Kliknutím zvětšíteVýročí konce druhé světové války, od něhož letos uplyne 75 let, si lidé letos nebudou moci připomínat jako jindy. Oslavami a důstojnými vzpomínkami. Zapomínat na události z jara roku 1945 bychom ale neměli. A už vůbec ne na to, co jim předcházelo. A také, jak se k nim stavěli jednotliví lidé.
Připomenout události z konce dubna 1945 se proto rozhodli připomenout v Muzeu a Pojizerské galerii v Semilech. Knihou historika Tomáše Chvátala, na kterou naváže stejnojmenná výstava a krátký dokumentární film. Nese příznačný název Bílá místa konce války 1944-1945.
„Výstava bude pojednávat především o málo známé kapitole semilských dějin, spojené s válečnou výrobou v továrně s krycím jménem Zittwerke,“ vysvětlil ředitel muzea Miroslav Šnaiberk.
Právě o ní existují v semilské paměti mnohá bílá místa. Ta se díky dvouletému bádání historika Tomáše Chvátala podařilo zaplnit a odpovědět tak na řadu otázek. Co vyráběla? Opravdu šlo o tajné zbraně V1 a V2? K čemu fungovalo zdejší tajné oddělení, jak o tom vyprávějí někteří Semiláci, a kdo v ní pracoval?
„Mým cílem bylo zaplnit neznámá místa na mapě dějin města, ve kterém žijeme. Odpovědět na to, co se kdysi odehrávalo na řadě zdánlivě obyčejných míst ve zdánlivě obyčejných Semilech,“ přiblížil autor knihy a celé koncepce.
K bádání ho vedla bývalá profese učitele na semilském gymnáziu. „Chtěl jsem vyučovat dějiny 20. století tak, aby se co nejvíce dotýkaly lokálních událostí, a tehdy jsem poprvé narazil na historii továrny Zittwerke,“ přiblížil Tomáš Chvátal počátky své badatelské práce.
Ta začínala v archivech, nad zdánlivě nesourodými listinami z účtárny bývalé továrny, která podle něj patřila k utajeným filiálkám německého koncernu Junkers. „Postupně se začaly skládat jednotlivé obrázky toho, co a jak se v továrně vyrábělo,“ naznačil.
Kniha se ale nevěnuje jen technickému výzkumu, vývoji a výrobě tajných zbraní, které měly Němcům zajistit vítězství. Přibližuje i lidské osudy. „Například několika tisíců nuceně nasazených chlapců a dívek nebo místních Němců, obyčejných lidí, proti nimž se celkem pochopitelně v rozjitřené době obrátila zloba některých Čechů,“ prozradil Šnaiberk. Právě to bylo podle Chvátala nosným tématem celého projektu.
„Zjistil jsem, že tu pracovali nuceně nasazení mladí Češi, někteří z nich byli i místní, ze Semil a z okolí. Protože v té době jim bylo kolem 18 let, řada z nich už dnes není naživu. Významně nám ale pomohl Česko-německý fond budoucnosti a Živá paměť národa. Také jsem mohl čerpat z pamětí místních kronikářů pana Hlavy a pana Votočka, kteří sami jako nuceně nasazení továrnou prošli,“ přiblížil historik.
Při svém bádání přišel i na zmínky o dalších místních, třeba o negramotném veliteli tábora, Němci jménem Krause, nebo o českém pohůnkovi, který po straně nadával na Němce, ale jinak s nimi kvůli prospěchu vesele kolaboroval.
KONKRÉTNÍ OSUDY
„Je to především příběh o lidech. O tom, že nic není černobílé podle zavedené šablony: špatní Němci a hodní Češi. Proto pro mě byli největším tajemstvím celé knihy právě postoje konkrétních jednotlivců. Jak se potýkali s obavami o život? Kolaborovali, nebo si i přes nebezpečí snažili zachovat rovnou páteř?“ přiblížil historik. „Je to vlastně o tom, jak člověk dokáže ve vypjatých chvílích čelit výzvám, které mu život přináší. Lidé jim museli čelit v minulosti, ale musíme jim čelit i dnes. V tom je to možná právě v této době velmi aktuální,“ dodal Chvátal.
Kniha i výstava nabídne kromě postupně odkrývaného tajemství semilské továrny a polozapomenutých lidských osudů i celou řadu unikátních fotografií či originální dokumentaci. „Zajímavostí bude například virtuální 3D model barákového tábora pro 1200 lidí nebo částí zde vyráběných motorů,“ doplnil ředitel muzea Miroslav Šnaiberk.
Zatímco knihu si lidé prostřednictvím semilského muzea mohou objednat už nyní, stejnojmenná výstava bude pravděpodobně až v druhé půlce července.
Podle posledních informací by se muzea měla otevřít v úterý 26. května.
3
Čtenář 
Kafe
Dům a zahrada
iReceptář
Kondice
Celebrity
TN.cz
