Ostašov je čtvrtí železničních přejezdů

Ostašov - Jeden z ostašovských železničních přejezdů je dějištěm poměrně častých dopravních nehod. Přestože je na něm umístěná světelná signalizace, řidiči aut ji často nerespektují a dochází zde ke srážkám s projíždějícími vlaky. Jedna z nich, která naštěstí skončila bez jakéhokoliv zranění, se stala 23. dubna loňského roku.

Na železničním přejezdu v Ostašově nerespektoval řidič osobního vozidla Renault 19 světelnou a zvukovou výstrahu přejezdového zabezpečovacího zařízení a vjel na železniční přejezd bez závor. V té době přijížděl zprava po železniční trati nákladní manipulační vlak s jedním vagónem, a to ve směru Liberec - Česká Lípa. Došlo tak ke střetu přední části vlaku s levým bokem vozidla, kdy osobní vozidlo skončilo po střetu na střeše mimo železniční trať. Při nehodě byla způsobena pouze hmotná škoda na vozidle v částce 40 tisíc korun. Policisté vyřešili nehodu na místě uložením blokové pokuty řidiči, který ji zavinil.

Kvůli dalšímu železničnímu přejezdu, který leží o pár set metrů blíže k Františkovu, u ostašovské slévárny, doznalo v listopadu změn dopravní značení komunikace, která přejezd protíná. U liberecké slévárny již nepokračuje hlavní silnice směrem na Ostašov, ale přes železniční přejezd do ulice Domky. „Řešení situace v tomto místě bylo dlouhodobější a změnu v dopravním značení jsme provedli především z bezpečnostních důvodů. Na železničním přejezdu se totiž již stalo několik vážných dopravních nehod,“ vysvětlil Vlastimil Malý, komunikační inženýr libereckého dopravníhoinspektorátu.

S vyšší bezpečností souhlasil i šéf libereckého odboru dopravy, Pavel Rychetský. „Jde především o kamiony, které vyjíždějí z areálu slévárny. Když chtěli řidiči dříve vyjet na hlavní silnici, museli zastavit právě na železničním přejezdu. A v zimě se mnohokrátstalo,žesedíkyzledovatělému povrchu nemohly kamiony rozjet a na přejezdu zůstaly stát,“ upřesnil Pavel Rychetskýs tím, že potom častokrát hrozila srážka s projíždějícím vlakem.

I majitel autodopravy, který změnu inicioval, je se současným stavem spokojený. Jeho kamiony totiž dennězeslévárnyvyjíždějí. „Zasazoval jsem se o změnu, protože když kamiony právě v zimě přes přejezd projížděly, většinou návěs zůstával na přejezdu a logicky tím ohrožoval nejenom sebe, ale i bezpečnost a plynulost dalšího provozu,“ upozornil iniciátor Bohumil Škrabálek.

V prostorách automobilky RAF, která povzbudila průmyslový růst Ostašova, dodnes funguje slévárenská výroba

OSTAŠOV

Z HISTORIE - Ostašov, Horní Suchá a Karlinky představují tři sídelní celky, rostlé, to znamení vzniklé, bez společného urbanistického záměru, dnes navzájem propojené cestami vedenými po vrstevnicích ještědského úbočí a železnicí na Českou Lípu. Rozhodující pro jejich utváření byly však v minulosti komunikace, které jimi probíhají po spádu a směřují k Liberci. Zajímavý útvar představuje Ostašov, poprvé doložený pod českým názvem roku 1545. Jeho osídlení přímo navazuje na sousední obec Horní Suchou (původně zvanou Horní Ostašov).

Obce dělil potok

Obě obce od sebe dělí Ostašovský potok, představující hranici bývalých sousedních okresů libereckého a chrastavského. Také u Ostašova převažuje ulicové zastavění, pouze v prostoru nedaleko železniční stanice se vytváří jakýsi střed obce, v němž je umístěno i základní vybavení, hlavně hostince a obchody.

Na ostatních zařízeních se podílí s Horní Suchou. Původní zastavění převážně zemědělskými usedlostmi se řadilo podél staré cesty vedoucí od Růžodolu I přes Ještěd a časově postupovalo od Růžodolu I směrem k Ještědu. Výstavbou železnice na Českou Lípu v roce 1900 došlo sice k předělení Ostašova na dvě části, obec však získala zlepšení dopravního spojení. Železniční trati se do značné míry přizpůsobilo vedení nových komunikací, vyrovnat se s touto překážkou se však dodnes nepodařilo.

Ostašov pozdvihla slévárna

V minulém století byl vzrůst obce nepatrný. Poněkud ho povzbudilo založení několika průmyslových závodů, hlavně továrny na automobily značky RAF, která se změnila na slévárnu, patřící dnes k podniku LIAZ. Slévárna se nachází již na bývalém katastru Růžodolu I. Od roku 1880, kdy měl Ostašov 480 obyvatel, se do roku 1910 zvýšil tento počet až na 707. Za první světové války zde byl vybudován zajatecký tábor pro asi 50 tisíc zajatců, po němž zůstal hřbitov uprostřed polí v Horní Suché.

Období největšího rozkvětu zažil Ostašov za první republiky, kdy zde bylo postaveno několik skupin obytných, většinou rodinných domků, navazujících jednak na původní zastavění, jednak umístěných podél nových ulic, naznačujících snahu po propojení se sousedními Karlinkami.

Část Ostašova se zaměřovala na výstavbu skladů

V roce 1930 vykazoval Ostašov 799 obyvatel v 96 domech. Při výstavbě po roce 1945 byla značná část Ostašova, sousedního Františkova a Karlinek pro své výhodné terénní podmínky a možnost ppřivedení železniční vlečky z ostašovské stanice určena pro soustředěnou výstavbu výroben a skladů, se společným základním vybavením.

Další rozvoj se předpokládá podle studie MUS z roku 1971 v poněkud soustředěnější podobě hlavně v okolí středu obce. Kulturně společenským střediskem se má po plánované přístavbě stát stávající hostinec před stanicí ČSD. Ostašov se stal v roce 1963 součástí Liberce jako XX. čtvrť, a tím se pouze administrativně potvrdila již mnoho let předtím prokázaná skutečnost. V roce 1961 měl 100 domů s 554 obyvateli.

HORNÍ SUCHÁ

Tvořila původně se sousedním Ostašovem jednu obec a je uváděna již v roce 1545. Při vytvoření soudních okresů libereckého a chrastavského, jejichž hranice vedly podél Ostašovského potoka, se rozdělila na Ostašov a Horní Suchou. Přesto obě obce prožívaly stejné osudy a stejný vývoj. Původní osídlení sledovalo směr starých cest, vedoucích od jihozápadu k severovýchodu, ve směru potoka. Nejvyššího počtu obyvatel 734 dosáhla obec v roce 1880.

Lidi přitahoval liberecký průmysl

Od té doby můžeme sledovat neustálý úbytek obyvatel, způsobený přitažlivostí Liberce a průmyslu zakládaného na jeho území. Ve středu obce, který můžeme považovat i za střed Ostašova, byla v roce 1879 postavena škola, společná pro Horní Suchou i Ostašov. Kaplička sv. Vojtěcha vedle školy vznikla v roce 1833 na místě staré dřevěné stavby z roku 1771. Oživení stavebního ruchu po první světové válce se zde projevilo celkem bezvýznamně, takže počet obyvatel z 510 v roce 1921 stoupl do roku 1930 na 543.

Obec měla převážně zemědělský charakter

Odhumusované těleso přetíná katastr obce Horní Suchá podobně jako Ostašova a odděluje výše položené části obce.Převážně zemědělský charakter obce zůstal zachován i po roce 1945. V roce 1970 měla Horní Suchá 70 domů se 303 obyvateli. Po sloučení s Libercem v roce 1976 se stala jeho dvacátoudruhou čtvrtí.

zdroj: Kniha Liberec minulosti a současnosti (1980)