S koronavirem se potýkali i v Domě seniorů Liberec – Františkov, kde měli doposud zhruba 17 nakažených klientů a i několik zaměstnanců.

„Snažíme se pomáhat a tam, kde je třeba, zajistíme možnost jednorázové návštěvy. I v této složité situaci je třeba myslet na to, že my jsme tu pro naše klienty, nikoli naopak,“ řekl ředitel domu seniorů Jan Gabriel.

Jak se liší současný běžný den klientů od normálu?
U nás byla v předchozích dnech specifická situace s ohledem na skutečnost, kdy jsme měli nakažené klienty i personál. Ale obecně: je zavřená jejich oblíbená kavárna, je zavřené kadeřnictví, nedochází zatím pedikérka. Je zavřená společná jídelna, stravování probíhá na pokojích. Možná pro někoho maličkosti, ale pro naše klienty základ života zde, kdy se potkávají, kdy mají možnost si popovídat, ale i se jen vidět – kdy žijí. Aktivizace probíhá omezeně na jednotlivých odděleních a na pokojích. Velmi jim chybí návštěvy, jejich blízcí. Ale chybí jim i naše pečovatelky a pečovatelé, protože kontakt s respirátorem je jiný. Protože pohlazení v rukavici není tím pohlazením normálním. A ta situace je pro ně už dlouhá. Mám pocit, že kvůli tomu už někteří klienti nevědí, jak vypadá ten, kdo o ně pečuje.

Platí zákaz návštěv. Jaké možnosti spojení s příbuznými klienti mají?
Vždy je třeba sledovat, jak vše zvládají a snášejí. Je třeba neprodleně reagovat, když cítíme změnu. Pak je třeba výjimečně umožnit návštěvu a vrátit alespoň trochu optimismu. U nás funguje možnost telefonování, možnost videohovorů, skypu a podobně, ale to je to minimální. Chybí osobní kontakt a pohlazení, dotek. I z toho důvodu nejsem příznivcem vymýšlení speciálních místností, které jsou přepaženy plexisklem. Nechci to hodnotit, to mi nepřísluší. Ale vím, že pro naše klienty je třeba doteků, slov, vidět si tváře, vnímat pohlazení.

Jan GabrielZdroj: Archiv Jana GabrielaPanuje mezi klienty velký strach z nákazy?
Je to rozdílné. Někdo se opravdu bojí, někdo si s tím moc hlavu nedělá. Další by nejraději, ať se dál funguje normálně s tím, že to nějak dopadne. Ale celkově situaci zvládají a přistupují k ní realisticky. A vyhlížejí lepší časy.

Když porovnáte jarní vlnu a tu podzimní, vnímáte nějaké rozdíly?
Popravdě ano. Chybí to úžasné semknutí společnosti, jak jsme ho zažili na jaře. Dochází k neskutečnému zlehčování situace, a to i od výrazných osobností společnosti. Z toho je mi smutno. Počty zemřelých jsou opravdu velké. A nejsou konečné, protože jsme v situaci, kdy je proti jaru zasaženo opravdu velké množství sociálních služeb napříč celou republikou, tedy klientů v tom nejvíce ohroženém věku, navíc těch, kteří trpí dalšími nemocemi. Jsme v situaci, kdy jsou nemocnice plné, a spolupracujeme na tom, jak pomoci, aby mohly uvolnit kapacity. Na druhou stranu jsou sociální služby vytrénované, naučené. Mají připraveny krizové plány, spolupracují napříč, pomáhají si. To je skvělé a ukazuje se, že v tomto oboru pracují úžasní lidé a je třeba jim poděkovat za vše, co dělají. Víte, ono trávit 12hodinovou směnu v respirátoru není lehké. Chodíte, poskytujete maximum péče ve velmi zhoršených podmínkách. Času na vydechnutí je málo. Všichni v sociálních službách mají můj obdiv a úctu.

Jaká opatření jste přijali?
Musím říci, že díky poučení z jara jsme neváhali. Máme virocidní lampy, máme ionizátory, máme automatické bezdotykové měření teplot u vstupu, máme své antigenní testy a speciální přistroj k nim. Naši zaměstnanci pracují v nanorouškách nebo respirátorech. Snažíme se dělat maximum pro ochranu klientů i zaměstnanců.

Máte dostatek ochranných pomůcek?
Ochranné pomůcky jsme doplňovali a nakupovali průběžně během léta a díky tomu máme vše potřebné. Navíc vypomohl i kraj jako zřizovatel dodáním nanoroušek.

Představuje pro vás aktuální situace dosud největší výzvu?
Výzvou je poskytovat službu tak, aby se zde klienti cítili jako doma, aby dům seniorů pro ně byl jejich domovem. Pandemie je něco, co nikdo nečekal, nikdo s tím nepočítal. Výzvou asi je ji zvládnout, uchránit od nákazy klienty a zaměstnance, ale také klientům zajistit „normální“ fungování. A prioritou je popravdě to, aby klienti situaci zvládli, aby jim bylo v rámci možného dobře, prioritou je nezapomenout děkovat zaměstnancům za to, jak situaci zvládají, snažit se zajistit jim adekvátní odměnu. A u toho všeho nezapomenout na to, že vše jednou skončí, a pracovat dál tak, aby péče o naše klienty byla opravdu kvalitní a aby tu klienti byli doma.

Někteří ředitelé domovů se shodli na tom, že stát možnosti nákazy v domovech podcenil. Jak to vnímáte vy?
V květnu a červnu se zvedla vlna, která volala po maximálním rozvolnění. Nejen že jsme zahodili roušky, ale s nimi jako bychom všichni zahodili i odpovědnost. Jinde platila opatření, mnoho zemí neodložilo roušky v uzavřených prostorách celé léto. My jsme žili létem a nějak nebrali vážně, kdo z odborníků co říká. Pak nám v rámci pandemie doslova ujel vlak a už jsme vlastně jen ti, co běží za vozem a snaží se něco chytit, doběhnout. K tomu nesmyslné hlasy o „chřipečce“. Mám pocit, že pak už vláda jen vlála za potřebným, a to, že se zapomnělo, nebo že se podcenilo, co se děje v sociálních službách, je tak nějak dlouhodobé. K podcenění určitě došlo, ale asi nejen u domovů pro seniory.

V čem vidíte největší problém?
Vadí mi, že nyní se snahou vše napravit mnohdy přijímají rozhodnutí, která nemají kolikrát logiku, která se snaží honem něco napravit, ale také nepřináší, co by přinést měla. Logiku má testovat přece zaměstnance, kteří se pohybují ve svých rodinách, nakupují, pohybují se mimo dům seniorů. Místo toho se rozhodne o plošném testování klientů, kteří jsou už delší dobu bez návštěv, a tedy jediným nebezpečím jsou pro ně zaměstnanci sociálních služeb. Ale o jejich testování se složitě bojovalo a vyjednávalo a schválilo se v době, kdy velká část poskytovatelů nakoupila vlastní testy a přístroje. A takových věcí je více… bohužel. Snad to bude pro mnohé ponaučením, snad si mnozí uvědomí, jak důležitou i odpovědnou práci dělají zaměstnanci v sociálních službách, a že si oni i jejich práce zaslouží respekt a úctu.