„K poslednímu dni loňského roku jsme měli v evidenci 2506 zdravotně postižených. K poslednímu dubnu roku jejich počet klesl pouze o sedm,“ vyčíslila konkrétní poměr ředitelka Úřadu práce v Liberci Kateřina Sadílková.
Jak dále uvedla, není to vývoj nijak zvlášť příznivý. Je to jen velice nepatrný pokles. Celkový počet uchazečů se ve stejné době totiž snížil z 14 566 na 13 952.
„Osoby zdravotně postižené patří k nejohroženějším skupinám na trhu práce. Vyplývá to z hlediska rozdílného věkového průměru, délky nezaměstnanosti a i vzdělání,“ vysvětlila Kateřina Sadílková.
Zatímco věkový průměr u zdravých uchazečů je čtyřicet let, u zdravotně postižených potom o deset let více. Průměrně dvaatřicet procent nezaměstnaných zůstává bez práce déle než rok, oproti tomu lidí se zdravotním handicapem je to šedesát procent. „Přibližně pětadvacet procent zdravých nezaměstnaných má maturitu, u zdravotně postižených je to však o deset procent méně,“ uvedla Kateřina Sadílková.
Úřad práce v Liberci vynakládá podle ředitelky nemalé prostředky na problematiku zdravotně postižených osob v různých formách nástrojů Aktivní politiky zaměstnanosti (APZ).
„Hlavním programem APZ pro uchazeče se zdravotním postižením je poskytování příspěvku na provoz chráněných dílen, chráněných pracovních míst a podobně. Na tyto příspěvky bylo v roce 2007 vynaloženo v Libereckém kraji téměř deset milionů korun,“ sdělila Kateřina Sadílková.
Vedle toho bylo v Libereckém kraji na podporu zaměstnávání handicapovaných vyplaceno přibližně 110 milionů korun formou kompenzačního příspěvku. „K zaměstnávání postižených občanů pomáhá i tlak na zaměstnavatele k plnění limitu zaměstnávání osob se zdravotním postižením,“ poznamenala Kateřina Sadílková.
Na zpětné začlenění osob dlouhodobě nezaměstnaných, se zdravotním postižením nebo omezením se všemi stupni vzdělání, je zaměřen projekt Příprava na práci v Libereckém kraji, který je realizován pomocí dotací z Evropské unie.
První etapa tohoto projektu probíhala v období 2006-2007 a byla zaměřena na skupinové poradenství. Druhá etapa se začíná realizovat právě nyní a jejím cílem jsou rekvalifikační kurzy.
Stejně jako při zprostředkování zaměstnání, tak i zde při nabízení projektu, nejsou všechny reakce ze strany uchazečů o zaměstnání právě pozitivní. „Na jedné straně jsou uchazeči, kteří to vnímají jako obrovskou šanci k získání nových zkušeností a dovedností. Na druhé straně existují i ti nezaměstnaní, kteří nejsou ochotní přijmout pomocnou ruku,“ popsala zájem o kurzy Kateřina Sadílková.
Jak dodala, zákon o zaměstnanosti bohužel zatím nestanoví těmto klientům povinnost účastnit se nabízených aktivit ze strany pracovního úřadu. „Osoby zdravotně postižené patří k nejohroženějším skupinám na trhu práce. Kromě zdravotního handicapu je znevýhodňuje i vyšší věk a nižší stupeň vzdělání. Jejich evidence na pracovním úřadě je často dlouhodobá,“ shrnula závěrem Kateřina Sadílková.
Zdravotně postižení: Reforma trefila úplně vedle
Praha/ Od Nového roku se snížily příspěvky na handicapované zaměstnance. Zaměstnavatel za člověka se zdravotním postižením dostane až o několik tisíc méně. O práci proto přišly stovky postižených. „Firem, které v naší republice zaměstnávají lidi se zdravotním postižením je asi tisícovka. Propuštěných zaměstnanců budou řádově stovky,“ potvrdil data Deníku Karel Rychtář, místopředseda Asociace zaměstnavatelů zdravotně postižených (AZZP).
Na reformě tratí především těžce postižení lidé. Na ně se příspěvek totiž snížil nejvíce. Rozdíl činí až několik tisíc korun. „Reforma vlastně přinesla jen jednu jedinou věc. Snížila vyšší sazbu příspěvku z třinácti na devět tisíc,“ uvedl Karel Rychtář. Mnoho zaměstnavatelů teď dostává od státu nedostatečné příspěvky a musí zaměstnance propouštět. „Problém této reformy je, že nejde do podstaty věci. Řeší jen ekonomické aspekty. Ani po jejím zavedení není v Česku stále volný trh pro zaměstnance se zdravotním postižením,“ vysvětlil Karel Rychtář.
Řada firem tak kvůli reformě rovněž zeslabila svůj ekonomický rozvoj, nedostatečné příspěvky mají za následek snižování výplat všech zaměstnanců ve firmě. Před reformou i po ní si však mnoho zaměstnavatelů našlo cestu, jak zákon obejít. „Modelový příklad, jak lze nyní reformu obejít, je třeba ten, že firma podepíše smlouvu s postiženým a za práci mu zaplatí devět tisíc korun. Postižený zaměstnanec ale zároveň ve smlouvě podepíše, že firmě pět tisíc z této částky vrátí. Třeba za údajné zapůjčení nářadí a podobně,“ popsal jednu z variant Karel Rychtář. (ška)
