Bydleli ve Studničné ulici pod soudem a trávili hodně času venku, kde si hráli i s romskými dětmi ze sousedství. V dospívání chodil létat na bezmotorových letadlech do Svazarmu a věnoval se také šermu. Po maturitě se přihlásil do armády na vyhlášené Vyšší letecké učiliště v Košicích. Po návratu do Liberce nastoupil do Libereckých automobilových závodů (LIAZ), kde se vyráběly nákladní automobily a sídlil v sousedním Jablonci nad Nisou-Rýnovicích. Nejdříve působil jako frézař v nástrojárně a po absolvování strojní průmyslové školy v konstrukci.

Do Rýnovic do práce jel i ráno 21. srpna 1968, kdy na území tehdejšího Československa vstoupila vojska pěti zemí Varšavské smlouvy. „Dozvěděl jsem se to mezi čtvrtou a pátou ráno od sousedky. Měli jsme výhled na Zeyerovu a Zhořeleckou ulici a já viděl, že Zhořeleckou projíždějí tanky. První, co mě napadlo, že budeme muset narukovat, tak jsem si vrazil do kapsy vojenskou knížku,“ řekl Runčík.

Pamětníkova sanitka (uprostřed s otevřeným kufrem) na libereckém náměstí 21. srpna 1968
Řidič sanitky musel kličkovat mezi tanky. V Liberci vozil raněné na chirurgii

Odjel do práce na skútru a doma nechal bratra Zdeňka, který pracoval v Liberci jako opravář Zdeněk Dragoun, bratr Arnošta Runčíka.Zdeněk Dragoun, bratr Arnošta Runčíka.Zdroj: se svolením Arnošta Runčíkakancelářských strojů. Netušil, že to bylo naposledy, kdy ho viděl. Když v rádiu uslyšel, že se v Liberci střílí, ihned odjel domů. „Dostal jsem se tam po deváté hodině a Zdeňkovi se to stalo kolem čtvrt na devět. Šel jsem Pražskou ulicí nahoru a potkal jednoho známého a on povídá: ‚Zdeňka zasypalo podloubí.‘ Byl jsem vyděšený a letěl jsem nahoru na náměstí a pak do nemocnice. Tam jsem zjistil, že ho zastřelili,“ zavzpomínal na tragickou událost.

Neznámý sovětský voják jeho bratra smrtelně postřelil na lešení liberecké radnice, ze které fotil jejich průjezd hlavním náměstím. Bylo mu devatenáct let a ono ráno se stal jednou ze šesti libereckých obětí prvního dne sovětské okupace Československa. Zdeněk spadl z lešení, zemřel po převozu do nemocnice. Jeho fotografie s časem zásahu 8:15 byla vystavena po 21. srpnu 1968 před radnicí vedle oznámení o smrti dalších Liberečanů. Po bolestné ztrátě následovaly další problémy. „Rok nám nevydali urnu, mohli jsme ho pohřbít až za rok. Zakázali nám v den prvního výročí klást kytky k radnici nebo jakkoli provokovat. A to se opakovalo každý rok, před výročím 21. srpna vždycky u hřbitova hlídkovalo několik estébáků,“ podotkl pamětník, po kterém Státní bezpečnost chtěla, aby vrátil bratrův úmrtní list. „Bylo v něm napsáno: ‚Zastřelen neznámým vojákem okupační armády‘, a to se jim nelíbilo. Tak jsem řekl, že ho nemám,“ dodal.

Oběti okupace v Liberci

Březina Vincenc (67 let)
Zasypán zborceným zdivem při nárazu sovětského tanku do podloubí domů na náměstí v Liberci. Utrpěl tříštivé zlomeniny obou bérců, ke kterým se přidaly další komplikace a gangréna. Zemřel na zánět plic v liberecké nemocnici.
Čížek Miroslav (23 let)
Byl zasypán padajícím zdivem po nárazu tanku do podloubí a zemřel při převozu do nemocnice.
Dragoun Zdeněk (19 let)
Byl střelen u radnice do hrudníku, následně vykrvácel do pohrudniční dutiny při převozu do nemocnice. 
Fialka Josef (64 let)
Postřelen u radnice, na následky průstřelu břicha a po následném vykrvácení do pobřišnicové dutiny zemřel v liberecké nemocnici 21. 8. 1968 ve 12.30 hodin.
Kobr Bohumil (72 let)
Na náměstí v Liberci byl těžce zraněn nákladním cisternovým vozem sovětské armády. Auto se pokoušelo vyhnout tanku, který narazil do podloubí. Zemřel v nemocnici v Liberci v důsledku mnohočetných zlomenin žeber a komprese hrudníku. 
Kuliš Jindřich (25 let)
Byl postřelen při střelbě u radnice, zemřel v nemocnici v důsledku průstřelu hrudníku a břicha a následného vykrvácení. 
Livečková Eva (31 let), zdravotní sestra
U nástupního ostrůvku tramvaje nedaleko pošty byla zasažena zezadu do krku střelou sovětského vojáka. Zranění podlehla v liberecké nemocnici 23. srpna. 
Starý Rudolf (63 let)
Postřelen na náměstí. Podle lékaře byl zasažen nejspíše odraženou střelou, v důsledku čehož došlo k zásahu plic a k následnému vykrvácení do pohrudniční dutiny. 
Veselý Stanislav (43 let)
Těžce zraněn sovětským vojákem, když stál u instalovaného barometru. Střela jej zasáhla do hrudníku, příčinou smrti bylo zasažení míchy a následné ochrnutí životních center. Zemřel na následky zranění v liberecké v nemocnici 24. srpna.

V roce 1975 odešel z LIAZu a nastoupil jako technik do Parku oddechu a kultury. Později měl jako vedoucí na starosti kolotoče a houpačky v celém Severočeském kraji. Poté, co absolvoval studia soudního znalectví na Ústavu soudního inženýrství při Vysokém učení technickém Brno, působil od roku 1978 jako soudní znalec v oboru strojírenství, ekonomika a technický stav lunaparků. Soudnímu znalectví a odhadům se věnuje dodnes. Po sametové revoluci nápis na rodinném hrobě obnovily na své náklady Technické služby města Liberec.

Nová verze prolnutých fotek, které zachycují okamžiky srpna 1968 a dobu dnešní v Liberci.
21. srpen byl v Liberci tragický. Fotograf propojil minulost s přítomností

Jméno Zdeňka Dragouna se objevilo na bronzové pamětní desce devíti obětí invaze na liberecké radnici, u jejíhož odhalení byl 21. srpna 1990 Arnošt Runčík. Svěřil se, že rodina nikdy nedostala odškodné, ačkoli se o tom v médiích psalo. „Odškodné proběhlo jen mediálně. Měli jsme dostat dvakrát sto tisíc. Všichni si mysleli, že jsme v balíku, ale bylo nám sděleno, že nemáme nárok, protože Zdeněk nás nikoho neživil,“ uzavřel vyprávění Arnošt Runčík.