Nejenže nemají domov, ale ani to, co lidé v něm. Skříně plné oblečení, zimní boty, teplé ponožky nebo rukavice. Věci na zahřátí svých klientů shání například charitativní organizace Naděje.

„Lidi k nám zaženou první mrazy. Zpravidla mají jen to, v čem právě přijdou. Nemají žádné náhradní, natož zimní oblečení, a stejně by si ho neměli kam uložit,“ popsal realitu lidí bez domova vedoucí liberecké pobočky Naděje Pavel Matějka.

Lidem tu oblečení poskytnou. Získávají ho buď přímo od lidí, nebo prostřednictvím různých organizací. „K tomu slouží i naše bílé kontejnery, kam lidé mohou odkládat použitý textil. Čisté a funkční oblečení nabízíme právě charitám. Naděje je jednou z nich,“ potvrdila Jana Procházková, ředitelka pro neziskový sektor společnosti Dimatex, která službu provozuje.

Zatímco s oblečením potíže nejsou, problémem je obutí. „Oblečení pro lidi bez domova máme docela dost. Oproti době před patnácti lety, kdy jsem tu začínala, je to obrovský rozdíl. Co chybí, jsou ale boty. Hlavně ty zimní. Na rozdíl od oblečení jsou drahé a lidé je nosí, dokud jsou aspoň trochu použitelné. Pro nás je to opravdu vzácné zboží, stejně jako prádlo a ponožky,“ popsala oblastní ředitelka Naděje Milena Havrdová.

„To bychom opravdu uvítali,“ doplnil ji Matějka. Dodal, že teplé, především pánské oblečení, trika, mikiny, ale hlavně prádlo a ponožky mohou lidé donést každý všední den mezi 8. a 18. hodinou. „Rádi budeme i za prostředky na hygienu nebo trvanlivé potraviny,“ dodal.

Azylový dům a denní centrum

Naděje spravuje nejen azylový dům v Liberci Kateřinkách, ale i denní centrum ve Valdštejnské ulici. Kromě krajského města má střediska například v Jablonci nad Nisou a Mladé Boleslavi. V denním centru lidé dostanou polévku, mohou se umýt nebo si vyprat. K přespání slouží noclehárna. Denně sem dorazí kolem dvacítky lidí z ulice. Jak začne přituhovat, počet se zvýší zhruba na třicet.

„Pokud je kapacita plná a mrazy velké, otvíráme denní centrum i v noci,“ vysvětlil Matějka. „Pokud nestačí ani to, máme ještě k dispozici speciální iglú,“ doplnila Havrdová. „V Liberci bývá v noclehárně plno hned, ale v Jablonci, v ulici Za plynárnou, jsou k dispozici ještě volná místa,“ upozornila.

Zařízení slouží mužům i ženám bez domova starším 18 let. Musí samozřejmě dodržovat pravidla, včetně striktního zákazu alkoholu. „Bez něj to je těžké. Ocitnete se na ulici, třeba proto, že vás vyhodili rodiče, nebo se po děcáku nikde nechytnete. Říkáte si, že to jednu noc vydržíte. Pak přijde druhá, stydíte se, je vám zle a alkohol aspoň na chvíli tyhle pocity zaplaší. Pak už si na něj zvyknete,“ osvětlil bývalý bezdomovec Pavel. Na ulici strávil sedm let a právě díky Naději se vyškrabal ze dna.

Jednoduché to ale rozhodně není. „Mezi našimi klienty, hlavně mezi těmi mladšími, jsou ti, co někde pracují, ale vlastní bydlení si dovolit i přesto nemohou. Kde by vzali na kauci? Často hledají práci s ubytováním, ale pokud je dočasná, skončí zaměstnání i ubytovna a znovu se ocitnou na ulici. Navíc lehce ztratí motivaci, protože většinu výdělku pohltí dluhy, které se za nimi táhnou z minulosti. Ocitnou se vlastně v takovém kolotoči, z něhož je těžké dostat se ven,“ popsal Matějka.

Podle něj jsou mezi jejich klienty lidé, kteří nemají základní povědomí o svých povinnostech i právech. Nevědí třeba, že práce na dohodu nemusí nutně znamenat, že za ně zaměstnavatel odvádí zdravotní pojištění nebo se na ně přilepí chytrák s nějakou výhodnou smlouvou a nejbližší osobou se jim tak po čase stane exekutor.

„Každý má jiné výchozí možnosti,“ podotkla Havrdová. „U některých našich klientů jsme rádi, když si přijdou vyprat a neztratí dvakrát do měsíce občanku, u jiných je odměnou, když se vyškrabou ze dna a pomalu postupují z denního centra přes ubytovnu v azylovém domě až do startovacího bytu. Někdy je to bohužel i naopak. Ale všem pomoci nemůžeme. Vždycky říkám: Tahejte trávu ze země, když sama nechce růst,“ uzavřela ředitelka centra Naděje.

Lidem bez domova pomůže i výtěžek charitativního koncertu, který příští sobotu 7. prosince chystá liberecký magistrát. Varhanní koncert je připraven na 17. hodinu. „Z výtěžku budeme moci pořídit věci na štědrovečerní večeři a k tomu malý dárek. Lidé ocení, když v balíčku najdou třeba kávu, lahvičku šamponu nebo nějakou malou dobrotu na přilepšení o Vánocích,“ popsal Pavel Matějka.

Potřebným pomáhají bílé kontejnery

Jsou bílé, označené značkou charity a pojmou do sebe oblečení, se kterým se sice neradi loučíme, na druhou stranu víme, že už nastal čas odnést tam ten opravdu pěkný oblek, který jsme na sobě měli naposledy na promoci. A že je to už drahně let.

Funkční ošacení, obuv, ale i bytový textil, včetně ručníků, záclon i dek nebo ložního prádla, které už bychom před návštěvou nevytáhli. To vše do bílých kontejnerů patří a podle Jany Procházkové ze společnosti Dimatex, která je provozuje, nepřijde nazmar ani vlákno. „Všechen textil pečlivě třídíme. To, co je pěkné a může ještě sloužit, předáváme do neziskového sektoru. Tady na Liberecku jsou to právě azylová zařízení Naděje nebo Český červený kříž,“ popsala Procházková.

Ostatní textil, který je už na nošení nepoužitelný, se pak průmyslové zpracovává. Výsledkem jsou třeba hadry na čištění, využití najdou i jako hmota na výrobu silničních patníků nebo osvětlovacích sloupků.

Kontejnery jsou rozmístěny v pěti stovkách měst po celé ČR. Odtud je firma sváží do třídírny ve Stráži nad Nisou na Liberecku, kde je zaměstnanci dělí na třídící lince. Zatímco oblečení, které firmy rozvážejí do charit po celé zemi, přibývá, málokdy se tam objeví to, co by hlavně ocenili lidé bez domova. Tedy ještě použitelné boty a prádlo.