Když procházím tichým lesem uprostřed noci plným světlušek, mám pocit, že jsem v kouzelném lese. Vidím, že světlušky jsou pouhým odrazem hvězd pod Mléčnou dráhou, cítím se propojený se vším ve vesmíru. Komunikují se mnou. Poslouchám… Tak zní úvodní slova ze stránek Firefly Experience.

Radim Schreiber už dlouhá léta žije v Americe, ale narodil se v Liberci. „Když jsem se poprvé přestěhoval do Iowy, byl jsem během letních nocí fascinován množstvím a jasem světlušek. Během mého dětství v České republice jsem nic takového nikdy neviděl,“ svěřil se liberecký rodák. Do zahraničí se vypravil původně kvůli studiu angličtiny, poté se rozhodl dokončit vysokou školu na stejné škole v Iowě. Nakonec se zamiloval a zbytek už je historie. „Moje manželka pochází z Mexika a vybudovali jsme si v Americe útulné bydlení,“ doplnil.

Na své rodiště ale nezapomíná. „Do Čech jezdím každý rok, v Liberci jsem byl naposledy v září. Samozřejmě vzpomínám na něj s láskou. Česká Republika je pořád mým milým rodným místem, kde také mám celou českou rodinu, se kterou udržuji kontakt,“ řekl fotograf, který rád ve své domovině fotografuje mlhu, zasněžené hory v okolí a barevné Jizerky.

Jeho vášeň v podobě fotografování světlušek vyvrcholila vydáním knihy Firefly Experience, která by se v letošním roce měla dočkat i českého překladu. Jedná se o sbírku strašidelně krásných fotografických portrétů světlušek, blesků, žhavých červů a dalších bioluminiscenčních tvorů v jejich přirozeném prostředí, zachycených v Iowě, v národním parku Smoky Mountains a na dalších místech ve Spojených státech. Čtenáře přenese do tajemných říší a nabízí úžasnou fotografii na každé stránce. Fotografie doplňují informativními detaily a osobní anekdoty.

„Chci zachytit světlušky co nejvěrněji. Všechny fotografie v této knize jsou z přírodního prostředí světlušek, bez digitální manipulace a bez dodatečného osvícení. Každá fotografie zobrazuje místo světlušek ve scéně a jejich zdánlivou svítivost. V několika málo případech je pouliční světlo nebo jiné člověkem utvořené světlo přítomné v pozadí,“ popsal fotograf, který fotí světlušky už dvacet let, vydanou publikaci.

Vydání knihy ale neznamená konec focení tohoto světélkujícího hmyzu. „Jelikož o fotky světlušek mají lidé stále zájem, těší se z jejich prohlížení, plánuji je i nadále fotit. Kromě toho se věnuji i natáčení filmů, kde hrají tito brouci hlavní roli, tudíž je přede mnou řada možností, kam se vydat,“ nastínil budoucí plány Schreiber.

Během těch dvaceti let se z něj stal expert. Disponuje většími znalostmi než běžný americký entomolog a pravidelně se účastní světluškovských sympozií. „Vše začalo v roce 2003, když jsem udělal náčrtek světlušky na stéble při rozsvícení a s měsícem v pozadí. Byla to vize, ale musel jsem počkat, až pokročí technologie kamery. V roce 2008 jsem to poprvé zkusil na zahradě a hned jsem se pro to nadchl. Další rok jsem koupil nejnovější kameru a to léto jsem vyfotil světlušku, jejíž snímek potom vyhrál první místo v mezinárodní fotografické soutěže Smithsonian,“ popsal své začátky milovník světlušek.

Samotné focení světélkujícího hmyzu představuje nelehký úkol. Musí to stihnout během patnácti, maximálně dvaceti minut. Nejdříve musí zaostřit, zachytit světlušku, která se moc nehýbe a v neposlední řadě stisknout spoušť v okamžiku, kdy blikne. Přidat k tomu dobrou kompozici, a mluvíme o hodně štěstí. „Vyfotím tisíc fotek, než dostanu tu pravou fotku. To je ten průměr za deset let. Jsou dny, kdy neudělám dobrou fotku vůbec,“ upřesnil fotograf.

Na focení má rád i to, že se pohybuje v přírodě, která na něj působí očistně a ozdravně. Často zažívá skoro až magické zážitky, krásné stavy blaženosti, radosti a spojení jeho duše s přírodou.  Ale největší radost pociťuji, když vidím, že někoho moje fotografie rozveselí. Když lidé objeví něco, co ještě neviděli, co jim někdy i vžene slzy radosti do očí,“ svěřil se liberecký rodák.

„Chtěl bych vzkřísit ten pocit, že příroda je úžasná a my jsme její součástí. Už se těším na moji budoucí prezentaci. Je možné, že budu muset chvíli počkat, než technologie dosáhne mojí vize,“ uzavřel zajímavé vyprávění Radim Schreiber.