„Fotografie zachycují především starý Liberec, a to v období let 1895 až zhruba do konce druhé světové války,“ popsala kurátorka muzea Anna Dařbujanová. Na většině z nich jsou stavby. „Jedná se o zobrazení různých známých historických budov a ulic, často i dávno zaniklých objektů a pasáží v nich,“ doplnila.

Tehdejší fotografové podle ní byli skuteční umělci. Přestože cílem objektivu byla samotná stavba, dokázali do ní přenésti i tehdejší atmosféru a drobné detaily. Ceny zboží ve výkladních skříních nebo knoflíky na oblečení.

Nechybí ani nacisté

Většina snímků zachycuje Liberec a jeho okolí, snímky z Turnovska zase skrývají folklor. Samostatnou kapitolou fotografické sbírky Severočeského muzea tvoří válečné snímky, takzvaná nacistika. Kromě oficiálních snímků nacistických pohlavárů, momentek či záběrů ze slavností či smutečních obřadů je na nich zachycen především Hitler. A to v mnoha podobách na náměstí, před davem, i na různých návštěvách.

„Za války sloužily k propagaci, v padesátých letech zase dokumentovaly nacistický režim,“ přiblížila kurátorka. Část z nich dokonce sloužila jako exponáty v nechvalně proslulém muzeu nacistického barbarství na Husově třídě.

Snímky jsou vzácné nejen tématy, která zachycují, ale i z hlediska nejrůznějších fotografických technik. „Jsou zde zastoupeny albumin, lesklé kolodium, želatina, autotypie nebo bromostříbrný proces,“ vyjmenovala kurátorka. Pro laika pojmy zcela neznámé, pro fotografa, který za historii považuje kinofilm, velké překvapení.

Do restaurátorské dílny poputuje devět stovek snímků. Jsou v nejrůznějším stavu. Fotografie se totiž původně převážně ukládaly do alb, což způsobilo jejich poškození. Vyndáváním byly různě ohýbány, některé jsou poškozené lepidlem, z jiných se postupně ztrácejí barvy. Jinde chybějící části obrazu zase doplnila amatérská ruka.

„Nejhorší je inkoustová tužka,“ zasmála se muzejní kurátorka a jedním dechem dodala, že i s tím si zkušený restaurátor, který se specializuje právě na fotografii, dokáže poradit. „Restaurátor je něco jako polobůh,“ doplnila Dařbujanová. „Laická veřejnost se možná mylně domnívá, že restaurování fotografií spočívá v digitální úpravě na počítači. Tak to možná dělají komerční fotoateliéry, které vám upraví poškozené fotky, tady se ale pracuje v reálu s historickým materiálem, tak aby se zamezilo jejich dalšímu stárnutí. Pokud totiž nebude zachován podklad, nebude co digitálně zpracovávat,“ popsala postup kurátorka.

„My žijeme v digitální době, ale v případě, že o všechna data přijdeme, vždycky nám nakonec zbude jen to, co je na papíru, a to nic nenahradí!“ vysvětlila. „Co budeme dělat jednou s CD, videokazetami a dalšími nosiči? Na čem si budete ty věci přehrávat, když všechna ta technika strašně rychle stárne? Kdo si dnes přehraje disketu nebo kdo bude jednou uchovávat počítač, na kterém by se dala přehrát?“ zeptala se.

Kurátorka Severočeského muzea v Liberci Anna Dařbujanová představuje nově získané fotografie, které čekají na restaurování.Zdroj: Deník / Kamil Košun

Stejná situace je podle kurátorky s fotografiemi, které se dnes běžně ukládají na CD. „Po nějakých deseti letech je můžete zahodit,“ zní její argument. Podstatou projektu je tak zachránit a hlavně zachovat snímky tak, aby se mohly uchovat pro příští generace. Spolu se snímky projde obnovou i 200 historických pohlednic, dále negativy a diapozitivy.

Otevře v září 

Fotografie se budou restaurovat zhruba dva roky. Vystavena jich ale bude jen část. „Sbírky fotografií a pohlednic fungují hlavně pro badatele. Například když chce někdo vydat knihu, je potřeba, aby fotografie byly v dokonalém stavu,“ dodala kurátorka.

Štědré dotace od kraje i ministerstva na zrestaurování sbírek jsou součástí rekonstrukce Severočeského muzea. Otevřeno má být v září letošního roku. „Částka překročí 135 milionů korun. Kromě nově pojatých interaktivních expozic by tu návštěvníci měli najít i novinku v podobě instalovaných depozitářů, muzejní obchod i kavárnu,“ uvedl šéf muzea Jiří Křížek.