Od prvních dnů také pomáhal rozmnožovat a tisknout letáky, prohlášení a výzvy. Jako pracovník počítačových strojů Tesly Liberec měl volný průchod přes vrátnici i do dalších závodů ve městě. Touto cestou mohl s kamarády šířit informace.

„Zarazilo mne, že mne na dnešní Masarykově třídě legitimovali tajní, a to v době, kdy na náměstí mítinky probíhaly už několik dní,“ vzpomíná Jaroslav Schnirch. „Jen mne legitimovali a opsali si z občanského průkazu má data. Nic víc. Nevyhrožovali. Tehdy jsem si uvědomil, co čeká všechny, které mají podchycené, pokud bychom revoluci prohráli,“ dodává.

Velký strach měl na náměstí z provokací estébáků. Jak vysvětluje, tehdy stačilo, aby někdo v policejní uniformě strčil do nějaké babičky, a dav by ho hned roznesl v zubech. Lidé byli temkrát tak nabití emocemi, ža by sídlo policie na Pastýřské při sebemenší provokaci srovnali se zemí.

„Byla to nádherná doba, jsem rád, že jsem ji prožil. Samozřejmě, že po letech mne napadaly i pochybnosti. Přemýšlel jsem, jak to, že v celé republice žádné provokace nebyly. Myslím, že má pravdu Cibulka, že šlo o privatizační puč KGB,“ podotýká.