Pečovatelka Radka Burdová působí v libereckém Domě seniorů Františkov dva roky a vedoucí péče na patře B4 Jaroslava Antoniová zde pracuje sedmým rokem. Obě se pohybovaly v „epicentru“ nákazy na covidovém patře.

„Všechno bylo hrozně rychlé a nečekané, pro všechny to byla nová situace, na kterou jsme museli reagovat,“ zavzpomínala na začátky Radka Burdová. Ta začínala s péčí o covidové klienty v domově se zvláštním režimem Vážka, kde jsou senioři trpící Alzheimerovou nemocí či jiným typem demence. „Na začátku jsem měla na starost osm klientů, bylo to náročné, pacienty jsem neznala a byla to pro mě nová zkušenost,“ dodala.

Následně vzniklo na prvním patře tzv. covidové oddělení, kam se sváželi nakažení senioři a v jednu chvíli se zdálo, že bude málo postelí. Pečovatelky vytvořily tým a začaly pracovat ve dvojicích po 48 hodinách. „Epidemie prověřila i vztahy. V našem případě se projevila soudružnost a ochota pomáhat. Úžasní byli i lidé zvenku. Dobrovolníci šili roušky, pekli dobroty a podporovali nás,“ podotkla Jaroslava Antoniová s tím, že i rodiny klientů se jich ptaly, zda něco nepotřebují. Velkou podporu našli zaměstnanci domova i v jeho řediteli Janu Gabrielovi a vedoucí sociální a zdravotní péče Daně Tvrdé a ocenily nasazení zdravotních sester.

Pavel Jurkovič.
Záložník na vlastní oči vidí dopady covidu. Střídají se pocity bezmoci a naděje

Obě ženy se shodly na tom, že celá situace byl takový křest ohněm. Najednou se musely starat i o seniory, které neznaly a nebyl čas nastudovat o nich bližší informace ze složek. Poznávaly je za pochodu. To vnímaly jako nejnáročnější. „Osobně jsem zažila tři emočně velmi vypjaté situace. Večer jsem seniorovi zprostředkovala videohovor s rodinou. Pan si s ní povídal, ujídal cukroví od neteře a popřáli si krásný večer. Ráno při kontrole hygieny jsem zjistila, že pan zemřel,“ nastínila jednu z nich Antoniová.

Obdobně dopadl i případ další klientky, která byla usměvavá, spokojená po svačině a o dvě hodiny později se začal ozývat z jejího pokoje neskutečný sípot a seniorka svůj boj o život nezvládla. „Nemoc má hrozný zvrat. V jednu chvíli si s člověkem povídáte a za hodinu může být všechno jinak. V tom je její zákeřnost,“ zdůraznila Burdová. „Měla jsem hovor s dcerou klientky, která mě prosila, že by maminku chtěla ještě vidět,“ doplnila Antoniová.

Samy pečovatelky prodělaly nákazu koronavirem. Radka Burdová a její syn onemocněli hned na jaře, zatímco u Jaroslavy Antoniové potvrdil PCR test nákazu v prosinci. „Na Štědrý den jsem byla s rodiči, dva dny před tím jsem měla negativní výsledek. 25. prosince jsem zjistila, že jsem pozitivní a v půlce ledna mi zemřel s koronavirem tatínek,“ přiblížila smutnou událost vedoucí péče, která se po vyléčení potýká s arytmií.

Politolog Jan Kubáček.
38, 48 či 68. Skepsi Čechů překoná jen skutečná podpora spojenců

Pokud porovnají situaci před epidemií a nyní, tak se o hodně více dezinfikuje, jinak ta náplň pečovatelky zůstala stejná. Obměnili se i klienti a někteří z nich jsou už z toho všeho unavení. „Nejhorší dopad má situace na psychiku seniorů. Zemřeli jim kamarádi, se kterými byli zvyklí jíst u stolu a povídat si. A najednou už tu nejsou,“ podotkla Burdová. „Tahle generace je hodně silná, spoustu toho zažila. Jsme pro ně druhá rodina a chybí jim náš úsměv ukrytý za respirátory,“ doplnila kolegyni Antoniová.

Obě se dobrovolně nechaly naočkovat a jak samy přiznaly, pomalu se začíná život v domě pro seniory vracet do normálních kolejí. Jsou dovolené návštěvy a začínají společenské aktivity. „Už to nebude nikdy jako před covidem. A doufáme, že se podobná situace už nebude opakovat,“ shodly se usměvavé pečovatelky.