Profesionální záchranné stanice vnímají každoroční národní podzimní sport – sbírání ježků – velmi negativně. Podle vedoucí záchranné stanice Ivany Hancvenclové se často jedná o zbytečné a škodlivé zasahování do přirozených procesů. Podzimní mláďata sice mají horší startovací pozici, ale pokud vše zvládnou bez lidské pomoci a v přirozeném prostředí, jsou lépe připravena na další život. „Už řadu týdnů se počet přijatých ježků pohybuje kolem třiceti kusů. Hodně se jich k nám dostalo během celého roku. V září jsme přijali hodně osiřelých mláďat – kojenců, kteří přišli o matku,“ podotkla.

Většinou se jednalo o zraněná zvířata, sekačkou, pokousaná či se zlomenou končetinou, případně nemocná. „V současné době se snažíme přijímat pouze ježky ve špatném stavu bez ohledu na hmotnost. Tedy zraněné nebo apatické, podchlazené, s příznaky nemoci nebo vysílení. Pokud jsou ježčata aktivní, dobře pohyblivá, vysvětlujeme volajícím, že je mají nechat na místě,“ doplnila Hancvenclová. 

Pracovníci záchranné stanice zároveň lidem poradí, jak mláďatům pomoci přikrmováním venku nebo vybudováním úkrytu, Podstatné je zvíře ze soucitu nikam nepřenášet a nezavírat. Právě přemístění do umělých podmínek z přirozeného prostředí může vést k úhynu zvířat. „Domníváme se, že v tom může hrát roli stres ze změny prostředí,“ upřesnila vedoucí Archy. 

V případě příjmu ježka proběhne potřebné ošetření následované veterinární péčí a kvalitní výživou. Dvakrát týdně probíhá vážení, aby zjistili, zda přijatá zvířata nehubnou. Většinu se jich podaří vypustit ještě do zimy na vhodná stanoviště, kde mají dobrou šanci zazimovat přirozeně. Někteří zůstávají přes zimu v záchranné stanici.

„Na jaře je opět vykrmíme, vypouštíme je obvykle během dubna, když se noční teploty drží dlouhodobě nad pěti stupni Celsia. Někteří ježci u nás stráví i půl roku. Péče o ně je velmi finančně nákladná a pracná,“ podotkla Hancvenclová. 

Bez pomoci ježci obvykle nepřežijí, pokud: 
- jsou zranění (otevřené rány, tahají nohu za sebou, jsou popálení) 
- mají na těle nakladená muší vajíčka nebo larvy (obvykle to značí skryté hnijící rány)  
- jsou apatičtí, leží na boku, při dotyku se nestáčejí do klubíčka a neježí bodliny (bodliny přilehlé k tělu) 
- mají bílý až žlutý výtok z nosu, z očí, těžce dýchají, mají kašel, průjem (známky infekce či napadení vnitřními parazity)
- jsou nalezení na sněhu nebo za velkých mrazů (mohlo dojít ke zničení zimoviště, nebo byl před zazimováním ve špatné kondici) 

Dalším letitým neduhem je vypalování staré trávy, listí nebo jiného nepotřebného materiálu. „V ohnivém pekle tak svůj život končí kromě ježků i další živočichové. Přitom právě hromady klestí, listí a dalšího přírodního materiálu jsou ideálním zimovištěm ježků,“ zdůraznila Zdeňka Nezmeškalová z Českého svazu ochránců přírody. 

I přes probíhající osvětu jsou „záchranářské“ tendence stále velmi silné a neubývá jich. „Připadá mi však, že se nám snad daří více lidí přesvědčit, že preventivní odebírání zdravých divokých zvířat z přírody je nesmysl,“ zdůraznila Ivana Hancvenclová. Jedním, koho se podařilo přesvědčit, je i třiatřicetiletý Milan z Liberce. Ten našel dva ježky na své zahradě. Nejdříve je chtěl hned odvézt do záchranné stanice, pak si vybavil, že četl o této problematice článek. „Nakonec jsem uposlechl rady pracovnice. Ježky jsem nechal na místě a jen jim nosil jídlo,“ doplnil.