Opatření podle litoměřického pediatra Zdeňka Zímy reflektuje zhoršenou epidemiologickou situaci v Evropě. „Stát naprosto selhal v tom, aby zabránil šíření dezinformací o očkování dětí,“ říká Zíma.

Jaké jsou nejvýznamnější novinky v očkování malých dětí v novém roce?
Od 1. ledna dostávají v prvním půlroce jen dvě dávky „hexavakcíny“ a tu třetí v roce až roce a půl. Doteď jsme děti očkovali proti 6 nemocem schématem 3+1. To znamená, že miminko dostalo tři injekce v prvním půlroce a potom ještě jednu ve třetím půlroce. Navíc druhá dávka očkování proti spalničkám, zarděnkám a příušnicím byla posunuta až do věku 5 let. A v neposlední řadě bylo zavedeno očkování proti lidskému papilomaviru (HVP) i pro chlapce.

Co k tomuto opatření ministerstvo zdravotnictví vedlo?
Během očkování „hexavakcínou“ se potvrdilo, že schéma 2+1 je dostačující i v našich podmínkách. Smyslem očkování je dosáhnout ochrany proti infekčním nemocem co nejsnazším způsobem a současně bude tato změna i úsporou peněz. 

Firma, která dodávala „hexavakcíny“ v ČR, je jen jedna?
Očkovací látky jsou dvě: Infanrix Hexa a Hexacima. Od 1. ledna však praktičtí lékaři pro děti a dorost musejí používat jen Hexacimu. Tato změna nás nenadchla. Bylo by lepší mít dvě vakcíny i proto, že občas má některá výpadek.

Prosí vás ve vaší ordinaci některé maminky, abyste jejich dítě očkoval později?
Asi jako každého pediatra. Nová vyhláška takové věci hodně zkomplikuje. Sice nemusíme dávat tolik dávek a posunula termín očkování druhé dávky jediné živé vakcíny proti spalničkám, zarděnkám a příušnicím až na 5 let, ale na druhou stranu pevně vymezila, dokdy by mělo být hotové základní očkování. Hranici 18 měsíců bychom měli dodržet, pokud pro odsunutí nebude zásadní zdravotní důvod. Předešlé nařízení oproti tomu skýtalo poměrně velkou volnost.

Proč je nová vyhláška takto striktní?
Odráží rapidní zhoršení epidemiologické situace v celé Evropě. Před 10 lety to byl hlavně černý kašel, teď spalničky. Jejich alarmující šíření vede státy k tomu, že zpřísňují pravidla pro očkování. Itálie nařídila povinné očkování proti spalničkám loni. To samé je na spadnutí v Německu a Rakousku.

Jde o důsledek migrace z afrických a blízkovýchodních zemí?
Viníka bych hledal spíš na tribuně domácích než hostů. Existuje zde určitá část vážně nemocných dětí, které nebudou očkované nikdy, protože by je to mohlo velmi vážně poškodit. Těch je však necelého půl procenta populace. K nim přibývá ale řada zdravých dětí, které nejsou očkované z vůle rodičů. Pokud je očkováno méně než přibližně 94 procent populace, začnou se spalničky mezi dětmi šířit lavinovitě. Jsou místa jako třeba Praha, kde se proočkovanost udává pod touto hranicí. A je fakt, že na přelomu roku Praha hlásila zvýšený výskyt spalniček. Jde o děti, které se mezi sebou nakazily v Česku.

Takže trend moderních maminek, které nechtějí, aby jejich děti byly očkované, je podle vás nebezpečný?
Ano. Nahrávají zhoršené epidemiologické situaci. I naším cílem je, aby se rodiče aktivně podíleli na péči o zdraví svých dětí. V tomhle ale selhal stát nedostatečnou podporou informovanosti občanů o očkování. Očkování je vážná věc a pro skutečně svobodné rozhodnutí musíme mít nejen informaci o byť hypotetických komplikacích očkování, ale také o reálné hrozbě nákazy přenosnou chorobou a jejích důsledcích. Povědomí o infekčních nemocech, proti kterým očkujeme, se úplně vytratilo. Právě díky tomu, že je potlačilo očkování.

Proč je odpor proti očkování mezi určitou částí rodičů tak rozšířený?
Jsou oběťmi dezinformací. Většina z nich je založena na klamavé reklamě, která vznikla už v dávné minulosti v USA a vyvinula se z ní kampaň, jež žije vlastním životem. Na druhou stranu stát naprosto selhal v tom, aby šíření dezinformací zabránil. Už nejméně 50 let se nesnažil rodičům nijak vysvětlit smysl očkování: to, co jím dítě získává, co to stát stojí, a naopak kolik ušetří peněz i lidských životů. Očkování bylo povinné, nediskutovalo se o něm.