Zbraně byly předmětem katalogu po zemřelém sběrateli z Liberecka a na jejich vydání si činila nárok část dědiců. Pozůstalá manželka si ale na zbraně nárok nečinila proto, že nebyly ve vlastnictví jejího zemřelého manžela, a v katalogu byly uvedeny pouze po určitou dobu.
Protože nebylo jasné, kdo je vlastník zbraní, byly zbraně policií uloženy do soudní úschovy. Ve stanovené lhůtě tří let a následné lhůtě jednoho roku od vydání usnesení se o majetek nikdo nepřihlásil a tak sportovní zbraně propadly státu.
Liberecké pracoviště ÚZSVM získalo do svého majetku vzduchovou pušku bez popruhu, vzduchovou pušku s dioptrem bez popruhu a vzduchovou pistoli s originální krabičkou, s přívěskem a dva nepoužité terče. Do majetku úřad získal také dvacet šest kusů diabol a jeden kus těsnění.
Na nabídku bezúplatného převodu reagovaly dvě organizace. Dětský domov se školou, středisko výchovné péče a základní škola Býchory, příspěvková organizace a Základní škola a mateřská škola Český Těšín Hrabina, příspěvková organizace. Liberecké pracoviště tedy obě organizace podělilo.
