Podle ředitele muzea Miroslava Šnaiberka její schopnosti přesahovaly hranice regionu a o pomoc se k ní obracely i mnohé tehdejší „celebrity“. „Je však zajímavé, že dodnes její působení není připomenuto ani pamětní tabulkou na jejím domě, byť na ni dodnes s vděčností vzpomíná nemálo lidí. Změní se to?“ ptá se Šaniberka. Právě semilské muzeum jako regionální instituce chce osobnost Květoslavy Patočkové připomenout. Proto aktuálně hledá pamětníky, kteří by instituci pomohli rekonstruovat její život a odkaz. 

„Snažíme se o významných osobnostech soustředit co nejvíce informací, a ani Květoslavu Patočkovou nechceme opomenout. Ještě dnes žijí mnozí pamětníci, kterým pomáhala s jejich neduhy, a kteří na ni v dobrém vzpomínají. Budeme rádi, když se na nás obrátí se svými vzpomínkami, případně s dokumenty, jako jsou korespondence, recepty, fotografie souvisejícími s jejím působením v Semilech,“ doplnil ředitel Muzea a Pojizerské galerie v Semilech.  

Na apel muzea zveřejněný na sociální sítí už reagovaly desítky lidí, kteří veřejně sdílely své zkušenosti. „Paní Patočková mně vyléčila ekzém na rukách, a i s klukama jsem u ní byla. Dodnes mám uložený notýsek s jejími radami, jak na problémy, s kterými jsem jí navštívila,“ napsala třeba Ladka Miraia Kazdová. Další pamětnice Alena Novotná zase uvedla: „Paní Patočková byla opravdová léčitelka a výjimečná žena. Poznala jsem ji přes naši rodinnou známou. Navštěvovala jsem ji jak kvůli sobě, tak i kvůli mým dětem. Vždy nám pomohla. Často na ni vzpomínám. Moc lituji, že se mi ztratily – při opakovaném stěhování – její vzácné bylinné recepty. Určitě si zaslouží, aby se na ni nikdy nezapomnělo.“ 

Muzeu se ozývají se i další lidé, kteří sdílejí své vzpomínky. „Potom, co jsme výzvu zveřejnili, nám lidé volají do muzea skoro denně. Ozval se nám třeba pán, který ji dodával bylinky. Kontaktovala nás také její vnučka, která nabídla, že nám zapůjčí originální věci z její pozůstalosti. Volal i pán, který by rád přispěl na pamětní desku na domu, kde paní Patočková bydlela,“ řekl Deníku historik Tomáš Chvátal, který má zároveň na starost sbírky muzea. Dodal, že i když film šarlatán přispěl k obnovenému zájmu o léčitelku Patočkovou, nelze mezi těmito dvěmi osobnostmi udělat rovnítko.  

„Osoba Jana Mikoláška měla sporné aspekty. Na Květoslavu Patočkovou všichni vzpomínají v dobrém, nepříjemná byla prý pouze, když jí lidé neříkali pravdu,“ doplnil Chvátal s tím, že už teď muzeum chystá výstavu o místní léčitelce, která by měla proběhnout ještě letos. „Chce zachytit i vděčnost lidí, kterým pomáhala. Rádi bychom na výstavě rekonstruovali koutek léčitelské místnosti, kde přijímala návštěvy. Lidé, kteří ji nezažili, by tak v rámci výstavy mohli získat alespoň podobnou zkušenost,“ uvedl historik Chvátal. 

Podle něj už se chystá i dokumentární film o životě Květoslavy Patočkové, která bydlela naproti semilskému muzeu v Husově ulici. Tam ji navštívil těsně před její smrtí v srpnu 1991 spoluautor knihy Léčitelé, jasnovidci a mágové Jiří Kuchař, který toto setkání později popsal v pozdějším článku v časopise mimo jiné takto: „Léčitelka bydlela v Husově ulici. Byl to podlouhlý dům pod náměstím, klasická nízká zástavba, před ním byla branka, pár schodů a pak vchod. Uvnitř panovalo dokonale starosvětsky magické prostředí. Pozvala nás do svojí léčitelské svatyně, komůrky se zvláštní, patrně protihlukovou úpravou, ve které přijímala nemocné a poskytovala pomoc. Ta místnost byla plná sošek a obrázků Ježíše, Marie a svatých, které Květoslava Patočková velice milovala.“ 

Pokračoval pak v popisu služeb, které léčitelka nabízela. „Se svými problémy za ní chodili lidé a někdy vodili i zvířata, jak to bylo celkem běžné po celé Evropě, hlavně v odlehlých horských a podhorských oblastech, kde bylo daleko pro lékaře, natož pro lékaře zvířat. Svojí vírou byla proslulá, a proto se na ni obraceli nejen prostí lidé, ale také kněží – ovšem i doktoři a profesoři, protože i ti občas mají zdravotní problémy,“ napsal Kuchař. V textu pak uvedl i to, jak ke svému daru přistupovala sama Patočková. „Dostala jsem dar Boží a sílu čerpám z víry. Můj tatínek měl ale ještě větší dar. Jednou mi řekl, že budu bydlet v Semilech v domě s dlouhou chodbou a budou tam za mnou chodit lidi v zástupech,“ uvedla léčitelka.  

Květoslava Patočková zemřela 10. srpna 1991, rozloučení s ní se uskutečnilo v kostele sv. Petra a Pavla v Semilech o šest dní později. V lidovém léčitelství pak pokračovala její dcera Jana Dufková z Jilemnice. „Její působení se pomalu vytrácí z povědomí lidí, a tak se jej budeme snažit podchytit. Věříme, že nám s tím pamětníci pomohou,“ dodal ředitel Muzea a Pojizerské galerie Semily Miroslav Šnaiberk.