Dalších několik takových děl vzniklo o uplynulém víkendu na silničním viaduktu na křižovatce ulic Švermova a Žitavská pod autobusovým nádražím. Své umění tu na pilířích mostu a protihlukových stěnách prezentovala necelá dvacítka mladých umělců.

„Byla to vhodná plocha. Předtím šlo o šedivý, špinavý most s plno načerno vylepenými plakáty. Myslím, že pozitivní změnu toho místa musí vnímat každý,“ řekl Deníku liberecký architekt a výtvarník Jiří Hakulín, který setkání mladých umělců organizoval. Sám jim sehnal povolení u Ředitelství silnic a dálnic, jimž most patří a zorganizoval také soutěž o nejlepší malbu.

„Myslím si, že graffiti do města patří. Přinesla to doba. Je to živé umění, které se mění – už proto, že jsou jednotlivá díla často přemalovávána. Nudné a šedivé plochy může oživit,“ dodává Hakulín.

Názor veřejnosti na graffiti umění se také mění. Již dávno ve společnosti nepřevažuje odsuzující postoj, který házel writery do jednoho pytle se sprejery, kteří ničí fasády domů. „Nezaznamenal jsem jedinou negativní reakci. Lidé zastavovali, chodili se podívat a byli příjemně překvapeni, co lze sprejem vytvořit,“ doplnil výtvarník.

Jedním z umělců, kteří o víkendu zdobili stěny silničního viaduktu byl i osmnáctiletý student Haq. Jako jeho kamarádi i on vystupuje zásadně pod přezdívkou. Prozradil pouze to, že je studentem libereckého gymnázia a graffiti se věnuje tři roky.

„Maloval jsem velkými písmeny svoji přezdívku, to je základ celého graffiti umění. Malba měla rozměry 5 krát 2 metry,“ svěřil se mladý umělec. Jak dodal, spotřeboval na ni 6 plechovek barvy. Při průměrné ceně 110 korun za plechovku ho vyjde jeho koníček poměrně draho. „Pokud má graffiti k něčemu vypadat, dostanete se klidně na 10 plechovek. Já musím chodit na brigády, abych si na barvu vydělal,“ svěřil se Deníku Haq.

ČTĚTE TAKÉ: