Splnili si svůj sen. Po třinácti letech velkoměstského života se odstěhovali do malebného podhůří Ještědu a vrhli se na chování koz. Rodina Vrbkova momentálně na své farmě na Javorníku pečuje o sto třicet koz a každý den přibývají další a další.

Selka na plný úvazek

„Kůzlátka čekala sto deset koz a porodilo jich zatím jen třicet," vypráví Alena Vrbková s tím, že ještě tedy očekávají přes sedmdesát rozpustilých přírůstků. Procházíme stájí a kozy za námi natahují krky. Chtějí pohladit, ty nejmenší se nechají i pochovat v náručí. „Tenhle je den starý," podává mi paní Vrbková kůzlátko porostlé dosud jemnými chloupky. „Pro děti je to ráj. Někdy se nestačím divit, jak okamžitě kozy přijmou a nebojí se jich. Jediný problém je dostat je odsud," vypráví s úsměvem farmářka.

NA FARMĚ POD JEŠTĚDEM chovají momentálně sto třicet koz, jejich počet každým dnem stoupá. Novorozená kůzlátka jsou pro děti velkým lákadlem.

Učili se z knih

Rozlehlé stavení s hospodářskou částí koupili Vrbkovi v roce 2014 a rovnou si pořídili čtyřicetičlenné stádo koz. „Nakoupili jsme literaturu i pro studenty vysokých škol a zbytek nás naučila praxe," popisuje začátky farmářka, která opustila nejen pohodlí Prahy, ale také lukrativní svět stavařiny. „Teď jsem selka na plný úvazek," usmívá se spokojeně. Kozí farma byl sen jejího manžela, ten společně se svým bratrem také začal s výrobou sýrů podle staročeských receptů.

Našli si nás sami

„Otevřeli jsme malý krámek a ani jsme jej nemuseli propagovat. Stačilo pár cedulí a lidé si nás našli sami. Poptávka byla opravdu veliká," pokračuje paní Alena s tím, že po prázdninách zájem trochu ochabl, proto se Vrbkovi dohodli na dodávkách s několika řetězci specializujícími se domácí výrobky.

„Mléka moc nenecháváme, tak deset litrů, zbytek jde na jiné výrobky," vypráví paní Alena, zatímco mi ukazuje zařízení pro dojení koz. Ten zbytek je téměř dvě stě litrů. „Loni jsme v sezóně zpracovávali sto čtyřicet litrů, takže počítáme, že letos to bude mnohem více," dodává. Přestože je dnes v zemědělství řada věcí mechanizovaná, trvá podojení takového stáda koz kolem dvou hodin ráno i večer.

Domů po setmění

„Je to hezká práce. Díky mechanizaci není tak těžká, ale samozřejmě se musíte podřizovat zvířatům. To znamená, že v létě musíte počkat, až se setmí a budou chtít domů. A to je klidně až v deset hodin večer," vysvětluje paní Vrbková.

NA FARMĚ POD JEŠTĚDEM chovají momentálně sto třicet koz, jejich počet každým dnem stoupá. Novorozená kůzlátka jsou pro děti velkým lákadlem.

V tomto pošmourném jarnězimním počasí jsou zvířata v prostorných stájích, když je hezky mají k dispozici rozlehlé pastviny s nádhernou vyhlídkou na Ještěd.

Kvalita, ne kvantita

Kromě koz chovají na Javorníku i husy, slepice, perličky a přes léto kvůli spásání trávy i několik oveček. „Další zvířata už neplánujeme, jen chceme postupně rozšířit chov koz," poznamenává farmářka s tím, že kapacita stájí je sto padesát kusů. „Více už nemůžeme, pokud chceme jít cestou vysoké kvality a ne kvantity."

Plánů do budoucna mají na farmě řadu. Momentálně je na statku živo. Intenzivně se tu přistavuje a přestavuje. Kromě několika dalších hospodářských budov se pracuje také na nových apartmánech. „V budoucnu bychom chtěli naši činnost rozšířit o agroturistiku," vypráví paní Alena.

Do života na statku se postupně zapojuje celá rodina. „Nakonec i synové začali studovat vysokou zemědělskou školu," poznamenává při loučení paní Vrbková a zve nás na další prohlídku, až bude lepší počasí a návštěvu si vychutnáme i s krásným výhledem na hory.