V klidné lokalitě ale přesto prakticky v centru města, ve Venušině ulici nedaleko Malého divadla, stojí denní stacionář Villa Toscana. Zařízení, které vede Hana Hasoňová, a kde jako vedoucí přímé péče působí její kolegyně Romana Zelenková, na začátku dubna oslavilo první narozeniny. Ve stotisícovém Liberci jde přitom teprve o druhé podobné zařízení.

Co je to vlastně za službu, denní stacionář?

HH: Slovo stacionář je takové zvláštní, člověk si řekne, že jde o nějakou „stazione“, poslední stanici, tak to ale není. Jsme zařízení, které přes den nabízí různé odborné aktivity a terapie, kterými klienti rozvíjí své schopnosti a dovednosti. Večer se pak opět vrací zpátky domů.

Jakou máte kapacitu?

HH: Máme kapacitu šest klientů denně. Hodně si zakládáme na tom, že je to menší skupina klientů, která má dostatek soukromí , a které se můžeme věnovat individuálně. Aby to nebyla velká skupina lidí, co jenom sedí, a kterým se nemají možnost pečovatelky odborně věnovat tak, jak by měly.

Co je to za klienty?

HH: Jde z velké části o klienty s Alzheimerovým onemocněním v různých stádiích. Především jde o ty s nemocí v raném stádiu, ale i v těch pokročilejších. Chodí k nám stálí klienti, máme s nimi uzavřené smlouvy, někteří dojíždí jen na některé dny, třeba dvakrát týdně. Řešíme to vždy individuálně, mohou přijet klidně jen jednou za měsíc, nemáme tu žádná striktní pravidla. Aktuálně jde celkem o zhruba dvanáct klientů, kteří se zde různě střídají. Nejsou to lidé, kteří by vyžadovali zdravotní péči, jde spíše o klienty, kteří bývají dezorientovaní, osamělí.

Jaké terapie klientům nabízíte?

RZ: Máme tu třeba muzikoterapii, aromaterapii nebo reminiscenční terapii, což je vlastně práce se vzpomínkami, kdy klienti vzpomínají na své mládí. U nás tu jsou mezi vrstevníky a tím, že jsou v jiném prostředí, tak se uvolní, a vzpomenou si kolikrát na víc věcí než doma. Začnou vyprávět, vzpomínat.

HH: Teď se zrovna jedna paní při společném hraní a zpívání rozplakala. To se nemusí vnímat vůbec negativně, vzpomněla si zkrátka na něco pěkného ze svého života. Každý kolem sebe máme nebo jsme měli něco příjemného a nechceme zůstat se vzpomínkami sami. Práce s nimi je gró naší práce

Další aktivitou je cannisterapie, co to znamená?

RZ: To je terapie s pomocí živých psů. Chodí nám sem pracovníci ze spolku Elva help, kteří s klienty pracují. Kromě pejsků mají i cvičeného holoubka, který je oblečený, dá se pohladit, pro klienty je to parťák a kámoš.

Chcete si přečíst víc? Celý rozhovor najdete v Týdeníku Liberecko, který si ještě stále můžete koupit na stáncích. Další čerstvé číslo s novými tématy vyjde zase v úterý.