A to i přesto, že zaměstnanci mají v pracovní smlouvě zakotveno něco jiného, třeba jen dvousměnný provoz. „Pracovní smlouva je podepsaná dvěma stranami, firmou a zaměstnancem. Druh práce, místo jejího vykonávání, ale i režim, to jsou podmínky, na nichž se obě strany při uzavírání smlouvy dohodly. Zaměstnavatel nemůže jednostranně, bez souhlasu pracovníka, kterýkoli z těchto bodů měnit. Tím by porušoval zákoník práce,“ vysvětlil Milan Šubrt. „Jenomže teď, kdy fabrikám přibývá zakázek, podniky přecházejí na nepřetržitý provoz. To znamená, že vyrábějí i o sobotách a nedělích.

Bez písemné dohody však nemůže říci žádný šéf dělníkovi, který má ve smlouvě dvousměnný nebo třísměnný provoz, že začne odteď pracovat v nepřetržitém režimu,“ dodal. Když totiž někdo pracuje na dvě nebo tři směny, má volné víkendy. Pokud přejde do nepřetržitého režimu, pracuje občas i o sobotách a nedělích.

„Lidé si u nás na to stěžují. Dokonce mi říkají, že jim šéf vyhrožuje, že je propustí, pokud nepřistoupí na nepřetržitý pracovní režim. Firmy využívají toho, že jejich zaměstnanci neznají zákoník práce, že se neumějí bránit. A na druhé straně chtějí mít lidé klid, a tak často raději souhlasí s tím, že budou pracovat v nepřetržitém režimu,“ zdůraznil odborář.

Současně nesmí žádná firma bez souhlasu pracovníka měnit ani druh vykonávané práce. Když je například někdo zaměstnaný jako skladník, neměl by jej podnik poslat třeba do výroby. „Zaměstnavatel má právo přeřazení na jinou práci odmítnout. Člověk není nevolník. Při sjednávání práce, uzavírání pracovní smlouvy jsou obě strany rovnocenné,“ dodal Milan Šubrt.