V údolí sevřeném kopci a uzavřené bránou impozantní stavby viaduktu leží městečko Smržovka. Proslavila ho nejen zmíněná technická stavba, ale i kreslíř Petr Urban a auto Kaipan. Pojďme se tam vydat.

Původně se Smržovka jmenovala Morgenstern, což v překladu z němčiny znamená Jitřenka. Od roku 1581 už se ale objevuje také verze Mochenstern, v doslovném překladu Smržovka, která se užívala až do konce 2. světové války. Co tedy stálo za názvem městečka? A souvisí nějak s výskytem této houby? „Na tohle se po své nedávné návštěvě ptal pan prezident.

Vlastně se úplně přesně neví, jestli smrž přeložený do němčiny znamená Morchel, ale je to možná varianta,“ říká kronikářka Mirka Ledecká. „Jestli Češi zkomolili původně vznešený název obce, anebo si naopak Smržovku pojmenovali po svém její němečtí obyvatelé, to je věc historie. Obojí je ve znaku města,“ dodává Inka Urbanová ze smržovského muzea.

Evropský technický unikát

Pokud se do městečka, odkud vede mnoho krásných turistických tras, vydáte ať už po rozhlasových vlnách či po vlastní ose, rozhodně doporučujeme jízdu vlakem. Oceníte tak alespoň krásnou technickou památku a výrazný krajinný prvek, železniční viadukt. Patří k vůbec nejkrásnějším nejen u nás, ale dokonce i v celé Evropě. Viadukt z roku 1894 měli na starost italští kameníci, stejně jako náročnou ražbu tunelu z obce Lučany nad Nisou. Více se o tomto technickém unikátu můžete mimo jiné dozvědět ve zdejším muzeu. Sídlí v letním venkovském sídle šlechtického rodu Des Fours.

„Rod se zapsal do dějin celého regionu, založil řadu obcí: Albrechtice, Maxov, Josefův Důl, Jiřetín a další. Žili na Hrubém Rohozci, ale zdejší zámeček z roku 1703 využívali jen jako letní sídlo. Jeho zakladatelem byl Albrecht Maxmilián II. Antonín Des Fours, původně k zámečku patřila ještě vrchnostenská úřední budova, kanceláře, pivovar, bohužel ty ale vyhořely i s důležitými cennými listinami,“ vysvětlila kronikářka Miroslava Ledecká.

Profesionální sáňkování

Expozice smržovského muzea se věnuje „smržovským nej“. Kromě modelu viaduktu, připomeneme i slavnou sklářskou tradici, především výrobu knoflíků, lustrových ověsků a bižuterie, ale připomene i slavnou sáňkařskou tradici a pochopitelně se i o tradici sáňkařské něco dozvíme.

„Smržovka je jedním z mála míst, kde sáňkování můžete provozovat na profesionální úrovni,“ připomíná Inka Urbanová. Ví o tom své. Je nejen zasvěcenou pracovnicí muzea, ale také manželkou jednoho z našich nejznámějších reprezentantů, kterého proslavily kreslené vtipy, Petra Urbana. Sedmnáctinásobného mistra republiky, který stále aktivně závodí.

Na sáňkách tu jezdí téměř každý a Smržovka mimochodem také drží primát v počtu svých obyvatel, kteří se zúčastnili olympijských her. Smržovka má také jedinou sáňkařskou dráhu a každoročně se tu koná mistrovství v této disciplíně. Pochází ze 70. let dvacátého století. Měří 1020 metrů, překonává 82 metrové převýšení a unikátní čtyř set stupňovou zatáčku. Závodníci zde mohou dosáhnout rychlosti až 103 kilometrů v hodině. Navrhl ji otec kreslíře Urbana Horst Urban, rovněž úspěšný závodník. První sáňkařská dráha tu ale stála už od roku 1912.

Značka Ruda Pivrnec

Postavička Rudy Pivrnce je známá po celých Čechách. „Rudovi bylo padesát, takže jsem ho konečně přežil,“ směje se při vyprávění jeho duchovní otec Petr Urban. „Jeho povaha se v kresbách rodila postupem doby, ani jsem s tím nepočítal, že se Ruda najednou dožije tolika let. Není to ani Švejk, ani Cimrman, má něco ze zdejších lidí, jak jsem to vnímal. Samozřejmě je to sportovec, má rád ženy a prostě je to takovej mudrc, jak jsme tady všichni…,“ pokračuje ve vyprávění o kultovní postavičce Petr Urban a dodává, že poprvé se Ruda objevil veřejně v roce 1985 v časopise Dikobraz. Ruda Pivrnec není ovšem jediná jeho zavedená značka, která Smržovku proslavila.

Patřila sem i Pripšova textilka, Ullmanova brusírna skla, sklářská firma Leiskopf a další. To byla všechno kdysi zvučná jména. Pripšova textilka, které se pro její estetické a architektonické ztvárnění přezdívalo klášter, je mimochodem velmi cennou architektonickou památkou.

Kdo by neznal Kaipana

V jiné staré továrně ale našla své sídlo nová značka, která v současnosti proslavila město zejména v oblasti motorismu. „Kaipan 14 je auto, které vzniklo přestavbou obyčejného favorita. Sundáte z něj kastli, zahodíte ji a motor, převodovku a nápravy strčíte do naší karoserie. Výsledkem je krásný dvoumístný roadster,“ říká autor oblíbených sporťáčků Michael Hradský. Původně si auto postavil pro sebe, potom se přidali zájemci z řad kamarádů…

„Pak přišli kamarádi kamarádů, postupně začali přicházet úplně cizí lidi a já najednou zjistil, že mám automobilku,“ prozrazuje počátky svého podnikání Michal Hradský, který vlastně navázal na bohatou tradici českého kutilství, a i když stavba Kaipanu trvá několik měsíců, měl by ji prý zvládnout každý trochu šikovný větší kluk. Rodiče odjedou na dovolenou, a když se vrátí, v garáži stojí – namísto starého favorita nový Kaipan.

Smržovské panorama utváří i krásný barokní kostel Sv. Archanděla Michaela stojící na kopci nad Smržovkou. Rozhledna Černá studnice patří k těm nejkrásnějším, které můžete v Jizerkách navštívit. Je zhotovena z žulového kamene, tyčí se do výšky 26 metrů, na vrcholu jsou čtyři balkonové ochozy a nad nimi se tyčí prosklený portál secesních tvarů. Rozhledna vznikala v roce 1905 zásluhou jablonecké pobočky turistického horského spolku a její výstavba souvisela úzce se sklářskou konjukturou. Podobu jí vtiskl Robert Hemrich.Vynikající jablonecký architekt.

V jedné linii uvidíte Jablonec nad Nisou a Liberec. Na dlani máte Jizerské hory i Krkonoše. A již zmíněný kostel Archanděla Michaela leží na přímce vedené od Ještědu ke Sněžce. Vrchol přitahoval lidi od nepaměti a dokonce existují domněnky, že tu údajně probíhaly starogermánské obřady. Tyčil se tu dokonce obětní kámen a prameniště horského potoka dodávalo místu punc posvátnosti.

S magickými obřady jdou ruku v ruce nejrůznější příběhy o tajemných bytostech. Dobrých i zlých. Můžeme připomenout třeba Vyhlídku neboli Finkstein. Údajně žil ve skále čert, který trápil místní obyvatelstvo. Až jeden statečný člověk vyšplhal na vrchol a umístil tam křesťanský kříž. Když se čert vrátil, skutálel se hrůzou ze skal dolů a zůstaly po něm hluboké skalní prohlubně. Jedna z půvabných pověstí vypráví, že tu zase žil skřítek Sklenařík, který tu z nešťastné lásky vyplakal do prohlubně skleněné slzy. Nakonec ale dívce a jejímu vyvolenému prozradil tajemství výroby skla.

Vyhlídka je zajímavá nejen pověstmi, ale i tím, jak střídala jména podle režimů. Původně to byla vlastně Finkova skála nebo vyhlídka, německým obyvatelstvem právě nazývaná Finkstein, ale po roce 1945 to byla vyhlídka generálmajora Samochvalova, který měl svůj oddíl vojáků kousek od ní. Jeden čas tam byla umístěna také hvězda, takže svého času nesla název po ní. Teď se ale vrátila k českému Vyhlídka.

Hákový kříž a nová Smržovka

Před válkou žili ve Smržovce jak Češi, tak Němci v míru. Válečný konflikt a poválečná léta přinesly mnoho křivd. Vypjatá válečná léta ilustruje i vyhlášená fotografie smržovského Parkhotelu vyzdobeného hákovým křížem. Nebo o pár let později rudá hvězda nad Smržovkou, nad zmiňovaným Finksteinem. To je minulost města, kde naštěstí dějiny válečné i poválečné oproti jiným oblastem kráčely o trochu mírnějším krokem.

A jaká je současnost tohoto půvabného městečka? „Jmenuje se Nová Smržovka a začala už na začátku devadesátých let, ale až v loňském roce proběhla kolaudace. Jde o území pro šedesát čtyři až osmdesát rodinných domů, takže očekáváme, že se sem lidé budou stěhovat, i když v tuto chvíli samozřejmě vzhledem k těm finančním komplikacím celé společnosti to není tak růžové,“ říká starosta Marek Hotovec.

A na závěr přidává zmínku o tom, že Smržovští jsou velcí patrioti a zajímavým způsobem dokáží propojit moderní současnost s historií města. „V letošním roce jsme se rozhodli obnovit hrobové místo rodiny Weiskopffů. Je to totiž přesně sto let od úmrtí Ivana Weiskopffa, jednoho z nejvýznamnějších členů této sklářské rodiny. Děláme to sami, z vlastního rozpočtu, z vlastních peněz, čistě z úcty k lidem, kteří tady žili a něco pro město udělali,“ dodává starosta Marek Hotovec.

Pokud vás Smržovka, horské místečko s krásnými výhledy i cíli letních výletů, zlákalo k získání dalších zajímavostí, můžete si toto povídání v autentické a rozšířené podobě poslechnout už zítra na vlnách Českého rozhlasu Sever. K poslechu vás zvou jeho redaktoři Eva Bucharová a David Hamr.