Do Martinic přijel unikátní vůz krátce před polednem, kde na něj už čekaly stovky lidí. Návštěvníci měli možnost prohlédnout si Strelu z venku. Dovnitř byl vstup zakázán, jelikož se jednalo o soukromou neveřejnou jízdu. To přítomným nikterak nevadilo a fotilo se jako o život. Zájemci také mohli nahlédnout do Železničního muzea Martinice.

V Liberci se konal Anifilm, nabídl 150 filmů a seriálů.
Anifilm skončil. V Liberci ale zůstane výstava o nejdražším českém animáku

Motorové vozy řady M 290.0 vyrobily kopřivnické Závody Tatra, a.s. v roce 1936 pro tehdejší Československé státní dráhy v počtu dvou kusů. Na vozech byl unikátní nejen design karosérie a interiéru, ale především elektromechanický přenos výkonu od Josefa Sousedíka. Díky jeho patentovanému systému se vozidlo rozjíždí na elektrický pohon a při dosažení rychlosti 82 km/h se automaticky přepne na čistě mechanický, který je ve vyšších rychlostech účinnější. Oba motorové vozy jezdily v běžném provozu rychlostí až 130 km/h, při zkouškách dosáhly rychlosti 148 km/h.

Do pravidelného provozu zařadily ČSD oba vyrobené vozy 13. července 1936. Přiděleny byly do výtopny a domovské stanice Bratislava - hlavná stanica a jezdily na motorovém rychlíku „Slovenská strela“ Bratislava – Brno – Praha. Dosahovaly průměrné cestovní rychlosti 92 km/h (parní vlaky v té době průměrně 68 km/h), přičemž spoje byly poprvé v historii ČSD povinně místenkové. Jízdní doba byla 4 hodin a 20 minut včetně tříminutového pobytu v Brně.

Za války byly vozy odstaveny kvůli nedostatku benzinu a vyjížděly jen sporadicky jednou až dvakrát měsíčně k udržení technické způsobilosti. Po druhé světové válce sloužily dále, přičemž zajímavé je jejich nasazení na vlacích spojujících Prahu s Norimberkem po dobu trvání Norimberského procesu s válečnými zločinci, kam vozily naše zástupce. Na konci 40. let byly vozy vedeny jako tzv. vládní záloha a v 50. letech již mnoho kilometrů nenajezdily. Vůz M 290.001 byl vyřazen v roce 1953 a po požáru zlikvidován. Vůz M 290.002 byl vyřazen v roce 1960 a ve stejném roce došlo k jeho předání podnikovému muzeu Tatra v Kopřivnici.