Je to jen malý krok jednoho starosty, ale velký krok pro všechna města a obce. Ústavní soud v úterý 14. června dal za pravdu Chrastavě na Liberecku, přibližně šestitisícovému městečku, jehož starosta v roce 2009 obecní vyhláškou zakázal videoloterijní terminály. Tento postup napadlo Ministerstvo vnitra, které se na soud obrátilo s tím, že Chrastava překročila své pravomoce. Videoterminály totiž schvaluje a čerpá z nich zisk právě ministerstvo. Rozsudek je průlomový v tom, že všem obcím a městům, které byly dosud bezbranné vůči hazardu, dává návod, jak s ním zatočit.

V celé kauze šlo hlavně o slovíčkaření: Výherní hrací přístroje, neboli dobře známé automaty, obec zakázat může. Videoloterijní terminály, které se od nich liší jen tím, že jsou připojené přes internet k centrálnímu serveru a dá se na nich více prohrát, povoluje ministerstvo. Chrastava tvrdila, že oba typy přístrojů jsou svým zaměřením totožné a má tedy právo mluvit do jejich umístění. Soud jí v tomto dal za pravdu.

„Není třeba akceptovat složité definičně technické otázky rozdílu mezi výherními automaty a videoterminály. Jedná se o zařízení podobná a sloužící témuž účelu. Obec proto může regulovat obecně závaznou vyhláškou i umístění videoterminálů jako součást širší množiny přístrojů,“ uvedl při rozsudku soudce-zpravodaj Vojen Güttler. Obec se podle něj nepohybovala mimo svoji působnost, když videoterminály zakázala. Těch za dobu, než soud kauzu rozsekl, vyrostlo v Chrastavě 21.

Starosta Michael Canov chce jejich majitele ihned vyzvat, aby je odstranili. „Všechny vyrostly ve městě proti naší vůli. Soud defacto uznal, že stojí na černo. Teď se jich konečně můžeme zbavit,“ radoval se starosta krátce po vynesení rozsudku.

Ten dává podle jeho slov naději všem obcím, které byly na hazard dosud krátké. „Po mnoha letech jsme teď zjistili, že videoterminály fungují s povolením někoho, kdo k tomu nemá vůbec oprávnění. Věřím tomu, že budou následovat žaloby na neoprávněné výtěžky, které ministerstvo financí za celou dobu jejich provozování inkasovalo,“ tvrdí Canov.

I on sám se chce na soud obrátit. Ušlý zisk by mohla obec získat zpátky – tak jako získává peníze z výherních automatů, jež povoluje. O povolení alespoň některých videoloterijních terminálů prý neuvažuje. „Naše vyhláška určovala, kde být mohou a kde nikoliv. Vadily nám hlavně v centru města. Když se podíváte, tak naprosto všechny tyto přístroje dnes stojí tam, kde si to město nepřálo,“ upozorňuje Canov. Povolilo je zde právě ministertsvo bez ohledu na přání Chrastavy.

„Ústavní soud je přesvědčen, že snaha města o regulaci umístění videoloterijních terminálů nezasahuje do kompetencí ministerstva financí, a je proto přípustné, aby obec, pociťuje-li takovou místní potřebu, regulovala obecně závaznou vyhláškou umístění těchto videoloterijních terminálů na území města,“ zdůvodnila mluvčí Ústavního soudu Jana Pelcová. Jak s touto informací naloží další města a obce, se ukáže časem. Je pravdou, že videoterminály jim byly trnem v patě – z jejich provozu neměly ani korunu. Naopak mnohamilionovým příspěvkem do městské kasy byly peníze z výherních automatů, které obcím přiznává loterijní zákon ve formě správních poplatků za vydaná povolení k provozování výherních automatů.

Těmi se rozumí hrací přistroje, zpravidla na kovové mince, jejichž rozmístění ve městě si může každá radnice či obecní úřad regulovat svojí vyhláškou. Oproti tomu videoloterijní terminály jsou modernější stroje připojené internetem k serveru provozovatele (často třeba v Praze). Nabízí maximální možné sázky, a tudíž dokáže během pár minut vytáhnout z hráčovy kapsy třeba celou výplatu.

Proto jsou tyto přístroje lukrativnější z hlediska výnosů svým majitelům. Videoterminál je povolován a kontrolován přímo Ministerstvem financí ČR, není tedy závislý na místních úřadech. Právě toto ale rozhodnutí ústavního soudu změnilo, když soud připustil, že videoterminál je zařízení sloužící ke stejnému účelu jako automat a obce mohou jeho provoz regulovat.