Dobový jazyk padesátých let napřímo hovořil o sejmutí symbolu nacistické rozpínavosti a germanizace, zároveň se opíral o nutnost sundání rytíře se střechy z důvodu technických závad na střeše, výměny krytiny a oplechování. Právě tato událost na dlouhá léta zpřetrhala povědomí Liberečanů o tom, že vůbec na radnici nějaký rytíř byl a co pro obyvatele znamenal.

Snímky tehdy pořídila pořídila liberecká Fotocentrála, která následně zájemcům fotopohlednice prodávala. Série fotografií zachycuje samotný proces sundávání, který měli na starost Josef Horník z Arnoltic u Děčína a Karel Koukal. Oba muži nejprve demontovali prapor s korouhví a pak část přilby, hlavní tělo rytíře pomalu spouštěli po lešení směrem dolů k žebříkům, aby jednotlivé díly podkrovím radnice snesli.

Po ukončení akce se Horník a Koukal s rytířem u dveří radnice na památku vyfotili. Rytíře vystřídala hvězda jakožto symbol pokroku, míru a štěstí pracujícího lidu celého světa a na věži vydržela do 11. prosince 1989. Nahradil ji český lev, který je k vidění v radničních prostorách. Rytíř se vrátil v podobě kopie na radniční věž roku 2005, jeho originál je k vidění v muzejní expozici Liberecké fragmenty.

Instalace rytíře, Rathausmanna nebo Wimpelträgera, jak se mu tehdy stroze říkalo, na 56metrovou věž radnice proběhla 22. září 1891, tedy krátce před říjnovou návštěvou císaře Františka Josefa I. v Liberci. Na korouhvi nese letopočet 1892, snad připomínající stržení věže staré renesanční radnice. Model rytíře vytvořil profesor Emanuel Gerhart z Liberce. Během prvoválečných let byl motiv rytíře využit jako symbol válečné pomoci a sbírkové činnosti. Po první světové válce se tento symbol ochrany města a jeho práv dále rozvíjel a košatil. O postavě rytíře vznikaly lidové písně, říkadla či pověsti.