„Naplánovali jsme si na léto rekonstrukci bytu, rozvodů elektřiny a pak malování. Sami jsme to dělat nechtěli, a tak jsme měli v plánu najmout řemeslníky. Ale nakonec to dopadlo trochu jinak,“ začíná své vyprávění Alena Svárovská z Liberce. „Elektrikáře jsme sehnali přes známého a že by se zrovna přetrhl, tak to ne. Všechnu manuální práci udělal manžel a on pak jen natáhl kabely. S malířem to bylo ještě horší. Malování slíbil, ale zapomněl na to a odjel na dovolenou. Takže řemeslníci za všechny prachy,“ zlobí se Svárovská.

FACHMANI NESTÍHAJÍ, JE JICH MÁLO

Řemeslníci zkrátka chybí. A protože je po nich mezi lidmi takový hlad, opomenutí si mohou dovolit. O klientelu určitě nepřijdou, maximálně si pošramotí pověst. V nadcházejících letech může spíše nastat období, že člověka ovládajícího konkrétní řemeslo vůbec nenajdete.

Typickým příkladem jsou třeba opraváři kotlů. V Liberci by se dali spočítat na prstech obou rukou a na jejich příjezd, třeba kvůli revizi nebo opravě kotle, si počkáte. Jejich kalendář je naplněný odshora dolů. „Plynové kotle tady opravuje už málokdo. Klidně bychom to naučili i nějakého kolegu s jinou specializací, pomohlo by nám to, ale není zájem. Mnoho z nich je starších, a tak jdou raději do důchodu. Mladí po vyučení nám moc nepomůžou,“ vysvětluje liberecký opravář kotlů Bohumil Machačka.

Poukazuje zejména na skutečnost, že vyučení řemeslníci zaměření na opravy kotlů přicházejí pouze z jediného učiliště v zemi a nemají oprávnění na opravy a revize plynových kotlů. „Jsou naučení pracovat jen s elektrickými a na plynové přístroje nemají oprávnění. Kdo se bude o plynové kotle za nějaký čas starat, to by mě taky zajímalo,“ krčí rameny řemeslník.

Podobnou zkušenost mají i v truhlářství na Jablonecku. „Z kluků po vyučení, kteří přijdou nebo už při škole chodí na praxi, zůstane tak maximálně jeden a někdy ani to ne. Valná část z nich si práci zkusí a pak chce dělat něco jiného. Řemeslu se věnovat nechtějí. Sehnat spolehlivé a pracovité zaměstnance je problém. Chybí lidé a musíme odmítat zakázky, protože je nemá kdo zpracovat,“ připomíná spolumajitel truhlářství Pavel Telecký.

ZEDNÍK ČI ČALOUNÍK MLADÉ NELÁKÁ

Nedostatek pracovníků v řemeslných oborech se asi jen tak nezlepší, zájem totiž není ani o výuční listy v některých odvětvích. Mladí se do škol nehlásí, a to ani přes pobídky v podobě stipendijních programů.

„Cíl stipendijních programů je jasný. Chceme podpořit ty obory, které v technickém a přírodovědném vzdělávání požaduje trh práce. Jednotlivé obory se zkvalitnily. Máme nyní plné třídy škol se zaměřením na výkon povolání nástrojář, frézař či elektrotechnik,“ popisuje situaci na školách Petr Tulpa, náměstek hejtmana Libereckého kraje pro školství.

Jsou však i obory, kterým ani stipendijní programy nepomáhají naplnit stavy. „Je to například zedník či čalouník. Je škoda, že zájemci v této oblasti plně nevyužívají možnost získat peníze ze stipendia,“ upřesňuje náměstek Tulpa