„Zimní údržba je složité téma a já rád s nadsázkou říkám, že i přes všechny vynaložené prostředky, množství lidí a maximální snahu nedokážeme nabídnout řidičům komfort, aby každý potkal svého sypače,“ říká ředitel společnosti Silnice LK Petr Šén.

Lidé také kritizují, že sice „svého“ sypače potkali, ale se zvednutou radlicí. Proč?
S tím se setkáváme docela často. Důvodem jsou ale odlišné technologie, jiné radlice používáme při chemickém posypu, jiné při sypání štěrkem. Tam, kde můžeme solit, používáme gumové či plastové břity, které mohou být spuštěné těsně nad vozovkou. U „inertu“ jsou naopak ocelové břity, které jedou natvrdo po sněhové vrstvě a snaží se ji strhávat. Když tyto vozy přejíždějí chemicky ošetřované úseky, tak nemohou radlici spustit, protože by se zastavily o první obrubník nebo kanál, který pod sněhem není vidět. Plastový břit radlice zase nedokáže odhrnout namrzlou vrstvu sněhu, ale to pochopitelně veřejnost nemůže vědět.

Na takovou zimu ale musíte být pořádně připraveni. Jste?
Nikdy dopředu nevíme, co nás čeká, takže se snažíme připravit co nejlépe na základě zkušeností z minula. Na letošní zimu je připraveno na 12 tisíc tun soli, tisíce tun inertního materiálu, nasmlouváno je také 50 externistů, řidičů i dispečerů.  Zimní údržba není jen to, co vidí řidiči na silnicích, když padá sníh, připravujeme se celoročně. Po skončení jedné zimy vyhodnocujeme situaci s policií, s veřejnými dopravci, protože musíme do plánu zohlednit třeba nové trasy veřejné dopravy, takže je to kontinuální činnost.

Které změny v zimní údržbě nastaly proti loňsku?
Především jde o změny technologie údržby. To znamená, že u některých silnic, kde se dřív jenom sypalo inertním materiálem, se letos přešlo do režimu chemické údržby. Ten posun k chemickému ošetření je zde patrný. Za posledních osm let přešlo na solení přes 250 kilometrů silnic.

Co je důvodem?
Je to vývoj společnosti. Jezdí se čím dál víc, vyrůstají nová satelitní městečka, nové továrny, vznikají další průmyslové zóny a s tím souvisí třeba i nové autobusové linky. Posledním velkým tématem je alternativní trasa z Liberce do Hodkovic přes Záskalí, kde je to trochu problém. Bohužel tam proti sobě jde zájem na zajištění bezpečnosti silničního provozu (kvalitnější zimní údržbou) a zájem na ochranu přírody, protože je tam vzácná Císařská alej. Jenže když se na hlavním tahu mezi Libercem a Turnovem stane dopravní nehoda, není třeba pro sanitky nebo hasiče alternativa rychlého dojezdu do Hodkovic. A pokud je opravdu špatné počasí, kdy nemůže vzlétnout ani vrtulník, je to opravdu problém. Takže jsme tak trochu mezi mlýnskými koly.

To ale asi není jediné místo, kde tlak na zimní údržbu koliduje se zájmy ochrany přírody. Jak je to třeba v Jizerských horách, kam míří v zimě auty stále víc lyžařů, a na jednu stranu chtějí holé silnice, na druhou stranu čistou přírodu?
Tohle je teď velké mediální téma zejména v souvislosti se spolkem Tanvald 21. století, který účelově napadá řízení na udělení výjimek z chemického posypu v CHKO v různých částech Libereckého kraje. Takže dokud ministerstvo životního prostředí nerozhodne o výjimkách do Vánoc, může se například stát, že přístup do Bedřichova od Liberce bude velmi komplikovaný. To samé se týká přístupu na Tanvaldský Špičák. O výjimky musíme pro chemickou údržbu žádat všude v CHKO. Jejich rozsah v těchto oblastech přitom nijak dramaticky nerozšiřujeme, víceméně jde o trasy, které chemicky udržujeme už delší dobu a abychom je vůbec dostali, musíme dodržovat přesné limity a dávkování. A jsou třeba dvě lokality – Oldřichovské sedlo s oblastí chráněných Bučin a CHKO Kokořínsko na Českolipsku, kde se solit zkrátka nesmí. Přes to vlak nejede a my to také respektujeme. Opakovaně jsme také vyhodnocovali dopad chemického posypu na na okolí komunikací, který není tak zásadní, jak by se zdálo. Když se bavíme s kolegy ze švýcarského St. Gallenu, tak se nám trochu smějí, kam až jsme se s tou ekologií dostali, protože oni bez problémů ten solený sníh naloží a jednoduše vysypou do řeky.

Ředitel společnosti Silnice LK Petr Šén.Zdroj: Zdroj Silnice LK

Kde všude o výjimky žádáte?
O výjimky musíme pro chemickou údržbu žádat všude v CHKO. Jejich rozsah v těchto oblastech přitom nijak dramaticky nerozšiřujeme, víceméně jde o trasy, které chemicky udržujeme už delší dobu a abychom je vůbec dostali, musíme dodržovat přesné limity a dávkování. A jsou třeba dvě lokality – Oldřichovské sedlo s oblastí chráněných Jizerskohorských bučin a CHKO Kokořínsko na Českolipsku, kde se solit zkrátka nesmí. Přes to vlak nejede a my to také respektujeme.

Předpokládám, že probíhají nějaké expertízy. Je to tak?
Ano, opakovaně vyhodnocujeme dopad chemického posypu na okolí komunikací, který není tak zásadní, jak by se zdálo. Když se bavíme s kolegy ze švýcarského St. Gallenu, tak se nám trochu smějí, kam až jsme se s tou ekologií dostali, protože oni bez problémů ten solený sníh naloží a jednoduše vysypou do řeky.

Co je při zimní údržbě největší problém? Pořád to jsou hlavně uvázlé kamiony?
Je to tak. Jejich řidiči občas přecení své síly, a i když nemají zimní výbavu, za každou cenu se snaží ten kopec třeba do Kořenova vyjet. A jeden takový neukázněný řidič dokáže zablokovat s kamionem silnici na mnoho hodin. Druhým problémem je porušení zákazu vjezdu u řidičů, kteří slepě užívají navigace a ta je někdy zavede do lokalit, které jsou nevhodné pro průjezd takových velkých vozů.

Dá se tomu nějak zabránit?
Dost těžko. Největší problém je v tom, že mezinárodní komunikace, která prochází od Prahy přes Turnov směrem na Harrachov a dál do Polska, je součástí dopravní sítě napříč Evropou. Já v zásadě chápu, že na celé téhle dlouhé trase jde o relativně krátký úsek, nějakých 20 kilometrů. Jenže právě tady se velmi dramaticky průběh počasí mění, a zatímco u Turnova mohou být silnice suché bez sněhové pokrývky, na Kořenově vjedou do horských partií, kde může být rázem půl metru sněhu, což nečekají. Naši řidiči se pak setkávají s celkem komickými situacemi, kdy kolem zablokovaného kamionu běhá bezradný šofér v žabkách a trenýrkách. Nevíme, jak se tomu bránit. Jedinou možností je preventivně úsek uzavřít a kamionovou dopravu směrem do Polska odklánět přes Hrádek.

Co ještě kromě neukázněných řidičů a poblázněných navigací působí problémy v zimní údržbě? Mluvil jste o objemu peněz.
Ano. My často schytáváme od lidí, že nejsme tam nebo jinde, ale už se neví, že zimní údržbu na silnicích I. třídy neplatí kraj, ale ministerstvo dopravy, které limituje počet najetých kilometrů a objem posypové soli a my se musíme do těchto výpočtů vejít. V minulosti se stalo, že nám ministerstvo za některé výkony nezaplatilo a my se musíme starat, abychom limity nepřesáhli. Musíme se řídit smluvními podmínkami a nemůžeme si dělat, co chceme.

Jak se ve firmě při současné personální krizi s řidiči potýkáte s dostatkem zaměstnanců?
Máme přes 200 kmenových zaměstnanců a na zimu nabíráme externisty, zpravidla řidiče ze stavebních firem, kteří mají přes zimu pauzu. Jinak fluktuace je u nás minimální, protože tuhle práci dělají do velké míry opravdu „srdcaři“. Chlapi, kteří ji mají rádi, ale odcházejí do důchodu, a přiznávám, že při hledání nových je pro nás těžké konkurovat soukromým firmám v automobilovém průmyslu, kde je cena práce, alespoň z mého pohledu, dost nadsazená. Je pravda, že automobilky a průmysl na ně navázaný vysávají neskutečně mnoho pracovních sil v kraji. A je otázkou, jak se bude situace na trhu vyvíjet do budoucna a co to udělá s naším regionem.

Když začne takhle k večeru sněžit, vy si představíte silnici do Kořenova, nemáte chuť změnit práci?
Vůbec ne, sníh mám rád, žiju na horách a k tomu to patří. Jen ať jsou bílé Vánoce.