Letošního 10. ročníku se zúčastnilo přes devět stovek závodníků ze 44 evropských zemí. Proč je účast tak výjimečná?
Zvyšuje se úroveň sportu vůbec a to nejen na vrcholové úrovni, platí to i o mládežnických kategoriích. Čekají se tu výborné výkony a jde tedy i o určitou prognózu, jak asi to bude vypadat později na skutečné olympiádě. Je v tom určitě i velké očekávání, protože většina z těch, kteří se dříve prosadili na olympiádě mládeže, později bodovala i v kategorii dospělých.

Liberecko je kolébkou zimních sportů. Myslíte, že konání EYOWF ještě posílí zájem mladých lidí?
Určitě. Vždyť podmínky jsou tu přímo ideální. Já sám jsem tu v šedesátých letech krátce žil a dobře vím, že zdejší děti mají lyžování pod kůží. Liberec je město sportu přímo zaslíbené.

A odpovídá tomu i řada sportovních podniků, které se tu konají. Po tomto festivalu začne příprava juniorů v severských disciplínách, takže je i skvělé, že areály budou i do budoucna dobře využity a také organizátoři budou čím dál zkušenější.

Vlivem komerce vnímá značná část veřejnosti sport spíš jako lukrativní způsob obživy než jako radost z pohybu, z výsledků, překonávání svých možností. Dá se ještě ta čistota někdy vrátit?
Je s tím stále potřeba bojovat a hlavně mladé lidi vychovávat. Učíme je chápat, že kromě sportu existuje i druhá kariéra. Proto se snažíme například vypisovat olympijská stipendia, jednáme s vysokými školami, aby přijímaly mladé lidi, kteří se vrcholově zabývají sportem. Aby měli individuální studijní plány, prostě, aby se vedle sportovní kariéry mladí připravovali i na další život.

Je právě Evropský festival mládeže příkladem akce, kde jde o nadšení, soupeření a sportovního ducha především?
V těch kategoriích mladých sportovců je to tak, že stačí škrtnout a olympijský duch tam prostě je! Zažil jsem například první ročník Olympiády mládeže v Singapuru a byl jsem nesmírně překvapen, jak se skutečně naplnilo to, co většinou bývá jen na papíře, tedy propojení a přiblížení mladých lidí z různých kontinentů.

Jak si to mladí lidí skutečně vzali za své, že je snad ještě víc než samotné výsledky zaujala možnost se poznat, sblížit. Dokonce v lukostřelbě utvořil jeden tým první a poslední… Byl to ohromný nápad, na který jsme se zpočátku dívali s nedůvěrou, ale mladí nás sami přesvědčili, že podobné podniky přinášejí své ovoce. Ohromně je to chytlo.

Takže budoucnost sportu skepticky nevidíte?
To rozhodně nevidím!