Příběh expozice začíná po konci první světové války, tedy na podzim roku 1918. „Nemocnice byly přeplněny zuboženými vojáky, mnohé veřejné budovy se přeměnily v nouzové ošetřovny. Navíc propukla epidemie španělské chřipky. Bylo to období velmi složité pro počínající rozvoj péče o zdraví,“ hlásá jeden z panelů.

Výstavu 100 let v bílém plášti však neohraničuje striktně rok 1918. „Expozici jsme se snažili udělat jako historii posledních sto let, ale samozřejmě zasahuje i do dob starších, protože vývoj probíhal průběžně,“ popisuje kurátor výstavy ze Severočeského muzea Lubor Lacina. Právě jedním ze starších okamžiků je i připomínka bývalých lázní ve Vratislavicích.

„V roce 1862 zde byl náhodou nalezen minerální pramen, jehož voda zanedlouho získala velkou oblibu a byla prodávána jako léčivá, povzbuzující organismus a hojící různé neduhy,“ líčí tabule. Po první světové válce však byly lázně uzavřeny. Až do přelomu tisíciletí ale zůstala populární místní minerální voda známá jako Vratislavická kyselka.

NOČNÍ DEZINFEKCE

Kromě textových desek vyplňují prostory i vitríny plné nejrůznějších pomůcek. „Některé přístroje a věci, které jsou vystaveny, byly při mé praxi běžnou součástí medicíny,“ říká náměstek hejtmana pro zdravotnictví Přemysl Sobotka. To při pohledu na sterilizátor injekčních stříkaček z přelomu 30. a 40. let minulého století potvrzuje i kurátorka výstavy Blanka Ptáčková, která léta působila jako zdravotní sestra. „Dnes už se jednorázové nástroje dávají do plastů. Ale já ještě pamatuji, když celá noční byla o dezinfekci a přípravách pomůcek na další směny,“ vzpomíná Ptáčková.

Předměty získali tvůrci výstavy z pražského Zdravotnického muzea, nemocnic Libereckého kraje, ale také ze sbírek soukromníků. Některé zdravotní sestry například zapůjčily své odznaky, které nyní ukazují příchozím, že i příslušenství pracovních oděvů prošlo mnohými změnami. „Odznaky máme od roku 1948 až po současnost. Odznak je čest pro každou sestru. Ukazuje hrdost a sounáležitost, která je vyjádřena jak v nich, tak v celé uniformě. Musíme být na ně proto opatrní, jelikož je po skončení výstavy majitelkám vrátíme,“ upozorňuje Ptáčková.

VZÁCNÝ DAR

Jeden ze soukromníků poskytl také zubařskou vzduchotechniku, která pochází z 20. až 30. let 20. století. „Daroval nám ji pán, který ji měl na půdě. My teď budeme jednat se Zdravotnickým muzeem, jelikož bychom jim chtěli dát předmět k dispozici,“ dodává Ptáčková.

Vedle vzduchotechniky obepíná figurínu ve vitríně kožený korzet. „Unikátní je v tom, že je nejen ručně šitý, ale i kovové prvky jsou vyráběné ručně. Je to pomůcka, která doznala velkých změn. Korzet se používá dodnes, ale vypadá úplně jinak, protože je na suché zipy a je snadno omyvatelný,“ popisuje Ptáčková.

Uprostřed místnosti stojí ve vitríně vysoká svítilna a menší přístroj vzhledem připomínající přímotop. „Jsou to soluxy. Uvnitř nich je lampa, která slouží k prohřívání měkkých tkání do hloubky. Ten větší pochází z 20. let minulého století a máme ho ze Zdravotnického muzea v Praze. Je to přístroj, který se už jen tak nevidí. Vedle něj je solux s horským sluncem pro domácí užití z 50. let,“ vysvětluje Ptáčková.

Expozici připravoval odbor zdravotnictví ve spolupráci se Severočeským muzeem přibližně rok. „Unikátní výstava je připomenutím, kam se zdravotnictví za posledních sto let posunulo. Myslím, že nám nikomu neuškodí, když si připomeneme, jak vypadalo před několika málo desítkami let, protože řada z nás si takové zdravotnictví pamatuje,“ uzavírá hejtman Martin Půta.