Právě na Tatrzích, které proběhnou už tuto neděli 12. srpna, spolu s dalšími trhovci představují své domácí a originální výrobky. „Šperk by vás měl rozzářit, podtrhnout vaši osobnost. Mile ji doplnit, nikoliv přebít. A to je naším cílem,“ říká zakladatelka Stanislava Šírová z Liberce.

Můžete prosím popsat okolnosti vzniku Lottka stylique.
Mohou za to vlastně moji rodiče, jelikož mi v dětství nenechali propíchnout uši! (smích). V pětadvaceti letech jsem se rozhodla, že je konečně čas „dospět“ a nechat si je propíchnout. Skončila jsem se třemi dírkami v ušních lalůčcích a natěšená, až si ozdobím uši náušnicemi.  Jenže jsem si nemohla nic vybrat, nikde neměli nic, co by mě trklo. Tak jsem pátrala na netu a objevila pryskyřici. A spolu s partnerem, který ovládá grafické programym a který Lottku velmi podporuje už od začátku, jsme nakreslili první vlastní motivy.

Nabídka v obchodech vás tedy nezaujala?
Přesně tak. Nechtěla jsem klasické šperky z obchodů, čímž nechci říct, že nejsou hezké, ale většinou mi připadají trochu jednotvárné, chybí pestrost a barvy.

Co se dělo dál?
První vyrobené náušničky jsme zkusili prodat pod „značkou“ Lottka stylique na jednom hademade serveru. Okamžitý zájem nás povzbudil a namotivoval k další činnosti. A tak vlastně začal náš příběh. (úsměv)

close Lottka stylique. info Zdroj: Archiv Stanislavy Šírové zoom_in Kde čerpáte inspiraci?
Hodně krásných věcí vnímám prostě kolem sebe, třeba květiny v trávě, to je nekonečná inspirace. Někdy vidím krásnou barvu a zapamatuji si ji, pak ji zkouším namíchat, nebo vložit do motivu. Jindy zase vidím zajímavou látku na šatech, „vytrhnu“ si z ní jediný detail a rozvinu ho někam jinam, doplním, vtisknu mu vlastní barvy, prostě si tak trochu se vším hraji. A pak samozřejmě přání a postřehy okolí.

Samotný název Lottka stylique už zaujme. Trvalo vám dlouho ho vymyslet?
Od začátku jsem chtěla mít v názvu holčičí jméno, roztomilé, ale uličnické. Jeho výběr byl pěkný oříšek, ale pak jsem si vzpomněla na oblíbenou knížku z dětství Lotta z Rošťácké uličky a bylo rozhodnuto. Její hrdinka nás přesně vystihuje. Na první pohled Lottka, kterou máme v logu, je rozkošná holčička, ale jinak pěkná uličnice, pohádkářka, breptalka, taková, co si jde svou vlastní cestou a nedbá na okolí. A takové jsou i naše šperky. Stylique pak znamená design, pochází to z francouzštiny, a Francie se svým šarmem a láskou k umění a bohémskému stylu života představuje pro nás rovněž obrovskou inspiraci.

Jak probíhá výrobní proces?
Práce s pryskyřicí není jednoduchá, to vám potvrdí každý, kdo s ní někdy dělal, ale časem se naučíte spoustu triků a fíglů. U šperků s motivy to začíná nápadem, pak následuje realizace, tisk, stříhání dle velikosti lůžek, lepení a nakonec už samotné zalití pryskyřicí. Opravdu se nejedná o práci hotovou za jedno odpoledne. U barvených šperků pak přidáváme v různých poměrech barvy tak, jak se nám líbí, a jak je potřebujeme. Některé kupujeme, jiné si sami mícháme. Hledání vhodných komponentů je pak leckdy věc ještě těžší.

V čem je zrovna Lottka stylique originální a liší se od ostatních?
Doufám, že ve všem! (smích) Určitě v preciznosti, nikdy nepustíme do prodeje šperk, který má nějakou vadu, byť miniaturní bublinku. Nikdy nekreslím to, co bych sama nenosila, to by se mi příčilo. Ráda označuji naše šperky jako svěží a šťavnaté, co se barev týče. Motivy si tvoříme sami, což mnoho dalších prodejců, kteří z pryskyřice vyrábějí, nedělá. Držíme si svůj styl - hravost, určitou naivitu, vtip, pestrost, ale vždy v mezích vkusu, tak aby si mohla náušničky navléci malá holka i postarší dáma. Šperk by vás měl rozzářit, podtrhnout vaši osobnost, ne ji přebít, jen ji mile doplnit.

Věnujete se jen Lottce, nebo to stíháte při zaměstnání?
Nejprve jsem Lottku tvořila paralelně se zaměstnáním, ale postupně zabírala více a více času a už se to nedalo zvládnout spolu s pevnou pracovní dobou v kanceláři. Nyní je Lottka mým jediným příjmem. Určitě se tím dá uživit, ale musíte se snažit, udržet laťku, mít stále nové nápady a nesmíte se podbízet.

Máte nějaký oblíbený kousek?
Miluji všechny náušničky a šperky, které mi projdou rukou, mám je ráda pořád stejně jako na začátku, když byl člověk pro to všechno úplně zapálený. Ale mám-li jmenovat jedny jediné, tak mou srdcovkou jsou určitě Akvamarínky ve stříbře, ty sluší úplně všem. (úsměv)

Jak se stavíte k Tatrhům a akcím podobného ražení? 
Nepřeháním, když řeknu, že Tatrhy miluji. To jsou naprosto parádní trhy, kde se schází komunita lidí, kteří jsou svým myšlením jedineční. Povahou jsou mi velmi blízcí. Mnoho z prodejců patří dnes už mezi mé kamarády. Organizátoři Tatrhů umí vytvořit skvělou atmosféru a ukázat lidem zajímavost míst, které člověk obvykle přejde bez povšimnutí.

Čeho byste chtěla v budoucnosti dosáhnout?
Já nejsem moc plánovací typ, ani vlastně příliš cílevědomý, od toho mám ve svém týmu naštěstí jiné lidi, takže budu ráda, když nám nedojdou nápady, a když nám budou přibývat zákazníci, a ti původní se vracet. Právě to vnímám jako nejlepší zhodnocení naší práce.