TRAMVAJ V PRAŽSKÉ? Pamětníci vzpomínají. Pražskou dolů, Moskevskou nahoru jezdila tramvaj centrem města, než trasu do Lidových sadů nahradil nový kolejový obchvat Rumunskou ulicí, tak jak ho známe dnes. Psal se rok 1984. Nejen o tom, ale i o budování dalších silnic v samotném městě i kraji pojednává nová elektronická publikace Petra Kellera s názvem Střípky vzpomínek ze stavby a údržby silnic Libereckého kraje.

Dnes a denně nadáváme na objížďky, které zdržují dopravu. Kdo si ale vzpomene, že na Prahu se nejezdilo čtyřmi pruhy, ale serpentinami přes Záskalí, nebo jak se bez kruhové křižovatky vyjíždělo z Liberce na Děčín? Historii dopravních staveb v kraji připomene publikace Petra Kellera Střípky vzpomínek ze stavby a údržby silnic.

Autor ojedinělé publikace, pětasedmdesátiletý Petr Keller ji skromně nazval „střípky". Ve skutečnosti jde ale o unikátní soubor více než padesátileté historie dopravních staveb ve městě i v celém kraji. Oboru, v němž autor celý život působil. Jako vášnivý fotograf měl k dispozici celou sbírku fotodokumentací z jednotlivých staveb a to nejlepší ze svého archivu nyní poskytl veřejnosti. Kniha stručně přibližuje oblast silničního hospodářství od doby svého vzniku až do roku 2000.

ZLEPŠIT IMAGE SILNIČÁŘŮ

„Každý, kdo ve svém oboru slaví nějaké výročí, o tom vydal alespoň brožuru. Náš obor, silničařinu, ale zatím nikdo nemapoval. Přestože silnice a provoz na nich je nedílnou součástí života. Všichni je využíváme, ale málokdo si uvědomí, kolik lidí je stavělo nebo udržuje. Přiblížit jejich práci, pro mě bylo tím hlavním motivem," říká autor Petr Keller o publikaci, jež je ve své papírové podobě pouhou ochutnávkou rozsáhlého, několika set stránkového díla. V elektronické podobě nabízí kromě zmapování historie také celou sbírku unikátních fotografií, vzpomínek a jmen, ale také zevrubnou analýzu krajské dopravy. Spoluautorkou publikace byla Stanislava Jakešová, která je s řízením krajské dopravy léta spjata. O vydání se postaraly Silnice Libereckého kraje. Věnována je těm, kteří v nedávné minulosti významně přispěli ke kvalitě a bezpečnosti silniční sítě. „Chtěl jsem vylepšit image silničářů, protože kdy si všimneme jednotlivých úseků silnice? Když se tam stane smrťák, přibude semafor nebo nějaká uzavírka. Ale že se silniční síť musí vybudovat, že ji musí někdo udržovat a že funguje, bereme jako samozřejmost," vysvětluje Keller a dodává, že knihou chtěl mimo jiné zvýšit zájem mladých lidí o obor silničního stavitelství. „V kraji je dopravní průmyslovka, i my jsme vyrostli ze zdejších škol," dodává.

V plánu má vydání obdobné publikace o krajských stavbách na železnici.

Co jste chtěl knihou přiblížit?

Mimo práce silničářů také to, jak se změnila technika i materiály. A a jak šly dopředu technologie. Nejen stavební. Pamatuji se, že když se stavěla silnice u Ohrazenic, byl pevný telefon v budce na kličku a bleskový hovor se musel objednávat, takže jste se do Prahy dovolal za čtyřicet minut, to už si dnes nikdo nedovede představit.

Asi nejsem jediná, kdo si řekne, že když máme nové, dokonalé technologie, proč stavba nových úseků, ale i oprava těch stávajících trvá tak dlouho?

V první řadě je to organizační záležitost. Když vám řeknu, že železnice z Liberce do Pardubic se v roce 1850 stavěla tři roky, bude se to zdát jako fikce. Problém dneška začíná už u složitého projektování, zdlouhavým získáním prodeje pozemku, souhlasu všech zúčastněných… Než projekt projde celým procesem, včetně slavné EIA (analýza dopadu stavby na životní prostředí) tak padne celá řada připomínek a podnětů. A často bohužel nehrají roli ty profesní, ale lidská ješitnost a snaha zviditelnit se.

Dřív to také bylo postaveno na větší profesnosti a zodpovědnosti. Dnes se bojí každý referent cokoli rozhodnout, do všeho mluví spousta lidí, narostla byrokracie. Když se na stavbě rychlostní silnice na Prahu měli podílet Poláci, rozhodlo o tom deset, dvanáct lidí. To je dnes nemyslitelné. Ukazuje se určitá bezbřehost demokracie, kdy to, co by mohlo sloužit stovkám lidí, dokáže zablokovat pár jedinců.

Ale to mluvíme o přípravě projektu, já měla na mysli samotnou stavbu a rekonstrukci a její délku.

To s tím souvisí. Problém je, že stavby nejsou pojaté jako celek, ale jako jednotlivé úseky. To stavbu také zdržuje, nemůžete stavět most dřív než silnici. To také stavbu prodlužuje.

Na stavbách silnic jste strávil víc než padesát let, máte je přečtené, které považujete za nejpovedenější?

Tak určitě rychlostní silnici na Prahu. Pak také průtah Libercem, který slouží nejen jako tranzit, ale řeší i hlavní městskou osu, kdy si řidiči využitím části obchvatu krátí cestu městem. Podobný projekt byl kdysi připraven i v Jablonci, ale přišla lobby architektů s tím, že průjezd musí být řešen průjezdem pod Černou Studnicí, což je i dnes spíš vize a prošvihli tak dobu, která těmto projektům přála. Na rozdíl od České Lípy, kde se průtah podařilo udělat druhou eskapádou. Podobně, i když poněkud diskutabilně to vyřešili v Turnově, kde se jedná o funkční kombinaci obchvatu a průjezdu městem, s výjimkou spojky na Semily, která se stále řeší a dodnes zůstává otevřeným bolákem.