Pozitivní očekávání v souvislosti s nástupem do první třídy potvrdily Deníku děti z celého Liberce. „Děti se obvykle do školy těší,“ řekla Deníku učitelka z mateřské školy Motýlek Marie Jančíková. Školky vedou děti k tomu, že škola není nic, čeho by se měly obávat.

Naopak děti mají o škole jen hezké představy. Ty mohou samozřejmě během docházky částečně vyprchat, podle psychologů je však dobré děti motivovat k pozitivnímu pohledu na školu.

„Já se do školy těším moc. Měla jsem tam jít už minulý rok, ale nakonec jsem zůstala ve školce. Teď už se tam těším hrozně moc, ještě víc než minulý rok. Už aby bylo pondělí,“ svěřila své pocity sedmiletá Julie Moravcová.

Největším lákadlem je v očích dětí paní učitelka. Tu jmenují děti v seznamech toho, na co se nejvíce do školy těší, nejčastěji. Je to pro ně autorita, o které mají ideální představy.

Podle dotázaných dětí je paní učitelka vždycky chytrá a hodná. „Do školy se těším moc. Nejvíc na paní učitelku, protože bude asi hodná,“ řekla pětiletá Sára Vindišová.

Stejný názor má většina dotázaných dětí. „Ze zkušeností vím, že nejvíc se těší děti do školy na kamarády. Jak na nové, tak na ty, které už znají ze školky. A také na paní učitelku.“ podotkla Marie Jančíková a k jejím slovům se připojily i její kolegyně.

Některé děti se ale pořád nemůžou smířit s tím, že nástup do školy by měl znamenat konec her. Hodně dětí, hlavně holčičky, se proto těší nejvíc na družinu a na hraní po škole. „Já se nejvíc těším, až skončí vyučování a půjdu do družiny si hrát,“ řekla šestiletá Michaela Jílková.

Na družinu se těší i její kamarádka Anna Ambrožová. „Na družinu se těším hodně. Ale i na školu, to jo,“ řekla Anna. „Já se nejvíc těším na vysvědčení, jestli budu mít samé jedničky, na to jsem zvědavá,“ řekla pětiletá Barbora Boháčová.

„A my se těšíme, až se všechno dobře naučíme. Hlavně číst a psát,“ řekli Vojtěch Göre a Petra Pelantová. Podle Marie Jančíkové se také děti hodně těší na školní tělocvičnu a venkovní hřiště, které jim v areálu školky chybí.

Některé děti ale zájem o určité věci nerozlišují. Například Matěj Štajer nebo Lukáš Pánek. „My se těšíme na všechno. Na co nejvíc? No nejvíc na všechno,“ vysvětlili Deníku oba kluci.