Co předcházelo vašemu ročnímu výjezdu?
Nejdříve jsem bydlela v Německu, pak jsem 12 let žila v Semilech. Chodila jsem tam na waldorfské lyceum. Po maturitě jsem nechtěla jít hned na vysokou, spíš jsem měla v plánu si dát rok pauzu. Tu jsem ale chtěla využít nějak smysluplně. Proto jsem se rozhodla pro dobrovolnickou práci.

Proč jste si vybrala zrovna Indii?
Chtěla jsem zažít úplně jinou kulturu, úplně jiný pohled na svět. Nevěděla jsem vůbec, co chci v životě dál dělat. Říkala jsem si, že mi to pomůže najít budoucí směr. Přihlásila jsem se přes německou organizaci Freunde der Erziehungskunst, která posílá dobrovolníky do celého světa, a nakonec jsem si vybrala Indii.

Jak na vaše rozhodnutí reagovalo okolí?
Všichni mi říkali, že jsem odvážná a že to je něco neskutečného. Mamka byla asi ráda, ale taťka to nesl hodně špatně, i když to nikdy nedal znát.

Na které místo jste se hlásila?
Byla to waldorfská škola Inodai, takový ostrov klidu uprostřed Bombaje.

Rozhovor se synem slavného Bořka Šípka, Daliborem, který tvoří v novoborské sklárně Anežka.
Nechci poškodit tátovo jméno, říká syn slavného Bořka Šípka

Co všechno jste musela zařídit před odjezdem?
Nechala jsem to trochu na poslední chvíli, přihlášku jsem posílala chvíli před maturitou. Do Indie jsem odlétala čerstvě po očkování, takže jsem tam ani správně neměla jet. Letenku, vízum a všechno mi zařizovala organizace. Abych mohla odjet, měla jsem nashromáždit 2200 eur, ale není to podmínka. Zbytek financuje Německo.

Jaká byla samotná cesta?
Letěla jsem tam loni 15. srpna. Let trval osm hodin a já jsem si říkala, jak rychle se člověk dostane do úplně jiného světa. Dorazila jsem tam brzy ráno, zrovna svítalo a všude byli toulaví psi. Otvírali tam první obchody. Ze zchátralých, ohyzdných domů vycházeli lidé v nejčistších a nejkrásnějších oblečeních, ženy s nádhernými šátky a šperky.

Kdy jste začala učit?
Hned druhý den po příjezdu. Byla jsem ráda, protože to byla waldorfská škola a připadala jsem si tam tak trochu jako doma. Byl tam klid, nebyla tam slyšet auta. Zvláštní bylo, že tam byly ženy, které měly za úkol jenom vařit čaj. Byly z nižších kast, neuměly ani anglicky. S jednou paní jsem si tam přesto velmi rozuměla hodně jsme se na sebe smály, objímaly se. Po ránu mi vždycky udělala čaj.

Jak vypadá výuka v indické waldorfské škole?
Na začátku dne mají takovou roztleskávací hru a modlitby v hindštině. Celá výuka ale probíhala v angličtině. Ve třídě bylo 25 až 30 žáků, na které připadá jeden třídní učitel, jedna asistentka a ještě jedna paní, která krájela ovoce nebo mazala tabuli. Takže i se mnou jsme tam byli čtyři na jednu třídu. Podle toho, co říkala jedna dívka, jsou tamní děti střední nebo trochu vyšší kasta.

Podzim na Bílém Štolpichu
FINÁLE: Zaostřeno na krásu Jizerských hor. Pomozte vybrat tu nejlepší fotografii

Co jste dělala ve volném čase?
Šla jsem se třeba projít do jižní části města, kde byly krásné koloniální budovy, pláže a obchůdky. Doma jsme neměly pračku nebo myčku, takže jsme musely dělat všechno ručně, což zabralo taky hodně času.

Měla jste možnost cestovat do jiných oblastí Indie?
Ano, cestovala jsem hlavně o prázdninách a svátcích. Měli jsme volno na hinduistické, muslimské i křesťanské svátky. Vánoce a Silvestr jsme strávili s kamarády na jihu Indie. Taky jsme měli roadtrip úplně na východ země, což je na opačném konci než Bombaj. Setkali jsme se tam s tou pravou Indií, kde ještě žádný turista nebyl. Koukali na nás skoro jako na nějaká božstva. V jedné vesnici uměl anglicky jenom jeden kluk, ten potom překládal. Dali nám tam židle, pití, všichni nás zvali na jídlo. Bylo mi to až nepříjemné.

Měla jste chvíle, kdy jste zvažovala jet domů dřív?
Na začátku jsem zažívala obrovský kulturní šok a pořád jsem si říkala, že chci jet zpátky. Ale věděla jsem, že to musím zvládnout. A potom ke konci jsem uvažovala, že bych odjela třeba o dva měsíce dřív, protože mi bylo už špatně z tamní kuchyně, ale zůstala jsem. A byla jsem nakonec ráda, poslední týdny ve škole jsem si opravdu užila.

Měla jste možnost porovnat vaši školu a státní školy pro děti z chudších rodin?
Dělili jsme si budovu se státní školou pro děti z muslimské čtvrti, takže jsem to měla přímo před očima. Dívala jsem se, jak si žáci hrají venku, stojí tam učitelé s klacky a strašně na ně řvou. Děti musí už od školky pochodovat jako v armádě. Bylo to šílené. Každý den zpívaly hymnu, chodily jako vojáci a trénovaly na přehlídky. Učitelé mi říkali, že v tom školy mezi sebou i soutěží.

Jaké je to v Indii pro ženy?
Nikdy jsem se necítila být v nebezpečí. Občas jsem se vracela pozdě v noci, ale nikdy jsem se nebála. Asi to bylo tím, že jsem bydlela v dobré čtvrti. Mladí muži na mě často vrhali takové zvláštní pohledy, ale dá se na to zvyknout. Já jsem si potom říkala, že oni za to ani nemůžou. Mají takový obrázek o evropských ženách, který jim jen tak nikdo nevyvrátí.

Módní návrhářka Beata Rajská předvedla své modely na přehlídce ve Vratislavicích.
FOTO: Vratislavice ožily módou. Beata Rajská představila svou nejnovější kolekci

Jak vy osobně vnímáte indickou kulturu, umění?
Ze začátku mi to přišlo hodně přeplácané, ale na konci jsem v tom viděla jistou krásu. Třeba indické svatební sárí plné třpytek, nádherné barvy. Člověk by řekl, že fialová se zelenou k sobě nejdou, ale na indické ženě to vypadá krásně. Bojím se ale, co bude s indickou kulturou. Je tam rychlý pokrok a všechno se tam rychle mění.

Myslíte, že se do vás pobyt v Indii nějak zapsal?
Asi už nejsem v některých věcech tak naivní, například v otázce ekologie. Vypadá to tam úplně šíleně a už to tam asi nikdy nevyčistí. Dřív jsem si myslela, že když tu budu sbírat odpadky, že to třeba pomůže světu, ale je to marné. Některé děti žily na ulici pod mostem. Říkala jsem si, co mohou udělat se svým životem, bez vzdělání a znalosti angličtiny se v Indii nikam nedostanou. Jak se z toho dostanou? Nedostanou. Místo peněz jsem jim dala třeba banán, ale ani to jim nepomůže. Přijela jsem tam úplně naivně ze Semil zachraňovat svět, ale to nejde.

A s čím jste se do Semil vrátila?
Mám spoustu zkušeností. Nebyly vždycky pěkné, ale ovlivnilo to moje budoucí rozhodování, co budu studovat, dělat. Vrátila jsem se taky se spoustu oblečení, protože je tam levné. U nás se už podobné střihy taky nosí. Oni hodně kupují roztrhané džíny a trička s pařížskou věží a my zase široké kalhoty.

Turów.
Turów: Polsko uznalo pochybení při posuzování územního plánu města Bogatynia