Několika náhodně vybraným lidem jsme zatelefonovali jménem smyšlené cestovní kanceláře a nabízeli jim zájezd s výraznou, devadesátiprocentní slevou. Vybírat si mohli z různých destinací – Egypt, Itálie, Chorvatsko a dalších míst. Zajímali jsme se o jejich osobní údaje, rodná čísla či adresy. Z deseti oslovených osob však osm reagovalo velmi nedůvěřivě, dva z nich dokonce položili sluchátko telefonu, jen co jsme jim řekli, že něco vyhráli.
Jedna z oslovených žen z Liberce se nejprve vyptávala, kam by to bylo a kdy, ale jakmile jsme se začali zajímat o její osobní údaje a adresu, okamžitě rozhovor ukončila. „Nezlobte se na mně, ale neznám vás a nic takového vám neřeknu. Nashledanou,“ odbyla nás v okamžiku, kdy jsme chtěli znát její adresu a datum narození.
„Po telefonu s vámi nebudu jednat, raději se dostavte osobně,“ oznámil nám po vyslechnutí informací o výhře pan Petr z Kunratic. Bohužel nám při tom jako jeden z mála sdělil, kde bydlí a v kolik hodin se u nich doma někdo objeví. Dozvěděli jsme se tedy alespoň, že momentálně se v bytě na uvedené adrese nikdo nevyskytuje, a potencionální zloděj by tedy mohl vyrazit na lup.
Otestovali jsme také ředitele Divadla F. X. Šaldy v Liberci Františka Dáňu. Reagoval velmi nedůvěřivě. „Osobní údaje já nikomu jen tak nesděluji,“ reagoval stroze Dáňa. Pak jsme mu vše odhalili. „S podobnými věcmi se příliš často nesetkávám, jednou však měla s výhrou po telefonu špatnou zkušenost má dcera. Od té doby si dávám pozor,“ dodal ředitel divadla.
„S případy, kdy se nechají prostřednictvím telefonního rozhovoru lidé obalamutit, se setkáváme. Většinou jde ale spíš o to, že mají telefonovat na čísla s vidinou možné výhry a přitom netuší, že jen za minutu rozhovoru platí nemalé peníze,“ přiblížila nejčastější případy podobného jednání mluvčí liberecké policie Vlasta Suchánková.
