Oba se narodili přesně před 140 lety v Jablonci, oba vystudovali stavební oddělení prestižní C.K. státní průmyslové školy v Liberci (dnes Střední průmyslové školy strojní a elektrotechnické). Pak se jejich cesty rozcházejí.

Zatímco Robert Hemmrich nastupuje cestu samostatného architekta a svůj stavitelský rukopis významně vtiskne do podoby města a jeho okolí (Městské lázně v Jablonci, hotel Praha v Liberci, lázně v Novém Městě pod Smrkem, rozhledny), Josef Zasche zamíří do světa. Studuje Akademii výtvarných umění ve Vídni, odkud se koncem 19. století vrací natrvalo do Prahy a stává se významným rakousko - uherským a později i prvorepublikovým architektem.

V závěru života je tragickým způsobem spojí jejich německý původ. Ani fakt, že oba byli na hony vzdáleni nacistické ideologii, čeká je poválečný odsun. Robert Hemmrich je i s manželkou a dcerou v srpnu 1945 internován ve vysídlovacím táboře v Rýnovicích. V dubnu následujícího roku umírá jako pětasedmdesátiletý v Jablonci. Jeho žena a dcera se odsunu nevyhnou. Stejně jako Josef Zasche, který byl navzdory přímluvám českých kolegů a přátel vysídlen do Německa, kde v roce 1957 umírá jako zcela zlomený člověk. Za své vzal i jeho rozsáhlý archiv.

„Dílo nesmírné hodnoty v roce 1945 nakládali vidlemi na korbu náklaďáku,“ zmínil historik architektury Zdeněk Lukeš, který se Zascheho dílem zabývá. „Byl architektem obrovského významu. Máme vůči němu velký dluh. Jsem proto rád, že ho právě Jablonec mimo jiné i touto výstavou pomáhá splácet,“ řekl architekt. „Smyslem výstavy je připomenout činnost obou architektů v Jablonci i jinde, protože řada těchto památek bohužel nenávratně mizí,“ připomněl spoluautor výstavy Borek Tichý. Jak dodal: „Zatímco Zascheho dílo bylo již připomenuto v publikaci Kapitoly ze stavebního vývoje Jablonce, dílo Roberta Hemmricha se teprve komplexně zpracovává.“

Výstava o životě a díle dvou významných jabloneckých rodáků se ne náhodou rozprostřela mezi dvě významné události. Podle autorů výstavy Jana Strnada a Petra Freiwilliga odstartovala Dny evropského kulturního dědictví. Volně na ni naváže Mezinárodní den architektury, který se slaví každoročně první pondělí v říjnu.

Samotná výstava potrvá v jablonecké Galerii My do 21. října 2011.Návštěvníkům přiblíží nejen podrobný život obou architektů a seznam jejich děl, ale i nákresy a návrhy nejdůležitějších staveb. Například projektem kostela Nejsvětějšího srdce Ježíšova se Zasche zabýval dlouhých třicet let a původní návrh, který je také na výstavě zastoupen, nesl znaky pozdní secese.

Každá doba zanechá špatnosti i to, na co budou lidé jednou pyšní, říká architekt Zdeněk Lukeš

Jak byste shrnul význam tohoto architekta, jabloneckého rodáka, jehož tvorbou se zabýváte?
Zasche byl mimořádně významný architekt, čelný představitel stylu secese. K jeho vrcholným dílům patří například starokatolický kostel v Jablonci, významný už proto, že staveb podobného typu nevzniklo v té době mnoho. Církev zřejmě usoudila, že secesní styl není pro sakrální stavby dostatečně důstojný. Za podstatné v jeho tvorbě považuji také vily, ať už je to Wilfertova vila v Praze nebo Dresslerova vila v Jablonci, které patřily k prvním ukázkám přechodu secese ke střízlivému pojetí architektonické moderny. K vrcholným dílům patří jeho pražské paláce na Příkopě, v Opletalově ulici či dům U Tří jezdců na Senovážném náměstí, které mu vynesly v Praze mimořádnou pověst.

Byl rovněž spolužákem význačného českého architekta Jana Kotěry, s nímž později spolupracoval na projektu univerzitních budov. Mimochodem z celého záměru zůstalo jen torzo v podobě právnické fakulty. V meziválečném období se Zasche podílel i na projektování kultovní stavby paláce Adria ve stylu art deco a zajímavé jsou i jeho poslední pražské stavby, například paláce Uranie, ve stylu konstruktivismu, což dokládá, jak skvěle zvládal všechny architektonické styly, které se na počátku 20. století rychle střídaly. Josef Zasche byl rozhodně pozoruhodnou postavou nejen na pražské architektonické scéně. Například jeho druhý jablonecký kostel Nejsvětějšího Srdce Ježíšova postavený ve stylu konstruktivismu patří spolu s Plečnikovým kostelem Nejsvětějšího Srdce Páně v Praze k nejpozoruhodnějším stavbám své doby u nás.

Jak architekt Zasche, tak i jeho spolurodák Hemmrich tvořili v období velkého hospodářského rozmachu velkého množství zakázek na veřejné budovy. Myslíte, že se takové stavitelsky a hlavně architektonicky šťastné období ještě může vrátit?
No, kéž by! Souvisí to s tím, že Jablonec i Liberec patřily na přelomu 19. a 20. století k vůbec nejbohatším městům v tehdejším Rakousku-Uhersku. Velmi příznivá doba byla také za první republiky. Myslím si, že jednou budeme rádi vzpomínat i na devadesátá léta 20. století, a to i přesto, že je mnohdy z nejrůznějších důvodů kritizujeme. Nicméně to bylo období velkého architektonického boomu a obávám se, že i to, čeho jsme byli svědky celkem nedávno, se jen tak nevrátí. Celosvětově nastal velký útlum stavebnictví a architekti na tom nejsou zrovna nejlépe.

Mluvil jste o architektonických stylech. Většina z nás asi dokáže pojmenovat a zařadit klasicismus, secesi, funkcionalismus… Pak přišla válka, socialistické budování a architektonické slohy jakoby se z našeho života vytratily. O jakém slohu se vlastně teď může mluvit?
No tak určitě je to velmi komplikované. Vlastně pro celé 20. století bylo symptomatické rychlé střídání architektonických stylů, takže běžný konzument z toho byl často zmatený. Třeba za první republiky vedle sebe paralelně běžel neoklasicismus a konstruktivismus. A teď je to ještě komplikovanější, protože doba se zrychluje a ještě víc se zrychlují a prolínají jednotlivé styly. Doznělo období postmoderny, stále živý styl je takzvaný dekonstruktivismus, je tu styl zvaný high-tech, kde se používají nejnovější „kosmické“ materiály.

Objevila se nová vlna zájmu o tak zvanou organickou architekturu, kterou reprezentuje například Jan Kaplický. Díky počítačům se dají spočítat velmi složité konstrukce, stavební materiály jsou sofistikovanější než dříve, a proto se dnes může stavět tak, jak to bylo v minulosti konstrukčně nepředstavitelné, nemyslitelné. U nás asi nejvíc zdomácněl styl, jemuž se nesprávně říká neofunkcionalismus, já bych jej spíš nazval minimalismem, který reprezentuje pravoúhlé, velmi jednoduché, stylově čisté stavby, které vyžadují naprosto dokonalé provedení. Ta preciznost nám stále ještě chybí, ale přesto je to styl připomínající poslední heroickou éru české meziválečné architektury reprezentovanou konstruktivismem a funkcionalismem.

Zmínil jste výstavbu přelomu století. Jak z pohledu architekta hodnotíte novou výstavbu v centru Liberce, která byla ve zmíněných prvorepublikových letech představována tak úžasnými stavbami, jako je třeba palác Dunaj, objekt kavárny Nisa, obchodní dům Baťa… Tahle stavební čistota teď ale byla zastíněny stavbami, které porušují architektonická i urbanistická pravidla a stávají se terčem kritiky místních i návštěvníků města. Jak na to nahlížíte pohledem architekta i návštěvníka?
Předně se i já trochu za Liberečáka považuji, protože jsem působil na Fakultě architektury TUL a město znám ostatně od svého dětství. V Liberci došlo k chybě, která postihla řadu měst. Postavilo se tu velké množství komerčních center, která si vzájemně konkurují. Městské centrum se mělo budovat promyšleněji.

Většinu nových staveb, ať už těch povedených, či těch nevydařených, označují současníci zpravidla za ošklivé…
Tomu se vždycky musím trochu usmívat, protože jsem léta pracoval v archivu a četl různé historické dokumenty. V každé době označovala většinová veřejnost nové stavby za ošklivé. A vždycky se v té souvislosti mluvilo o totálním úpadku kultury a mravů, což se zdaleka netýkalo jen architektury. Nedávno jsem četl nářek, jak dnes upadlo výtvarné umění, ale to jsou naprosto stejná slova, kterými se hodnotili v 19. století impresionisté! A stejná kritika pak zaznívala na účet secese, kubismu, abstraktního umění… Já jsem v tomto směru optimista. Chce to časový odstup a ono se ukáže, co za to stojí a co ne. Každá doba za sebou nechá mnoho špatností, ale zároveň několik krásných věcí, na které budou další generace pyšné.

Dokážete odhadnout, které to třeba tady, v severních Čechách budou? Co budou možná obdivovat lidé za padesát , sto let?
Když se podívám trochu do minulosti, tak pro mě asi navždy zůstane nepřekonatelný Hubáčkův Ještěd. Nesmrtelné dílo mezinárodní hodnoty a moc si přeji, aby získal statut památky UNESCO, protože by to byl důkaz, že i v téhle těžké době u nás mohly vzniknout špičkové stavby. Ale abych neutíkal tak moc do minulosti, myslím, že zatím nedoceněná je i mimořádná stavba liberecké knihovny arch. Radima Kousala. Vím, že tehdejší paní ředitelka Vohlídalová, která ji doslova vydupala ze země, s tím měla obrovské problémy a ocenění se dočkala bohužel jen v zahraničí, což je pro naši dobu tak příznačné.

V rámci přednášky a následných dotazů padlo i jméno architekta Kaplického. Co bude s návrhem jeho blobu?
Slyšel jsem o aktivitě, jejímž cílem by bylo Kaplického budovu přece jen postavit, ale s trochu jinou náplní jako polyfunkční kulturní centrum.

Kdo je Ing. Arch. Zdeněk Lukeš?

Je český architekt, historik architektury, odborný publicista a vysokoškolský pedagog. Jedná se o autora či spoluautora mnoha článků a knih, přednášek, kritických prací i učebních textů. Do roku 1990 pracoval v archivu architektury. Zde se specializoval především na architekturu 20. století. V roce 1990 nastoupil na Pražský hrad, kde byl členem kulturní sekce, pak památkového odboru. 2000-2005 děkan Fakulty architektury Technické univerzity v Liberci . Od roku 2005 učí na New York University Prague. Pro veřejnost nepravidelně pořádá vzdělávací tzv. „Psí vycházky“ za architekturou.

Chcete se seznámit s architekturou?

LIBEREC CYKLOJÍZDA ZA ARCHITEKTUROU
Cyklovýlet za architekturou vedený architekty libereckého studia Mjölk, ukáže interiéry vily Schowanek z roku 1908 a přilehlé továrny na výrobu dřevěných hraček firmy Johann Schowanek. Následovat bude návštěva dvou významných jabloneckých vil architekta Heinricha Lauterbacha (Schmelowského vila a Haskova vila) a významných moderních kostelů Liberce. SRAZ: 2. 10. ve 14:00, Jiřetín pod Bukovou, DÉLKA: 25 km
www.mjolk.cz

LIBEREC ROZPUŠTĚNÝ A OPUŠTĚNÝ
Hůlka, Janďourek, Žid a Zbytek s vámi proběhnou po schodech a svazích dvou libereckých čtvrtí.
SRAZ: 2. 10. v 10:00, Lucemburská ulice, u vstupu do bunkru

JABLONEC NAD NISOU (NE)ŽIVOT V CENTRU
Je centrum Jablonce opravdovým srdcem města? Pojďme si ho společně s architekty Jakubem Chuchlíkem a Idou Čapounovou projít a ukázat možnosti, jak se jím opět může stát. Na cestě po vybraných prolukách, prázdných domech, ale i náměstích se v rámci tematizovaných zastávek zamyslíme nad životem v centru města. Neživá místa označíme a ve společné diskusi budeme hledat možnosti jejich využití..
SRAZ: 2. 10. ve 14:30, Horní náměstí www.iuch.blogspot.com

HORNÍ MAXOV, EXKURZE SEVER HRÁŇOVÉ STAVBY M. RAJNIŠE
Prohlídku vrchu Scholzberg nedaleko Horního Maxova, kde přes půl století střídavě přebývá architekt Martin Rajniš, povede jeho spolupracovník Tom Foltýn.
SRAZ: 2. 10. ve 14:00, před hotelem Maxov, Lučany nad Nisou, Horní Maxovwww.e-mrak.cz