Lepší vyhořet než se stěhovat. Tohle teď možná běží hlavou zaměstnancům libereckého muzea. Kvůli chystané rekonstrukci se totiž musí vystěhovat nejen všechny výstavní prostory, ale i velká většina depozitářů. Pro kurátory jednotlivých sbírek to znamená vzít do ruky, pečlivě zabalit a zaevidovat stovky tisíc exponátů.

PŘEDVÁLEČNÉ ČASOPISY I ANTICKÉ SKLO

Jen zdejší knihovna čítá na 30 tisíc položek. Od vzácných historických tisků přes časopisy až po objemné „bichle“. Nejinak je tomu i v oddělení skla a porcelánu. „Třeba vzácné ukázky antického skla se mohou zničit, už jen když je vezmete do ruky,“ ukazuje ředitel Severočeského muzea v Liberci Jiří Křížek na nádoby staré přes dva tisíce let. S nezvyklou opatrností je třeba zacházet také se vzácnými barokními sklenicemi ze dvou stěn, kterých je na světě už jen pouhých pár desítek. Zabalit a přestěhovat se musí ale i několik plastik z taveného skla, které váží desítky kilogramů. „To ještě není tak nejhorší, mnohem těžší je bez úhony přestěhovat například plastiky z laboratorního skla,“ ukazuje na exponát s mnoha jemnými tenoučkými ostny od výtvarnice Věry Liškové. „Stěhovat muzeum je jako stěhovat muniční sklad. Při sebemenším otřesu může dojít ke katastrofě,“ glosuje ředitel muzea.

Nová výstava v Severočeském muzeu s názvem Bez lesku 2.
FOTO: Socha ve skle zakletá. Nová výstava startuje v Severočeském muzeu

Zaměstnancům ale do smíchu není. Například v knihovně, která je nejstarší a nejdéle působící veřejnou čítárnou v Liberci, musí sundat z několik metrů vysokých regálů všechny objemné svazky a z každého z nich nejprve pečlivě odsát prach. „Ten se při změně klimatu může měnit v plíseň,“ vysvětluje vedoucí knihovny Alena Kašparová.

Pak se musí svazky zanést nejen do krabic, ale také do evidence. Kousek po kousku, výtisk po výtisku. Časopisy, které muzeum shromažďuje od konce 19. století nevyjímaje. „Noviny a časopisy byly v té době jediným zdrojem informací,“ připomněla knihovnice a dodala, že jedním z častých návštěvníků knihovny v historické budově muzea byl i liberecký rodák a spisovatel Otfried Preussler, autor zfilmovaného Krabata či pohádkové Malé čarodějnice. Stěhování souvisí s rekonstrukcí muzea. Trvat by měla necelé dva roky. Až se na podzim roku 2019 znovu otevře, návštěvníci pocítí změnu zejména v přírodovědné expozici.

Kolo Helyet, 1937.
FOTO: Výstava kol v Severočeském muzeu láká na světové unikáty

„Při její přípravě se kolegové doslova vyřádili. Bude velmi interaktivní a zřejmě budeme jediné muzeum na světě, které návštěvníkům nabídne budku pro netopýry, do níž se vejde i člověk,“ prozradil ředitel Křížek. Významnými změnami projdou i vestibul a zázemí pro návštěvníky. Nové budou i výtahy, které turisty vyvezou k expozicím v patře budovy.

Muzeum se definitivně uzavře 31. ledna 2018. Do té doby tu lidé mohou vidět nejen stálou výstavu historického skla, keramiky či porcelánu a stálou expozici věnovanou přírodě Liberecka, ale i nově instalované výstavy o historii jízdních kol nebo starých map Jizerských hor.

Do té doby najdou exponáty útočiště v podzemních depozitářích nebo dalších budovách libereckého muzea v Jablonci nad Nisou nebo Mníšku. „Mohli jsme jít cestou pražského Uměleckoprůmyslového muzea, které si během rekonstrukce pronajalo cizí prostory, ale raději jsme zvolili namáhavější způsob, který nám sice přidá práci, ale na druhou stranu ušetří zhruba 5 milionů za pronájmy,“ zdůraznil Křížek.

Globicova mapa.
Severočeské muzeum ve spolupráci s TUL otevřelo výstavu Mapy Jizerských hor

Zaměstnanci zatím najdou zázemí v protější vile, v níž kdysi sídlil Školský úřad. A i když branami muzea budou od února procházet už jen stavaři, veřejnosti zcela uzavřené nezůstane „Muzejní pedagožky budou i nadále vyjíždět za dětmi do škol, podílet se budeme na expozicích na Ještědu, chystáme komentované prohlídky parku s naší botaničkou a při některých příležitostech otevřeme návštěvníkům alespoň věž muzea,“ slibuje ředitel Křížek.