„Je to v podstatě modulární platforma, autonomní vozidlo pro vožení nákladů. Podobná jsou využívána například ve skladech, kde jezdí po dané trajektorii a pokud jim někdo vstoupí do cesty, zastaví a nedokážou ho objet. Naše vozítko toto umí,“ vysvětluje Jaroslav Hlava, který má na starosti vývoj řídicího systému. Vozítko nejen umí objet překážku, ale dokáže si poradit i s neblahými vlivy exteriérů. Dovede projet náročným terénem, například lomu, dolu nebo jiného podobně neschůdného prostředí.

Na univerzitě nejprve vyvinuli variantu Generace 0, která je zkušebním zařízením a nyní pracují na vzniku Generace 1, která je už určena do terénu. „Na Generaci 0 se testuje řízení a vypořádávání se s překážkami. Současně stavíme Generaci 1, která bude mít nosnost 1 tunu a rychlost až 40 kilometrů za hodinu, možná i trošku víc,“ upozorňuje Hlava.

Napříč obory

S nápadem na vytvoření speciálního vozítka přišli přímo vědci z univerzity a podílejí se na něm lidé z různých týmů. „Myšlenka vzešla od nás, protože jsme si řekli, že se může hodit. Využila se při tom široká výzkumná paleta univerzity. Vozítko se vyvíjí komplexně,“ podotýká konstruktér vozítka Pavel Srb a pokračuje: „Jsou zde lidé, kteří se vyznají v materiálech jako takových, jeho konstrukce se proto vyvíjí z nových kompozitních materiálů. Zároveň jsou zde lidé, kteří se vyznají v oblasti elektroniky a oblasti řízení. Současně se vyvíjí i řídicí a pohonná část, včetně řídicí inteligence, aby se zařízení dokázalo chovat v nějaké míře autonomně.“

Prototyp vesty při testech viditelnosti.
Bezpečně a stylově. Na univerzitě vytvořili 3D tkaninu s bezpečnostními prvky

Vozítko je schopno samo sledovat stanovenou trajektorii, ale také například sledovat člověka, jiný objekt nebo vozidlo, vnímat překážky a vyhýbat se jim a podobně.

Projekt běží už skoro čtyři roky a jeho významnou částí je materiálový a konstrukční výzkum. Vozítko Generace 0 má zvláštní pozici v tom, že se na něm zkouší řídicí systém pro nadcházející generaci. Nemusí se tak čekat, než bude její vývoj dokončen. Struktura a uspořádání systému je podobná.

Ojedinělý je i povrch vozítka. „Vytváří se k tomu účelu kompozitní materiály. Pracujeme na různých vzorcích, například do kompozitu, který se skládá z vláken a matrice, dáváme ještě nějaké nanočástice zlepšující mechanické vlastnosti. Zvyšujeme tak odolnost vůči povětrnostním podmínkám nebo nárazu, třeba kdyby v dole na vozítko spadl kámen,“ dodává Hlava.

Zleva Michal Starý, Josef Kolář, Ludvík Lavička a klečící Ondřej Matúšek.
Na univerzitě vzniklo unikátní zařízení. Ohlídá bezpečnou jízdu tramvají

Využití by mělo vozidlo najít v lomech nebo dolech, neboť sice umí jet po povrchu, ale díky speciálnímu zařízení se umí zorientovat i v podzemí. Dále v průmyslových areálech, teoreticky i u armády nebo u policie, protože by mohlo vézt nejen náklad, ale třeba i robotickou ruku nebo nějaké jiné zařízení. Generace 1 by měla vyjet do terénu už koncem tohoto roku. Vzhledem k tomu, že univerzita získala v rámci projektu i řadu kontaktů na průmysl, ať už zákazníky nebo výrobce, objeví se snad brzy i v praxi.