V očích svojí maminky vidím velikou starost. Snad jí nedám důvod k tomu, aby se její obavy naplnily. Noc jsem strávil u své kamarádky a ráno byl připraven vyrazit na cestu.

Dívám-li se na to zpětně, přijde mi legrační, že jsem si přidal něco extra. Něco, co nikdo nedělá. O to to bylo horší, první noc jsem strávil u své sestry v Praze a připadal si hrozně cestovatelsky. Rozměnil peníze, nakoupil poslední věci, co mi scházely nebo byly potřeba, a vyrazil na autobus do Bratislavy. V autobuse udělal poslední hovory s nejbližšími a začal se koncentrovat na nastávající noc.

Noc v Bratislavě

Byla to první ostřejší zkouška, kdo vlastně jsem, co chci a proč to všechno dělám. Do Bratislavy jsem dorazil hodně pozdě večer. Žádná zkušenost s hledáním levného hostelu na poslední chvíli.

Nějakou dobu jsem jen tak tápal a vlastně nevěděl, co mám dělat. Ptal se lidí, kde najdu nejlevnější ubytování. Posílali mě daleko za město, což mi nebylo úplně jasný. Po cestě za město na doporučení místních lidí mi do cesty přišel hostel. Můj první hostel v životě. Nezbývalo než vyzkoušet. Představa o penězích za ubytování byla dána a hned napoprvé jsem přestřelil.

No, odměnou bylo, že jsem potkal nové lidi a začal získávat nové informace. Ihned jsem zjistil, že cestuje o hodně víc lidí, než si vůbec dokážu představit. Byl tam i smutek z toho, že nejsem jedinečný. Ach to ego. Nakonec to byla pozitivní škola a já se začínám učit. Bratislava je krasné, ačkoliv malé město, které se dá projít za jeden den.

Krásná Budapešť

Den na to další přesun, a to do Budapešti. Při výstupu z autobusu si začínám všímat, že je člověk nejcitlivější na napálení nebo krádeže, protože vůbec neví, která bije.

V Bratislavě mi bylo dáno doporučení, kde se ubytovat v Budapešti, využil jsem toho a šel se kouknout do města. Člověk se učí, jak zacházet s penězi, co si může dovolit a co ne. Zaplatit za zážitek, nebo ne. To všechno jsou otázky, které si člověk klade celou dobu, ale na začátku zjišťuje, že takové otázky vůbec existují.

Budapešť na mě udělala hodně dobrý dojem, památky, lidé, atmosféra města. Z Budapešti mi přišla jako nejlepší varianta vlak do Timisoary v Rumunsku, o které mi bylo řečeno, že se jedná o krasné město. Problémem bylo, že jsem dorazil opravdu pozdě a nejlevnější varianta ubytování byla 20 euro, což se mi zdálo nepřípustné.

Noc na zastávce

Bloudil jsem po městě a vůbec netušil, co zase dělat… Prošel jsem celé město a nenašel nic levného. Rozhodnutí pokračovat do Bukurešti. Jenže vlak jel až v pět ráno a já měl sedm hodin čas.

Zůstal jsem na zastávce a celou noc odolával náletům hladových romských supů, kteří se snažili ukradnout cokoliv z mého bohatství. První souboj jsem vyhrál a v pět nasedl do vlaku do Bukurešti…

(Matěj Linhart)