Celkem téměř devadesát míst má k dispozici Kojenecký ústav a dětský domov v Liberci. Přitom necelých čtyřicet míst je obsazených.

„Prioritou našeho úsilí je co nejrychlejší umístění dítěte do kvalitního rodinného prostředí. V první řadě se snažíme o návrat k biologickým rodičům. Pokud to však není možné, pak volíme náhradní rodinnou péči. Daří se nám umisťovat děti i do zahraničí,“ vysvětlila ředitelka libereckého dětského domova Anna Vereščáková. Jak dále uvedla, největší zájem je všeobecně o děti mladší jednoho roku.

V současné době liberecký dětský domov tvoří novou koncepci, kdy chce přetvořit „ústavní péči“ a přiblížit prostředí na jednotlivých odděleních co nejvíce rodinnému prostředí.

„Chtěli bychom se transformovat na oddělení rodinného typu formou rodinných buněk. To znamená, aby naše děti měly stálé tety a aby součástí rodinné buňky byl i kuchyňský kout, obývací pokojík - herna, ložnice, koupelna a sociální zařízení,“ popsala plánované změny Anna Vereščáková.

Jak dále uvedla, do budoucna by si pro liberecký dětský domov přála zkvalitnit poskytovanou péči dětem tak, aby se charakter ústavní péče výrazně změnil do podoby rodinného zázemí.

„Zajišťujeme nejen péči zdravotní, ošetřovatelskou, rehabilitační, výchovnou, sociálně právní a podobně, ale vytváříme také co nejlepší podmínky pro optimální vývoj dětí ve všech jeho složkách,“ řekla Anna Vereščáková.

Kromě toho dodala, že by byla ráda, kdyby je veřejnost vnímala jako dětské centrum, které pouze na dobu přechodnou zajistí v nepřetržitém provozu odborným personálem komplexní péči dětem se závažnými sociálními či zdravotními problémy.

Liberecký dětský domov je příspěvkovou organizací, která je přímo závislá na rozpočtu zřizovatele. Tím je Statutární město Liberec. „Pomáhají nám ale i sponzoři. Jsme jim za finanční i věcné dary velmi vděční,“ vyjádřila poděkování Anna Vereščáková.

Dětí v ústavech je příliš, shodují se vláda i neziskovky

Praha/ Dětských domovů v Česku každým rokem přibývá. Podle ministerstva školství to odpovídá celoevropskému trendu. „Kolegové, kteří se problematikou zabývají, soudí, že situace je v západní Evropě v mnohém podobná,“ říká Ondřej Gabriel z tiskového oddělení ministerstva školství. S tím ale občanská sdružení podporující pěstouny nesouhlasí. „Je to pro mě nepochopitelné, trend v Evropě je přesně opačný. Stále více se upřednostňuje výchova v rodině,“ říká Petra Štěpková z nadace Rozum a Cit, která pěstounské rodiny podporuje. Podle ní je situace kritická zejména u nejmladších dětí. „V počtu dětí do tří let umístěných v dětských domovech je Česká republika nejhorší v Evropě,“ říká Štěpková.

Dětské domovy jsou přitom často moderně zařízené a kraje investují velké peníze na jejich přeměnu v zařízení rodinného typu. Právě to je ale podle kritiků zásadní chyba. „Takový dětský domov je stále především ústav, s výchovou v rodině se nedá srovnávat,“ myslí si Štěpková. Podle ní je nutné počet dětí v ústavech snížit.

S tím paradoxně souhlasí i ministerstvo práce a sociálních věcí, přestože stát ročně buduje stále nové dětské domovy. „Cílem našeho ministerstva i vlády je co největší možné snížení počtu dětí v náhradní ústavní výchově,“ tvrdí Jiří Sezemský z tiskového oddělení ministerstva práce a sociálních věcí. Dodává, že vláda chce také více spolupracovat s ohroženými biologickými rodinami, aby dítě nebylo nutné z péče rodičů odebrat. „Chceme ale také více využívat pěstounských rodin,“ říká Sezemský. Upozorňuje přitom, že finanční podpora pro pěstounské rodiny se v posledních letech výrazně zvýšila. „Peníze ale nejsou všechno, pěstouni potřebují také odborné poradenství, jak se o děti starat. Stát ale v této oblasti pomalu začíná spolupracovat s neziskovými organizacemi, snad se blýská na lepší časy,“ doufá Štěpková. (md)