Svým charakteristickým houkáním „půůůjď“, které se hlavně v noci ozývalo od hřbitovních zdí či kostelů, byl spojován s legendou, že lidem oznamuje blížící se smrt. Sám už dnes téměř vyhynul. A z naší nejpočetnější sovy se tak stal tou nejvzácnější.
„V celé České republice dnes z původních 50 tisíc žije posledních sto párů,“ konstatuje ornitolog Martin Pudil. V našem kraji už pravděpodobně není ani jediný. „Sice jsme nedávno měli nějaké zprávy, že by se měl vyskytovat na Turnovsku, ale to se nakonec nepotvrdilo,“ dodává.
Pták s výraznýma očima, který byl zvyklý žít v blízkosti člověka, ztratil své přirozené prostředí. Vyhovovala mu zemědělská krajina. Podle zoologa Pavla Voničky to byly stejně jako u čápa třeba nivy řek. S oblibou hnízdil také v dutých kmenech vrby, které z okolí řek téměř vymizely. Krajina se od násilné kolektivizace v 50. letech stále obhospodařuje ve velkých celcích.
Tradiční způsob, kdy pole a louky tvořily pestré mozaiky, se ani po roce 1989 nevrátil. Právě naopak. „Dnes u nás máme bezkonkurenčně největší farmy. V Evropě má v průměru kolem 40 hektarů, zatímco ty naše mají i 140 hektarů,“ připomíná Martin Pudil.
Kvůli výnosům je české zemědělství dnes dokonce ještě intenzivnější a údajně spolyká dokonce více umělých hnojiv než dříve.
Poslední páry sýčka dnes obývají České středohoří. Kromě člověka jsou pro tyto ptáky nepřítelem i přírodní predátoři, například kuna skalní.