VYBRAT REGION
Zavřít mapu

SERIÁL: Díl 6.: Z evropských měst do asijských dolin

Třiadvacetiletý Matěj Linhart z Liberce, muzikant a fotbalista, popisuje zážitky ze své cesty kolem světa.

9.6.2010
SDÍLEJ:

UVNITŘ HAGIE SOFIE. Takhle vypadá zevnitř proslavený „chrám moudrosti“. Stavba, která za dobu své existence stihla být katedrálou i mešitou je dnes běžně přístupná turistům. I když jsem měl na prohlídku Istanbulu pouhou hodinu.Foto: Matěj Linhart

Už od první chvíle, kdy jsem spatřil Aliho a dal se s ním do řeči, bylo jasné, že jsem poprvé za svou cestu našel druha, človíčka, se kterým se společně budeme nějakou dobu dělit o zážitky. Měl jsem trochu jiný plán než on, ale jeho vypadal o něco lépe promyšlený.

Začalo to tím, že na prohlídku celého Istanbulu jsem měl jen jeden den, což je dost málo i jen na ty věci, které člověk prostě musí vidět. Celý následující den jsem tomu přizpůsobil. Vstal jsem brzy a procházel z jedné mešity do druhé, přes palác Top Capi, starý istambulský bazar a nakonec jsem se ztratil v městských uličkách. Má to i své výhody – viděl jsem věci, které turista mine, a hlavně mimo centrum je všechno o 60 procent levnější.

Pokud by chtěl někdo poznat celý Istanbul, potřeboval by na to několik let. Za celý den se sice dá projít to nejdůležitější, ale zvládne to jen magor, který projde za den i celý Londýn (ano, řeč je o mně).

Trajektem přes Bospor

Když jsme se s Alim zase sešli, chvíli jsme postáli u Bosporské úžiny a dívali se z dálky, jak vlastně ta Asie vypadá. Čas se ale naplnil a museli jsme se vrátit na hotel a odjet – nejdříve metrem a pak luxusním autobusem, ovšem bez luxusních stevardek, obsluhují zde pouze muži.

Po vyčerpávajícím dni jsem v autobuse usnul, a když jsem se po delší době probudil, zdálo se mi, že jedeme nějak divně. A taky že ano – byli jsme totiž na trajektu a plavili se z Evropy do Asie! Hostel, kde jsme chtěli spát, byl v rekonstrukci, tak jsme museli hodinu hledat jiný. Nakonec se podařilo, ale byla nám opravdu zima. V noci jsem si raději zalezl do spacáku.

Dalšího dne jsme vyrazili na výlet do Tróje. Nejzajímavější ovšem byly vesničky, kterými jsme projížděli. Jeli jsme totiž linkovým autobusem, který jimi, na rozdíl od toho turistického, projížděl, takže jsme viděli všechno. Nechci nijak shazovat důležitost Tróje, ale v porovnání s tím, co jsem viděl později, soudím, že těží jen ze své historie, filmového zpracování a Trojského koně. Rozhodně nepatří mezi to nejhezčí v Turecku, co se mě týče!

Leželi jsme v Tróji na zemi a kolem chodili němečtí turisté, kteří netušili, že jim rozumím. Docela jsem se pobavil – jedna ze skupinek nechápavě zírala, jak si sami dva hovíme vedle památek a pojmenovala si nás. Nevěděli přesně, jak nazvat Aliho, ale nakonec mu dali jméno Paris. U mě si díky mým vlasům a nesporné kráse byli jistí, že jsem Achilles.

Zjistili jsme, že dál se můžeme přesunout až kolem půlnoci, takže jsme měli spoustu času projít si městečko Canakkale, kde jsme i strávili noc. Většinu času jsem tam projedl. V hotelu jsme ovšem mohli zůstat jen do osmi, pak jsme se museli potloukat po městě. Naštěstí už bylo celkem teplo a byla to docela příjemná činnost. V jedenáct jsme pak nabrali směr Otogar a tam nastoupili do autobusu směrem na Efes.

I kolo bez brzdy přijde vhod

Probudil nás muž, co obsluhoval lidi v autobuse, že jsme na místě. Ubytovali jsme se v australském hostelu a šli na 2 hodinky spát. Ráno jsme si půjčili něco, co vypadalo jako kolo a chtěli se vydat na výlet, ale nejprve jsme museli ta kola nějak zprovoznit, aby alespoň jela. O brzdění a přehazování nemohla sice být ani řeč, ale co. Vyjeli jsme do Efesu. Po cestě mě dva dny bolel zadek, ale při ní jsme byli jako malá děcka, která dostala novou hračku a snaží se na ní co nejvíc vyblbnout.

Efes je neuvěřitelný památkový celek, jehož dominantou je amfiteátr pro 30 000 lidí. Je ve velmi slušném stavu a občas se používá pro kulturní akce. Naše prohlídka pokračuje přes starou krásnou knihovnu a chodník lemovaný sloupy, kde si každý člověk musí připadat jako Říman.

Začínám se pomalu stávat profesionálem v hraní hry taolla, takové obdoby vrchcábů, a v pití čaje. Trošku vlastně lituji, že nejsem víc opálený, protože jinak by si mě lidi snadno spletli s Turkem. Poobědvali jsme jakousi tureckou pizzu, která má právem přívlastek turecká, protože pravou pizzu viděla z hodně velké dálky a určitě bez brýlí.

Zpoždění: „pouhá“ hodina, to nic není

Chytali jsme bus v 8.30, abychom dodrželi stanovený rozvrh. Dozvěděli jsme se ovšem, že odjíždí až v devět, a nakonec měl zpoždění do 9.45. Hloupé hodinové zpoždění, které jsme nijak neřešili, není přece kam spěchat, ne? V průběhu dne nám ta hodina ale pak opravdu chyběla. Po 3 hodinách cesty jsme dorazili do Denizili, kde na nás čekal další minibus a ten nás dovezl do Pamukkale.

Pamukkale je jen malá vesnička, ale s přírodním divem. Nachází se tu v půdě hodně vápníku, který vytváří nádherné obrazce a terasy. K tomu navíc krásné letní počasí se svěžím jarním vzduchem… Foťák to nedokáže zachytit. Poté, co udělám šedesátou fotku, to vzdávám a užívám si dne. Proč jen musíme brát ohled na dobu odjezdu posledního autobusu? Čtyři hodiny, které jsme na prohlídku měli, byly prostě málo. Není turistická sezóna, takže je tu hrozně málo lidí a to je ohromné plus, ale na druhou stranu občas máme problémy s ubytováním a s cestováním, protože většina Turků je ještě v „zimním spánku“.
Na poslední autobus do města jsme samozřejmě přišli pozdě. Zachraňoval nás jakýsi domorodec, který nás v rekordním čase odvezl do Denizili.

Do Fethyie jsme dorazili za tmy. Na městě bylo vidět, že s cizími hosty prostě ještě nepočítá. Hledali jsme místo, kde bychom mohli přespat. Ujal se nás nějaký člověk, že nás odveze do hostelu, kam chceme. Nevěřili jsme mu, ale nakonec nás přesvědčil a my se během 5 minut objevili na místě. Byli jsme prvními návštěvníky hostelu v tomto roce, takže tam jednak nikdo nebyl a jednak nic nefungovalo. Dostali jsme slevu a poprvé dlouho do noci hráli na kytary. Až únava nás zahnala do zasmrádlého pokoje a ještě horších matrací… ale výhled na hory a moře stál za to.

Další den jsme měli jen jeden jediný cíl: Údolí motýlů. Vyrazili jsme do Oludeniz. Představte si pláž dlouhou něco pod kilometr – a na ní jen tři lidi. Není prostě sezona A proto jsme si ani nemohli najmout loď do Údolí motýlů, což by byl normální postup – dostat se tam po zemi je totiž velice těžké. Našli jsme nakonec autobus, který jel nad údolí. Sejít dolů nám trvalo něco přes hodinu a bylo to napůl horolezení. Ale odměna stála za to. Pohled na Údolí motýlů a záliv byl neuvěřitelně nádherný.

Poprvé v tomto roce jsme se vykoupali v moři. Pak jsme zamířili na druhý konec údolí k vodopádu. Bylo to asi kilometr daleko, ale já se rozhodl hrát si na Avatara a dojít tam bos. Ano, ta cesta na něco takového rozhodně nebyla, ale já to chtěl dokázat. Po půl hodině šlapání po ostrých kamenech mi sprcha pod vodopádem přišla vhod, ale nohám se musím omluvit – Avatar skutečně ještě nejsem. Museli jsme absolvovat těžkou cestu zpět nahoru z údolí a stopnout si auto, které nás dovezlo až k hotelu. Byl to krásný den.

Výhledy přímo do sedmého nebe

Ráno jsme sbalili věci a vyrazili na cestu. Měli jsme v plánu strávit noc někde v přírodě. Na konci několikahodinové cesty autobusem jsme už nejeli po silnici, ale po pruhu země vysypaném štěrkem. Vystoupili jsme a nějaký místní člověk nám ukázal, kudy se dostaneme dolů do údolí. Ukázalo se ale, že je to jen majitel jednoho z hostelů. Slovem „hostel“ tady ale myslí něco jiného než my – je to dům, kde člověk může přespat a oni jen zajišťují, aby tam byla voda a jídlo. Tohle místo ale pro nás bylo příliš drahé – bohužel. Ty výhledy jsou neuvěřitelné. Máte-li peněz nazbyt, je to ideální místo na strávení líbánek. My jsme museli vzít zavděk místem o pár set metrů dál, už ne tak neuvěřitelným, ale přesto krásným a levnějším. Užili jsme si moře, sice trošku studenějšího, ale osvěžujícího, a následoval krásný večer – kytara, vrchcáby, čaj a zpěv. A do toho všeho oheň a šumění moře… prostě nádhera.

„Děkuji, Bože, že jsi vytvořil takováto místa“. To je jedno z arabských rčení, která se snažím používat denně. Možná se divíte, ale když se probudíte a první, co vidíte, je pohled přes údolí na moře, přijde to malému človíčkovi z Liberce jako vrchol krásy. Když už si člověk myslí, že to nemůže být lepší, tady ho pokaždé vyvedou z omylu. Užívám si opravdu každý moment, protože je jasné, že se to může každou minutu zlomit v něco úplně jiného.

Když vám fialoví rty, vylezte z vody

Po snídani jsme zamířili na výlet do údolí. Mám sice boty, které nepropouští vodu, ale cesta jim stejně dala pořádně zabrat – když se totiž člověk musí brodit proti proudu potoků a stružek, které se tu na jaře tvoří, nepomůže mu nic.

Když nám začala kvůli studené vodě být zima, zabalili jsme to a šli na pláž. Dostali jsme radu, ze po nějaké době plavání narazíte na jeskyni ve skalách. Hned jsme to šli prozkoumat a byl to opravdu zážitek. Našli jsme malou jeskyňku s průplavem, jako z nějakého filmu. Z jeskyně jsme vyplavali přímo na otevřené moře. Bohužel jsme pod hladinou oba trošku zmatkovali, takže máme vzpomínky v podobě šrámů a modřin od ostrých stěn průplavu. Byla to legrace, ale voda je pořád studená. Po delší době v ní začínají fialovět rty – a to je znamení, že je čas vylézt.

Zpátky do civilizace

Čas v našem sedmém nebi nám pomalu vypršel, jak se říká, v nejlepším se má přestat. Vyrazili jsme do příkrého kopce na zastávku minibusu – po tři čtvrtě hodině svižné chůze s batohem jsme se oba pořádně zpotili, ale minibus jsme těsně stihli. Navazoval na něj bus to Antalye, takže nás čekalo 5 hodin jízdy do centra města. Je to divný pocit, proplétat se zase ulicemi většího města… Našli jsme si levný hostel a zcela vyčerpaní usnuli.

(Matěj Linhart)

9.6.2010 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

SERVIS

Bankovnictví a finanční služby - Bankovnictví a finanční služby Obchodní zástupci 23 000 Kč Obchodní zástupci OBCHODNÍ ZÁSTUPKYNĚ/ZÁSTUPCE. Požadované vzdělání: úso (vyučení s maturitou). Jednosměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 23000 kč, mzda max. 45000 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: Náplň práce:, -Vyhledávání nových obchodních příležitostí, -Realizace zadaného projektu vč. organizace jeho prací, -Komunikace se zákazníkem, -Prezentace společnosti na důležitých B2B akcích, Co nabízíme:, -Práce ve stabilní rodinné společnosti s férovým přístupem, -Mladý a pohodový kolektiv, -Velmi dobré platové ohodnocení, -Práci na inovačních projektech, -Možnost profesního růstu, Co požadujeme:, -Zkušenosti s obchodní činností, -Znalost důležitých online marketingových kanálů a nástrojů, -Certifikace v oboru výhodou, Tah na branku, zodpovědnost a pečlivý přístup k práci, Hlaste se e-mailem.. Pracoviště: Pavlů-innovation, s.r.o.-001, Puškinova, č.p. 524, 463 12 Liberec 25. Informace: Pavel Pavlů, . Výroba - Výroba Nástrojař 130 Kč Nástrojaři a příbuzní pracovníci NÁSTROJAŘ-ZÁMEČNÍK. Požadované vzdělání: střední odborné (vyučen). Jednosměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 130 kč. Volných pracovních míst: 3. Poznámka: Požadavky:, fyzická zdatnost, čtení technických výkresů, práce s PC na úrovni prohlížení 3D modelů, vyučení nebo zapracování v oboru strojírenství výhodou, Zaslat životopis e-mailem nebo se hlásit předem telefonicky na číslech 485 130 448, 485 130 481 nebo 777 236 573. Nechodit na pracoviště.. Pracoviště: Modelárna liaz spol. s r.o., Kamenická, č.p. 743, 463 12 Liberec 25. Informace: Juliana Pražmová, +420 485 130 448,485 130 481. Řemeslné práce - Řemeslné práce Svářeč 25 000 Kč Svářeči SVÁŘEČ CO2/TIG. Požadované vzdělání: střední odborné (vyučen). Třísměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 25000 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: NÁPLŇ PRÁCE:, - svářečské a montážní práce, - svařování CO2/ TIG, - evidence výroby, - provádění kontroly výrobků, POŽADAVKY:, - praxe v oboru či v automobilovém průmyslu výhodou, - svářecí zkoušky/možnost doplnění, - vysoké pracovní nasazení, - samostatnost, spolehlivost, Nabízíme: , - 5 týdnů dovolené, - 13. mzdu, - stravenky, - příspěvky na životní či penzijní pojištění, - příspěvek na kulturní vyžití. Pracoviště: Monroe czechia s.r.o.-004 tenneco clean air, Jílovská, č.p. 722, 463 42 Hodkovice nad Mohelkou. Informace: Petra Hradcová, +420 770 142 955. Služby - Služby Uklízeč, uklízečka 14 330 Kč Uklízeči a pomocníci v ubytovacích a vzdělávacích zařízeních UKLÍZEČKA. Požadované vzdělání: základní + praktická škola. Jednosměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 14330 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: Pracovní doba od 11.30 do 20.00 hod., Pracovní poměr na dobu určitou 1 rok s možností prodloužení., Nabízíme příspěvek na stravování a na dovolenou., Kontaktujte nás telefonicky nebo e- mailem.. Pracoviště: Střední odborná škola, liberec, jablonecká 999, příspěvková organizace 460 04 liberec, Jablonecká, č.p. 999, 460 06 Liberec 6. Informace: Naděžda Lišková, +420 724 183 573.

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační fotografie.

„Po volbách budou v obcích vznikat nesourodé koalice,“ říká politolog Zbořil

Jizerské hory

Vernisáž výstavy Zaostřeno na Jizerky představí nejlepší snímky Jizerských hor

Vernisáží výstavy NECRONATURA zahájí svou činnost nová univerzitní galerie

Liberec – Galerie třetí patro (G3P) je galerijní projekt Katedry designu Fakulty textilní Technické univerzity v Liberci, jehož programem bude prezentace studentů, absolventů a pedagogů Katedry designu. První výstava představí výběr z prací dvou absolventů Katedry designu (zaměření Návrhářství skla a šperku) Martina Grosmana a Marty Havlíčkové. Její vernisáž proběhne 2. října. 

Požár kulturního stánku a co všechno chybí Praze: prohlédněte si videa dne

Podívejte se na krátký sestřih toho nejzajímavějšího, co zaznamenali redaktoři Deníku ve dnech 19. až 21. září 2018.

FOTO: To bude trhák! Natáčení velkofilmu začalo

Liberec – Ve středu v noci začal filmový štáb s natáčením scén pro americký velkofilm. Už první večer přilákal davy zvědavců.

FOTO: Liberec se konečně trefil a hned z toho byla výhra v Chomutově

Chomutov – To to trvalo. Liberečtí hokejisté se až ve třetím utkání nové sezony poprvé trefili do černého - a hned z toho byly první tři body. Bílí Tygři ovládli v pátek malé derby, když zvítězili 3:1 v Chomutově. Pomohly jim přesilovky, v nich vsítili všechny góly. Naopak domácí Piráti na body stále čekají.

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

https info

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT