Každý podzim je v záchranných stanicích ve znamení ježků. Výjimkou není ani záchranná stanice Archa v Liberci, jejíž vnitřní ubikace opět zaplňují ježci a většina telefonátů se v tomto období týká právě těchto živočichů. Každý rok Archou projde kolem 80 až 100 ježků, z toho přibližně 50 až 60 během podzimu.

Profesionální záchranné stanice vnímají každoroční národní podzimní sport – sbírání ježků – velmi negativně. „Jedná se o zbytečné a škodlivé zasahování do přirozených přírodních procesů. Přijde snad někomu logické, aby se ježčí samice vysilovala březostí, porodem a kojením, kdyby všechna podzimní mláďata měla uhynout? Těžko lze předpokládat, že se spoléhá na pomoc soucitných lidí,“ zdůraznila vedoucí záchranné stanice Archa Ivana Hancvenclová.

Podzimní mláďata sice mají horší startovací pozici, ale pokud vše zvládnou bez lidské pomoci a v přirozeném prostředí, jsou lépe připravena na další život. Vypouštění málo životaschopných jedinců vypiplaných v umělých podmínkách jen oslabuje populaci a celkově tedy ježkům škodí.

Pokud někdo najde na podzim na své zahradě malého ježka, může mu pomoci přikrmováním či zatepleným venkovním úkrytem. Důležité je tvora ze soucitu nikam nepřenášet a nezavírat. „V Arše už řadu let sledujeme, že pokud lidé vezmou ježka z jeho přirozeného prostředí a přemístí do umělých, byť velmi dobrých podmínek, často během krátké doby bez zjevných příčin ze dne na den uhyne. Domníváme se, že v tom může hrát roli stres ze změny prostředí,“ doplnila Hancvenclová.

V liberecké záchranné stanici se snaží přijímat pouze odůvodněné případy a řadu příjmů se pracovnicím podaří rozmluvit po telefonu díky odbornému vysvětlení. „Najdou se samozřejmě lidé, kteří naše argumenty odmítají přijmout a pranýřují nás na sociálních sítích, ale to jsou nyní už spíše výjimky,“ podotkla vedoucí stanice s tím, že osvěta týkající se této problematika pomáhá.

A jak probíhá samotný příjem? „V případě potřeby poskytneme ježkovi potřebné ošetření, veterinární péči, ubytování a kvalitní výživu. Označíme je na bodlinách barevnými laky na nehty, abychom je rozlišili. Dvakrát týdně je vážíme, a pokud nepřibírají nebo hubnou, zvážíme odčervení či aplikaci vitamínů. Při závažných stavech dostávají antibiotika nebo jiné léky,“ popsala průběh Ivana Hancvenclová.

Většinu těchto tvorů se podaří vypustit ještě do zimy na vhodná stanoviště, kde mají dobrou šanci zazimovat přirozeně. Část z nich zůstává v Arše přes zimu. „Na jaře je opět vykrmíme, vypouštíme je obvykle během dubna, když se noční teploty drží dlouhodobě nad pěti stupni Celsia. Někteří ježci u nás stráví i půl roku. Péče o ně je finančně velmi nákladná a pracná,“ doplnila vedoucí.

Dalším letitým neduhem je vypalování staré trávy, listí nebo jiného nepotřebného materiálu. „V ohnivém pekle tak svůj život končí kromě ježků i další živočichové. Přitom právě hromady klestí, listí a dalšího přírodního materiálu jsou ideálním zimovištěm ježků,“ řekla Zdeňka Nezmeškalová z Českého svazu ochránců přírody.

„Ježčí“ výjezdy nebývají akční, přesto už pracovníci zažili řadu příhod. Jedním z nich bylo vyprošťování ježka zaseklého v odtokové trubce holou rukou, protože jiný způsob nešel. Zajímavý příběh představuje několik příjmů mláďat. „Lidé přijeli v srpnu či září na chalupu, jejich pes vyštěkal na zahradě velkého ježka. Aby nedošel k úhoně, odnesli ho do lesa několik kilometrů daleko. Následující den či dva zjistili, že z úkrytu u chalupy vylézají malincí, často ještě slepí ježečci – kojenci umírající hlady,“ popsala vedoucí stanice. Chalupáři tedy posbírali ježčí miminka a přivezli je do Archy, kde je začali kojit speciálním mlékem každé čtyři hodiny, i v noci.

Šťastný konec

Za další den či dva volali nálezci, že samice se vrátila a hledá svá mláďata. Dovezli ji tedy do záchranné stanice. „Báli jsme se, že odmítne mláďata kojit, nebo je dokonce zabije, zvlášť po tolika dnech. Ale ježčí maminka je hned přijala a v Arše úspěšně odchovala,“ uzavřela vyprávění Ivana Hancvenclová.

Bez pomoci ježci nepřežijí, pokud:
jsou zranění (otevřené rány, tahají nohu za sebou, jsou popálení)
mají na těle nakladená muší vajíčka nebo larvy (obvykle to značí skryté hnijící rány)
jsou apatičtí, leží na boku, při dotyku se nestáčejí do klubíčka a neježí bodliny (bodliny přilehlé k tělu)
mají bílý až žlutý výtok z nosu, z očí, těžce dýchají, mají kašel, průjem (infekce či napadení vnitřními parazity)
jsou nalezení na sněhu nebo za velkých mrazů (mohlo dojít ke zničení zimoviště, nebo byl před zazimováním ve špatné kondici)