu mě děsí ta linie opuštěnosti, která se táhne od libereckého zámku, přes bývalou galerii a tiskárny. Je to takové území nikoho, přitom v samém jádru města. Mělo by se to řešit nějak komplexněji," dodává Řičánková.

HISTORIE LIBERECKÉ TISKÁRNYPředchůdcem tiskárny byl podnik H. T. Stiepela z roku 1857, který byl na dnešním Benešově náměstí. Stiepel později zakoupil dům v ulici 8. března a s pomocí bratra a následně syna rozjel tiskařské impérium, které patřilo svého času k největším v Rakousku-Uhersku a následně Československu. V době největší slávy tam pracovalo přes 700 lidí. V období mezi válkami vyráběl podnik i úřední knihy a kufry, za nacistů produkoval potravinové lístky. Ještě 28. 4. 1945 se tu tiskly dvacetimarkovky pro německou armádu. Po únoru 1948 vznikl národní podnik Severočeské tiskárny s učilištěm. Mimo knih a učebnic produkovala tiskárna i umělecké tisky nebo formuláře řidičských průkazů. Konec jí přivodila nepodařená privatizace.