„Stop. Ještě jednou!“ Nevěsta se vrací a ponižující okamžik se bude opakovat. Do malého kostelíka v Horní Řasnici na Liberecku se na jeden den nastěhovali filmaři, kteří zde natáčeli scénu pro novou českou pohádku Hodinářův učeň. Více než zvučná jména známých herců, jako je Viktor Preiss nebo Jana Plodková, ale místní obyvatele do kina zřejmě přiláká jejich pan farář, který si v pohádce zahrál oddávajícího.

„Paní režisérka chtěla pro natáčení autentického faráře, a tak zavolala našemu panu starostovi a ten mě kontaktoval. Řekl jsem si, proč ne. Faráře klidně hrát můžu, protože s tím mám zkušenosti,“ svěřil se v pauze mezi natáčením zdejší duchovní Šimon Hamza.

NEZBYTNÁ PARUKA

Přiznal se, že největším problémem pro něj byly náhradní „pohádkové“ brýle, přes které toho moc neviděl. „A pak paruka. Ta byla ale nezbytná,“ postěžoval si s úsměvem a spěchal zpět do kostela.

Za natáčení dostane Horní Řasnice dvacet tisíc korun, které by podle starosty Radka Halouna chtěli investovat na opravu kostela. Pohádka Hodinářův učeň bude mít premiéru příští rok. Kromě Frýdlantska si filmaři pro natáčení vybrali i Ještěd a okolí Kamenického Šenova.

LAKOMÝ HODINÁŘ PREISS

Známý herec Viktor Preiss hraje v pohádce Hodinářův učeň lakomého hodináře. Příběh je podle něj dost ponurý.

Jak si užíváte pohádkový návrat?
Užívám si ho moc. Poznávám místa, která jsem nikdy neviděl, a lidé okolo jsou dobří. Myslím si, že tohle je stěžejní pohádka, protože se mi zdá, že bude skutečně poctivě udělaná. Je do ní investovaná velká dávka pečlivosti. Když se podíváte na kostýmy nebo na to reálné prostředí, tak já sám jsem udivený, jak je to důsledné v té době, do které je pohádka umístěná.

Přiblížíte nám vaši postavu?
Je to hodinář, který je ze své podstaty velmi lakomý. V pohádce je klasická situace, kdy chce otec provdat dceru za všech okolností za boháče. Také chce získat hodiny, které signalizují, když je smrt nablízku. Je to figurka, která mně vyhovuje, co se týče charakteru. Je na čem pracovat. Nikdo z nás není zloduch z podstaty. On jen využívá, co mu situace přinese.

Podle autorky scénáře je prostředí na pohádku temnější, než je zvykem. V čem?
Je to skutečně pohádka mírně ponurá. Například neustálá přítomnost nože, který má hodinář později použít díky zlým silám, to mne hned na první přečtení zarazilo a pořád se tomu vyhýbám. S paní režisérkou o tom budeme ještě diskutovat, abychom dospěli k nějakému kompromisu, který přijme i dítě. Ale jak je to v pohádkách – zlo má zvítězit nad dobrem, takže to dobře dopadne.