V lednu 1968 se začal psát nekonečný příběh nejvýznamnějšího běžkařského závodu s mezinárodním přesahem. Tehdy se na start postavilo 52 závodníků a startovné činilo pět korun. Premiérový ročník se jel pod názvem 50 km Jizerskými horami. „Byl to takový kamarádský závod, většina se osobně znala,“ vzpomínal v roce 2014 účastník všech dosavadních ročníků Ladislav Míka. O 51 let později se závodu zúčastnilo 7 707 závodníků s tím, že hned tři víkendové závody byly beznadějně vyprodané.

Když jsem dostal nabídku od Richarda Valouška z organizačního týmu v podobě možnosti zapojení se do příprav ČEZ Jizerské 50, neváhal jsem ani na chvilku. Viděl jsem v tom možnost nabrat nové zkušenosti, nahlédnout do zákulisí a prožít závod na druhé straně barikády.

První informativní schůzka probíhá 6. února v prostorách obchodního centra Nisa, kde vyrostlo Expo Jizerské 50 určené pro registraci a vyzvedávání startovních balíčků. Přichází tři sympatické slečny, z nichž se mi jedna představuje jako Karolína Sochorová. Právě s ní budu po celou dobu spolupracovat. „Jsem členem PR týmu. Má více členů, ale každý z nás se věnuje určitému úseku. Já osobně se starám o sociální sítě, on-line zpravodajství běžící na webu a spolupracuji s fotografy, zpracovávám videa a komunikuji s redaktory a médii,“ přibližuje mi svou práci s tím, že část z ní se dotkne i mě.

A rovnou mě zaúkoluje nafocením prostorů Expa a pořízením několika fotek z předávání startovních čísel. Podaří se mi odchytnout jednu milou trojčlennou rodinku. „Synátor pojede v pátek dětský závod a v sobotu se všichni postavíme na start ČT Jizerské 10,“ svěřila se mi hlava rodiny a všichni společně a s úsměvem zapózovali.

Po splnění úkolu a několika instrukcích pro mě první den z přípravy závodu končí a já se smíšenými pocity odcházím domů, abych se připravil na následující dny.

V pátek ráno neusedám k počítači, ale navlečen do zimního outfitu vyrážím autobusem číslo 18 směrem na stadion v Bedřichově. Zamířím do PR buňky a po pozdravu „Skol!“ už na mě Karolína hrne první úkoly: „Potřebuji, abys nafotil přípravu dětských závodníků a pak starty jednotlivých kategorií a natočil dvě tři krátká videa.“

Skvělá atmosféra

Na stadionu panuje skvělá atmosféra, děti s rodiči ochotně pózují. Jako první startují ti nejmenší za doprovodu ústředních písní z českých pohádek jako Dívka na koštěti či Ať žijí duchové.

Než se naději, čeká mě běhání mezi zázemím a prostorem, kde se vyhlašují výsledky. Fotky spolu s výsledky nahrávám do systému, a to jak v české, tak i anglické verzi. „Sociální sítě představují tu nejdůležitější složku. Kromě psaní příspěvků a nahrávání fotografií a videí slouží i ke komunikaci. Prostřednictvím Messengeru se hrne poměrně hodně dotazů a jejich odpovídání je jednou z mých povinností,“ upřesňuje Karolína s tím, že se jedná primárně o Facebook a Instagram.

Po krátké pauze následuje obdobné kolečko, tentokrát kvůli závodu Volkswagen Bedřichovská 30, a tím pro mě páteční den končí.

V sobotu hned po příjezdu neváhám, udělám pár fotek zachycujících přípravu závodníků a po uložení věcí do zázemí vyrážím ke startovní čáře, abych vyfotil starty závodů Hervis Jizerská 25 a ČT Jizerská 10. Následuje už klasické plnění on-line zpravodajství a přesun k cíli, abychom měli vítěze.

První závodník projíždí cílovou páskou a na krk dostává zaslouženou medaili. Já ihned přeposílám podklady Karolíně, aby je mohla v reálném čase postnout na sociální sítě.

Posléze vyrážíme nafotit možnosti vyžití návštěvníků a stánky generálních a hlavních partnerů. „Musíme zdokumentovat průběh závodu a jaký byl doprovodný program,“ popisuje účel Sochorová a během toho umisťuje fotky na Instagram. Den uplynul jako voda, avšak ten největší fičák nás teprve čeká.

V neděli z důvodu konání hlavního závodu dorážím do Bedřichova v sedm hodin ráno, a přestože start bude až za dvě hodiny, stadion se už plní závodníky. Atmosféra se oproti předchozím dnům změnila. Přebírám on-line zpravodajství, které postupně plním střípky z dění na stadionu. Během toho například zjišťuji, že se na start postavila i závodnice až z Austrálie.

Užít si ten moment

Celý den odsýpá a najednou je konec. Poslední účastník projel cílem, stadion se postupně vyprazdňuje a na organizátory čeká demontáž a sepsání konečné hodnotící zprávy.

„Vnímám to jako velkou zkušenost, člověk musí fungovat po celý den, často i pod tlakem, a zároveň musí umět vše v klidu vykomunikovat. Dalo mi to hodně jak po pracovní, tak i lidské stránce. Šla bych do toho klidně znovu,“ popsala své pocity Karolína Sochorová, pro kterou byla účast na pořádání ČEZ Jizerské 50 premiérou.

A co jsem si odnesl já? Rozhodně nelituji toho, že jsem do toho šel. A jak zpívá Christina Aguilera v jedné písni, kterou jsem si oblíbil díky běžkařskému závodu, chtěl jsem si užít ten moment. To se podařilo…