Motománia: Zážitek i strast

Liberec - Tradiční Motománia, populární motorkářský sraz u Kačáku v Krásné Studánce, má za sebou už deset ročníků. Zatímco pro aktéry a návštěvníky akce jde vždy o nevšední zážitek, někteří místní vnímají sraz motorkářů jinak. Vadí jim především hluk, který akci doprovází.

„Podle mě hluk při této akci vždy otravuje skoro polovinu obyvatel Liberce. Už v roce 2007 si na něj stěžovala celá řada obyvatel Krásné Studánky, Pavlovic nebo Ruprechtic,“ postěžoval si Deníku při posledním ročníku Motománie loni v létě Liberečan Jan Marek.

Podle organizátorů však akce nikterak neporušuje platnou legislativu. „Situaci s hlukem samozřejmě řešíme, studujeme zákony a víme, co si můžeme dovolit a co ne,“ kontroval pořadatel Robert Schulze.

Jak dále uvedl, u podobných akcí musí být po dobu čtyř hodin průměr naměřených hodnot hluku vyšší než 60 decibelů, aby byly porušeny normy. „Na Motománii jsou v hudebním programu přestávky, při kterých je ticho, takže žádný soustavný hluk se při akci nevytváří,“ dodal Robert Schulze. Za celých deset let zatím tradiční motorkářský sraz hygienici za nadměrný hluk nenapomenuli.

Krásnou Studánku možná kdysi pojmenovali loupeživí rytíři

KRÁSNÁ STUDÁNKA

Z HISTORIE - Mezi hospodářskými dvory čp. 33 a 34 je studánka, používaná snad už v dávných dobách uhlíři pálícími v okolních lesích milíře, podle níž měla kdysi obec dostat jméno. Traduje se, že vodu odtud později dováželi až do libereckých textilek, asi proto, že byla měkká a zvlášť vhodná pro barvíře látek. Podle jiného podání prý u skály poblíž čp. 25, kde se později našlo několik mincí, řádili loupeživí rytíři, kteří používali vodu ze dvou studánek. Z horší udělali napajedlo a z lepší brali pitnou vodu pro sebe a místo pojmenovali Krásná Studánka.

Vyloučeno však není ani to, že název vsi přinesli němečtí kolonisté. Vesnice patří mezi nejstarší na Liberecku a vznikla někdy ve 14. století. Roku 1444 získává Krásnou Studánku Mikuláš Dachs spolu s několika vesnicemi patřícími k Hamrštejnu. O 10 let později je pojmenována v listině krále Vladislava z 21.3.1454 jako bibrštejnský majetek. Obec byla přifařena k Liberci, ale od roku 1599 navštěvovali její obyvatelé kostel v bližší Stráži.

Třicetiletá válka zastavila vývoj obce

Sotva se Krásná Studánka trochu vzpamatovala z válečných útrap, přišel mor, kterému podlehlo 22 lidí. Obyvatelům se nevyhnuly ani další strastiplné události včetně hladových roků a přírodních pohrom. V řadě 18 krásnostudáneckých správců neblaze proslula rodina Möllerova, jejímiž skutky se v letech 1735–41 museli zabýval liberečtí soudci.

V roce 1735 byl starý rychtář Josef Christian Möller odsouzen pro krádeže na čtvrt roku k nuceným pracím, oba starší synové odvedeni k vojsku. Nejstarší z nich ve věku 25 let dezertoval z pražské posádky a stal se nebezpečím pro celé zdejší okolí. Když jej přišli drábové zatknout, došlo mezi dvěma Möllery a z Liberce poslanými pochopy ke rvačce, při níž liberecký popravčí a vězeňský strážce málem byli probodnuti.

Starý Möller byl odsouzen k trestu useknutí pravé ruky a smrti stětím mečem. Také nejmladší syn byl stíhán pro krádež a za to nakomandován k vojsku. Stará rychtářka, která přechovávala provinilce a vedla hrozné různice, byla vzata pod přísahu, odsouzena k ráně mečem a pak přece omilostněna. Za to však byla označena vypálením znamení a vykázána. Rok na to, 1753, byla opět poznamenána označením vypáleným na kůži pro vyvolávání nepokojů a současně byla navždy vyobcována ze země. Na předposledního rychtáře Franze Riegera zůstala památka v podobě křížku, postaveného roku 1833 u domu čp. 142.

Hlavní a nejstarší zástavba probíhá údolím krásnostudáneckého potoka. Na jeho levém břehu se nachází tzv. Velká Strana, na opačném Malá Strana. Takzvaná císařská silnice na Frýdlant, dnešní hejnická ulice, zbudovaná počátkem 80. let 19. století, vede východně od středu obce. Velkou Stranu proťaly roku 1875 koleje frýdlantské dráhy, ale na zřízení zastávky, která nesla ještě po druhé světové válce název Krásná Studánka–Radčice, si museli zdejší obyvatelé počkat až do 20. srpna 1902. Roku 1874 vznikl hostinec, k němuž byl přistavěn jeden z největších tanečních sálů v okolí Liberce.

Děti navštěvovaly školu ve Stráži až do roku 1878, kdy byla postavena místní dvoutřídka. Obecní úřad stál nedaleko ní na druhé straně silnice. K 31.12. 1947 byl Schönborn oficiálně přejmenován na Krásnou Studánku. V roce 1960 k ní byly připojeny Radčice a o 20 let později se obě obce staly 31. a 32. čtvrtí Liberce.

zdroj: Kniha o Liberci

KATEŘINKY

Obec Kateřinky byla založena v roce 1609 z příkazu majitelky panství Kateřiny z Redernů, která jí dala také jméno. Zpočátku zde bydlelo 24 rodin tkalců plátna, pozvolna se jejich počet zvětšoval. V roce 1834, na počátku industrializace, měly Kateřinky 66 domů a 617 obyvatel. Rozvoj Kateřinek byl závislý na vzniku a konjunktuře průmyslových podniků, založených v údolí Černé Nisy ve druhé čtvrtině 19. století.

Podle sčítání v roce 1902 pracovalo v obci 63 výrobních podniků. Většina z nich využívala k pohonu strojů vodních turbin, později přebudovaných na výrobu elektřiny, poháněných prudkým tokem řeky, která se bohužel často rozvodňovala a ničila vše, co jí přišlo do cesty. Největší škody napáchaly povodně v roce 1897 a 1958.

V Kateřinkách pracovaly převážně textilní závody

Až do první světové války obec pozvolna narůstala. Obyvatel do roku 1910 mírně přibývalo, později ale ubývalo ve shodě s konjunkturou v továrnách a se zvyšující se životní úrovní. V roce 1900 měla obec 106 domů a 985 obyvatel. Za druhé průmyslové revoluce dosáhly Kateřinky nejvyššího počtu obyvatel, a to 1030 ve 108 domech. Uvědomíme–li si, že se jednalo převážně o domky přízemní, vychází na jeden dům neuvěřitelný počet deseti obyvatel.

Při sčítání roku 1939 zde bylo napočítáno 742 obyvatel. V té době již některé zastaralé továrny změnily své využití, protože jejich výroba byla nerentabilní a nestačily konkurenci větších podniků. Většinou se změnily na sklady. Této situace využili v roce 1938 nacisté a ukazovali Kateřinky členům Runcimanovy mise jako příklad „průmyslového hřbitova“ v pohraničí. Z ekonomických důvodů nebyly tyto továrny obnoveny ani po roce 1945 a výroba se soustředila do několika větších závodů.

Hustšímu zastavění obce bránila stísněnost údolí, nebezpečí záplav a poměrná odloučenost od ostatní krajiny. Tím více přibývalo obyvatel v sousedních Ruprechticích a Radčicích. Jakýsi střed obce se vytvořil na vyvýšené planině při cestě do Fojtky, kde byl založen i hřbitov. Teprve od roku 1889 měla obec vlastní budovu školy. Původně navštěvovaly děti školu ve Stráži nad Nisou a od roku 1814 se pak vyučovalo v Kateřinkách v dřevěné budově. V Kateřinkách tvořilo převážnou část obyvatel dělnictvo, které se 3. července roku 1844 vzbouřilo proti zavádění strojů do výroby a rozbíjelo je.

Kateřinky si díky své odloučenosti udržely samostatnost až do roku 1954, kdy byly připojeny k Liberci jako 17. čtvrť. Po roce 1945 značný počet továrních objektů změnil v důsledku koncentrace výroby svoji funkci. Umístily se v nich sklady, opravny, učiliště a dílny. Některé obytné budovy se změnily na rekreační objekty podniků i jednotlivců, hledajících osvěžení v Jizerských horách. Před připojením k Liberci měly Kateřinky v roce 1950 126 domů s 464 obyvateli.

zdroj: publikace Liberec minulosti a současnosti

Krásná Studánka i Kateřinky jsou klidnými čtvrťmi, nevyhnou se ale zlodějům

Mezi velmi klidné liberecké čtvrti patří podle místních policistů jak Krásná Studánka, tak i Kateřinky. Závažnější kriminalita se v těchto lokalitách vymezuje prakticky jen na vloupávání do rekreačních objektů a do rozestavěných rodinných domů. „Řada z těchto objektů se totiž nachází v řidší zástavbě, některé na samotě,“ komentovala mluvčí liberecké policie Vlasta Suchánková.